Twilight Saga; Soumrak [POZASTAVENO]

1. La Push

  Byla jsem v půli cesty k východovým dveřím našeho domu, když v tom mě zachytila ledová kamenná ruka a strhla mě zpátky.
  ,,Ani na to nemysli." Varoval mě můj tatínek, při čemž mu ztmavly obvykle zlatavé oči.
,,Proč se mi hrabeš v hlavě? To už se ani nemůžu jet podívat za Jacobem?" Zamračila jsem se.
,,Nechci, aby ses držela dál od Jakea. Jen nejezdi do La Push. Rodina tě tam chránit nemůže a jsou tam nebezpeční vlkodlaci. Nejde jen o Jacoba." Řekl poklidným hlasem, ale oči nesvětlaly.
,,Tati, prosím tě!" Zasténala jsem.
,,Konec debat-" pronesl, ale to už vedle mě stála i moje mamka.
,,Edwarde, nech jí, ať tam jede." Pohladila mě po tváři.
,,Bello, vzpomínáš, co se může stát, když se naštve ten - ten Paul?" Zavrčel ochranitelsky táta.
,,Jacob na ní bude dávat pozor jako na vlastní život." Ujišťvovala ho máma.
,,Ale-" namítal táta, ale mamka mu přiložila prst na rty, než stačil mít jakékoli další námitky.
,,Žádné ale. Jen jdi, Renesme." Mrkla na mě a uvěznila tátu ve svém láskyplném ocelovém objetí.
  Nasedla jsem do náklaďáčku po mámě, který chtěli rodiče prodat, ale já si ho nechala. Byla by škoda, prodat něco tak roztomilého a plného vzpomínek.
  Otočila jsem klíčky v zapalování a náklaďáček s rachotem nastartoval.
  Vycouvala jsem po příjezdové cestě a hrnula se po silnice houstnoucím lesem.
  Po zhruba patnácti minutách se na obzoru objevila cedule s názvem La Push.
  Výtězně jsem se usmála a projížděla mezi malými domky rezervace, dokavaď se neukázal ten, kde žili Blackovi.
  Nechala jsem auto na kraji začínající pěšinky a vyskočila ven. Jake už stál na verandě a odhaloval řadu bílých zubů.
  Jeho úsměv byl vždy má útěcha.
  ,,Jaku!" Přiběhla jsem k němu po vyšlapané cestičce v trávě a narazila do jeho rudo hnědé horké hrudi.
  ,,Renesme, co ty tady?" Smál se potěšeně.
  ,,Copak mě tu nechceš?" Přimhouřila jsem oči s nevěřícným úšklebkem.
  ,,Ale jdi, moc dobře víš, že jsem štěstím bez sebe." Jemně do mě šťouchl.
  ,,Máma chce abych začala chodit na střední, do které chodívala s tátou."
  Povzdechla jsem si. Doposud mě učila Esme doma, byla skvělá. Ale mamka usoudila, že bych se měla zapojit do života dospívající dívky.
  ,,Takže... Teď se nebudeme moc vídat tak často?" Úsměv mu zmizel. Viděla jsem ho nerada nešťastného. Bolelo mě z toho u srdce.
  ,,Budeme. Slibuju. Jen o něco později než teď." Usmála jsem se, doufající, že se nezachmuří.
  ,,Fajn." Pousmál se.
  ,,Hele, byl jsem na cestě za Emily. A ta by tě taky ráda viděla. Jdeš se mnou?"
  Zamrkal nadšeně.
  ,,Jo, Em jsem neviděla dlouho. Proč ne?"
  Souhlasila jsem bez váhání. To už mě Jacob táhl za zápěstí ke svému Rabbitovi.
  Em jsem měla neskutečně ráda, byla to něco jako nejlepší kamarádka? Až na ten menší věkový rozdíl, často se chovala jako máma.
  Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát.
  Auto zastavilo dřív, než jsem čekala, přeci jen, v La Push jsou všichni jakž takž blízko u sebe.
  Vyškrábala jsem se ven a ruku v ruce jsme se s Jakem šli schovat na verandu pod střechu.
  Kdy začalo pršet, že jsem si toho ani nevšimla?
  Divila jsem se. Jake třikrát zaťukal a po chvilce nám otevřela černovlasá kráska s jizvami táhnoucími se od pravé strany jejího narudlého obličeje až po prsty na pravé ruce.
  ,,Renesme! Pojďte dál." V podstatě nás zatáhla dovnitř a posadila na židle v malé kuchyňce.
  ,,Jak se má maminka?" Vyzvídala hned a postavila konvici s vodou na sporák.
  ,,Dobře, řekla bych." Opřela jsem si lokty o stůl před sebou.
  ,,Skvěle." Nalila čaj a podala mi světle modrý porcelánový hrnek.
  ,,Díky." Napila jsem se a hřála si o hrnek ruce. Jaké se na mě celou tu dobu díval.
  Sledoval mě, a já nevěděla jak reagovat.
  Nakonec jsem si řekla, že se to prostě budu snažit nevnímat.
  Do místnosti vtrhl Paul se Samem a s Embrym.
  Smáli se, ale jakmile si mě Paul všiml, ztrnul. Sam políbil Emily nejdřív na tvář a pak na rty. Embry si sedl a nabídl si rovnou pět sušenek z červeno zelené mísy uprostřed stolu.
  ,,Co tu dělá ona?" Zavrčel Paul, hruď se mu prudce zvedala a znovu se stahovala zpět.
  ,,Hoď si zpátečku!" Zvedl se napruženě Jake, až se zřítila židle, na které ješte před chvíli seděl a s rachotem dopadla na podlahu.
  ,,Je od pijavic!" Křikl Paul. Jake zaťal pěsti.
  ,,Řekl jsem, klídek." Zavrčel šeptem.
  Sam je pozoroval, připravený kdykoli zakročit.
  ,,Překročila hranice!" Teď už Paul křičel, díky čemu se mi chvělo celé tělo ve strachu.
  Pomalu jsem se zvedla.
  ,,Jacobe, asi bych měla jít." Špitla jsem a úzkostlivě si objala tělo rukama.
  ,,Ne. My nikam nepůjdeme." Řekl Jake chladně a napřímil se, že jsem byla snad o dvě hlavy nižší než on.
  ,,Odveď odsuď tu bestii." Řekl vážně Paul.
  ,,Už nikdy jí tak neříkej!" Napomenul ho hlasitě Jacob.
  ,,Paule, to už by stačilo." Zamračil se Sam, svírající Emily.
  ,,Pojď." Vydechl Jake nakonec, vzal mě za ruku a odvedl z domu. Tohohle se bál táta. Paul se málem neudržel...