Shadowhunters Academy (CZ) // #Wattys2016

3. You and me?! NEVER!

Enjoy reading :) Vote and Comment potěší :3

"Tak mi půjč něco svého." usmála se na něj laskavě. Z prstu si sundal rodinný prsten Herondaleů."Bude tohle stačit?" zeptal se a už k ní nedočkavě natahoval ruku s prstenem. "Tenhle prsten jsem neviděla už dlouho. Naposledy, když jsem ho na svatbě tvé prababičky věnovala Jacovi" řekla a stiskla ho v dlani.
"SAKRA!" vyjekl Stephen zděšeně koukajíc se na svou vlastní podobiznu.  "Proč mi nikdo neřekl, že mám tak debilní vlasy?!" rozčiloval se a zuřivě si je začal dávat do nějakého sexy rozcuchu. "Je takový pořád?" zeptala se Tessa Magnuse, zatím co si Stephen upravoval vlasy.
 "Je ještě mnohem, mnohem horší a kdyby jsi ho slyšela když perlí v hodinách...  Občas mám nesnesitelné nutkání proměnit ho v sochu." zasmál se Magnus. "A kde máš vůbec Jema?" dodal Magnus zvědavě.
"Je s Felicite v parku." usmála se
"Opravdu mě udivuje, že jste si na stará kolena pořídili ještě jedno dítě." řekl čaroděj sedíc vedle hnědovlasé ženy.
"Nechci být pak sama až by Jem umřel." řekla.
"Takže hádám ten lektvar zabral?" zeptal se Magnus trochu překvapeně.
 "Ano, je to úžasné, že to zabralo můžeme být spolu ještě nějakou dobu." usmála se
"Víš, že mu to věčně dávat nemůžeš že ano? Ze začátku to prodlouží život třeba o třicet let, pak jen o deset a později... jen o dny, hodiny a vteřiny." povzdechl si. Alec žádné takové lektvary na prodloužení života nechtěl.Žena seděla v křesle naproti muže. Měla na sobě tmavě modré šaty a vlasy svázané v drdolu na temeni hlavy.

 "Nechci aby mé dítě učil podsvěťan," řekla žena hrubě. Muž naproti ní spojil ruce a položil si je na desku stolu.
"Paní.... Lightwoodová, že ano? Pan Bane, je jeden z nejlepší profesorů tady na škole. Víte jak je vůbec starý?" zeptal se ředitel Branwell.
"Netuším ale podle toho jak se mě ptáte je asi hodně starý." řekla žena. "Máte pravdu, podle mého je lepší když naše děti učí někdo, kdo zažil podepsání prvních dohod. A další významé věci v naší historii." odpověděl muž.
"A když se o Panu Beneovi bavíme... Nejste náhodou rodina?" zetpal se zvědavě ředitel školy. "Ne, opravdu rodina nejsme. To že mám stejné přímení jako jeho muž ještě neznamená, že jsme příbuzní. Možná někdy v devatenáctém století ale teď už  ne. Upřímně za tuhle část rodiny se stydím." řekla žena.
"Jak vidím... averze k podsvěťanům za ty léta ještě nevyprchala."podotkl ředitel pobaveně.

Chodby školy jsou v noci tiché, každý sebemenší zvuk se nese hlasitou ozvěnou. Chlapec kráčející po škole však měl na botách načmárané runy pro tichý pohyb, na paži runu ostrého zraku a na předloktí runu pro dobrý sluch. Procházel kolem dveří, za kterými zaslechl rány do boxovacího pytle. To je určitě Stephen, pomyslí si Tommy a bez váhání vstoupí dovnitř. 

Uvidí její rudé vlasy svázané do ledabylého culíku, její štíhlou postavu a bledou kůži na odhalených ramenech. Sleduje pozorně každičký její pohyb, ani nezaregistrovala jeho příchod, nad tím se musí ušklíbnout. Elizabeth Joselyn Herondaleová a její dokonalé křivky, plynulé pohyby a trefné rány. Tommy jí ještě chviličku pozoruje a poté se posadí na dřevěnnou lavici, která zaskřípe pod jeho váhou. Dívka se prudce otočí a okamžitě zaujme bojovou pozici pro případ, že by na ní dotyčný chtěl zaútočit. 

"To ti nic neříká večerka?" ozval se ze tmy známý hlas. Šel k ní, zezadu jí chytl a ruce jí zkroutil ji je za zády. "Nesmíš se nechat vyrušit, Herondalelová." pošeptal jí do ucha. Naběhla jí husí kůže. "O co se tu zase snažíš??"zavrčí vzdorovitě, ale stojí klidně, ani se nehne.
 "Slyšel jsem, že jsi dostala dneska namláceno od Aline Branwellové."jeho hlas je plný posměchu. "Proto jsi tady, ne? "špitne svým lehce zhrublým hlasem.
 "Aline je namyšlená štětka, která si před tréninkem nakreslila runy." řekla Elis. Snažila se dostat z jeho sevření leč marně. Tommy je mnohem silnější než ona.