Hororové pohádko-básně na dobrou noc

Červená Karkulka

Jak roztodivný příběh se kdysi stal, co pohádkou nazýváte,

já kvůli němu nemohla spát dále a vy ho dětem vyprávíte.

Chcete-li pravdu, pak uši nastražte!

Hezky se usaďte a poslouchejte.

To dávno jest co v lese žila,

Mladá dívka jménem Radomila.

Ona ráda červenou barvu nosila,

s červeným čepečkem se radovala.

Tak proč Karkulka? Ptáte se taky?

To já nevím, zeptejte se její matky.

Tu dívku Červenou Karkulkou nazývali,

všichni kolem ji ze srdce milovali.

Byla milá, hezká zkrátka šik.

A jak hlasitý byl její zhrozený křik.

Ale to odbíhám.

Karkulka dostala jednou úkol nelehký,

k babičce na narozeniny dostavit se pěšky.

Kolikáté to byly narozeniny?..no...třeba 60,

hlavní je, že Karkulka šla do lesa po desáté.

,,Buď opatrná milá dcero..cestou zpět naber vědro!

S nikým se nebav, z cesty nesejdi! V pořádku

prosím má dcero dojdi!"

,,Neboj se maminko! Tady ti slibuju,

že velký pozor na sebe dávat budu.

Tvé rady se k srdci teď beru

a nic v tom lese cizího nesežeru."

I vydala se Karkulka do temného lesa,

v tom se z ničeho nic mlha snesla.

Neviděla nic a nikoho známého,

nikoho..krom..krom něho!

Před ní se najednou oči objevily,

rudou září ihned zasvítily.

V tom měsíc vykoukl na nebi,

i za svítil na to místo na zemi.

Byl to vlk, se srsti černou,

ovšem s velikostí trochu jinou.

Od vlků se velmi lišil velikostí i chytrostí,

i začal se chovat jakoby měl o Karkulku starosti.

,,Kampak kampak? Takto pozdě?

Nevíš co se děje v tomto hvozdě?

Kdo bez zdravého rozumu,

pustil tě z domu?! ''

Karkulka ihned se strachy třásla,

ta bestie hrůzu jí naháněla.

Její zuby nasáklé krví se leskly,

kapky slin jí z tlamy tekly.

,,Ty-ty..ty mluvíš?"