Twilight Saga; Soumrak [POZASTAVENO]

3. Nová holka

Probudila jsem se v 6:03. Skvěle, teď budu muset vstávat s východem slunce každičký den? Ospale jsem si promnula oči, ale přesto jsem je nechala zavřené.
Nechala jsem své nohy volně spadnout z postele, a po chvíli jsem se zvedla, ale málem jsem spadla zpátky do měkkých peřin.
,,Dobré ráno!" Ozval se za mnou zvonivý hlásek, jako vždy veselé Alice.
,,Alice? Co tu děláš?" Rozespale jsem zívla a donutila se otevřít oči.
,,První den školy, musím ti pomoc s výběrem šatů! Víš, tvoje máma měla příšerný styl, a já nehodlám prožít
deja vu s tebou." Zamrkala a bez dalšího slova mě táhla k šatníku.
Než jsem se stačila nadát, soukala mě do různého oblečení. Párkrát ho ze mě naštvaně strhala, ale nakonec mě postavila před zrcadlo.
,,Tadá!" Rozmáchla nadšeně rukama, aby všemu dodala efekt.
Měla jsem na sobě světle hnědé uplé kalhoty, svítivě modrou sametovou bundičku a bílé triko s krajkou na rukávcích. K tomu černý batoh, ladící baleríny a černá spona ve vlasech.
,,Páni." Řekla jsem nakonec a vykouzlila na Alice sladký úsměv.
,,Věděla jsem, že se ti to bude líbit." S úsměvem odkráčela pryč.
Vydala jsem se do kuchyně, vzala si jablko a zakousla jsem se do něj. Chvilku jsem ho jen nervózně přežvýkávala v puse, ale nakonec kousek spolkla.
,,Pojeď, Renesme!" Ozval se pro mě stále neznámý hlas.
Anthony. Vydechla jsem nakonec a seběhla schody. Stál tam opřený o černou motorku, s přidrzlým úšklebkem.
,,To nemyslíš vážně. Na to si nevlezu." S vykulenýma očima jsem nastoupila do svého nakládačku a zamávala rodičům.
Netušila jsem, že Anthony bude ve škole se mnou a po pravdě se mi to vůbec nelíbilo.
Cesta trvala krátce, a škola vypadala přesně jako v Hollywoodských filmech.
Vylezla jsem z auta a hodila si batoh přes rameno.
Jde se na to! Pomyslela jsem si a vykročila k přelidněnému dvoru.
,,Nejsi Renesmee Cullenová?" Ptala se mě hned na pohled sympatická černovláska s olivovou pletí.
,,Ehm, jo, už to tak bude." Nejistě jsem se usmála, ale ona mi úsměv oplatila v milém gestu.
,,Renesmee?" Ten hlas bych poznala kdekoliv.
,,Jaspere?" Nechápavě jsem se otočila.
Co tu dělá?
,,Ahoj. Promiň, mám dávat pozor na Anthonyho." Objasnil mi důvod své přítomnosti. To bylo pochopitelné, Anthony byl novorozený upír, byl by průšvih, kdyby něco provedl - odskákala by to celá rodina.
,,Jasně." Pousmála jsem se, ale to už mě ta zatím neznámá dívka táhla pryč.
,,Já jsem Jasmine, moc ráda tě poznávám!" Nadhodila.
Bezva. Neodpověděla jsem nahlas.
Den proběhl relativně dobře, až na zvědavé tváře a otravné otázky, které mi opravdu nebyly příjemné.

,,Mám tě odvést domů," zaslechla jsem ten známý, čistý hlas.
,,Mám tu svoje auto, ale díky." Obořila jsem se na Anthonyho a hodila si batoh na sedadlo spolujezdce.
Nepotřebovala jsem ho, aby mě obskakoval. Ještě by mě někde zamordoval a schodil by to na své nejbižší nepřátele - na vlkodlaky.
Nasedla jsem do náklaďáčku, který vzdorně zamrmlal, ale nakonec se přeci jen rozjel.
Celou cestu jsem přemýšlela nade vším možným. Co si o Anthonym pomyslí Jacob? Odejde až zjistí že je tu nový upír? Odejdou všichni? Ne, legenda přeci praví že vlci zůstanou, když jsou v okolí upíři.
V hlavě jsem si přehrávala to odpoledne v La Push s Jakem, mezitím co jsem ani v nejmenším nevnímala realitu.
K té mě přivedlo až cosi ohromného, co se mihlo přes silnici přímo přede mnou.
Automaticky jsem dupla na brzdu, díky čemuž mě tlak mírně vyhodil ze sedadla.
  Vyškrábala jsem se zpoza volantu ven a podpírala se o kliku náklaďáčku, abych neupadla na zem.
  Cítila jsem, jak se mi z tváří vytratila veškerá krev. Po čele mi stekla kapka ledového potu a svíral se mi žaludek, jakoby ho lapily nemilosrdné pařáty strachu.
  ,,Nazdárek." Ozval se za mnou hluboký hlas. Klidný, přesto drsný.
  Prudce jsem se otočila, s rukama založenýma na prsou...

*

Ahojte lidičky!
Jak začít... moc se Vám všem omlouvám za šílené spoždění s touto kapitolou, poslední dobou to byl dost mazec se školou, doma, nic co byste všichni neznali. Ale teď se budu rozhodně snažit uploadovat kapitoly maximálně ob den!;)

Vaše Ady♡