Je srpen a každý je na prázdninách v Doupěti. Každý, to znamená Ron, Harry, Hermiona, Ginny a taky Fred s Georgem. Ne každý, ale většina.
Je tepleji, než v minulých letech, možná desetiletích a některé dny se zdá, že nefouká žádný vítr a pot jim pomalu stéká po těle. Hermiona stále čte a čte, ale slova plavou po stránce a často pouze jen sedí a dokonce ani nepřemýšlí.
Někdy si povídají, Harry, Ron a Hermiona, ale je až příliš horko na to, aby se nějak hašteřili. Někdy až nezvykle jen potichu sedí. Nakonec, i když je tak příšerné horko, jde Harry a Ron létat a Hermiona se zase zaboří do knížek. Nemá ráda létání, kromě snů, ve kterých jí to nevadí. Nemá ráda, když ji tam nechají, ale oni se vrátí. Vždy to tak dělají.
A mezitím tam je Fred a George.
Ron byl tento rok milý a Hermiona ho má moc ráda, ale jejich pozornost je velmi rozdílná. Najednou pro ni jsou mnohem zajímavější Fred a George. Jsou vyšší a širší, než bývali. Téměř dospělí. Za týden jedou do Londýna, aby si otevřeli svůj obchod, ale to jim zatím, jak jde vidět, nedělá vůbec těžkou hlavu.
Hermiona četla -- téměř připravená otočit stránku, když ji už nejmíň třikrát prošla -- když si Fred s Georgem sedli vedle ní. George po její levé straně na gauči a Fred po její pravé k jejím nohám. Hermiona je stále nemohla od sebe rozeznat, stále neví jak. Fred má možná bradu trochu výš. A George má tři pihy blízko obočí. Ale většinou je nerozeznala.
"Nazdar debutantko," řekl George a vytrhl jí knihu z ruky. "Je příliš horko na studování."
"To je pravda, kopretinko," řekl Fred. "Byl tu jeden kluk, asi v Charlieho letech, který studoval i v srpnovém horku a jeho hlava se nafoukla jako balon a explodovala."
"Jeho mozek našli roztrhaný na kousky míle daleko" pokračoval George.
"To je román," řekla se smíchem Hermiona. George si, naproti horku, sedl k ní blíž a přitiskl se k jejímu rameni a stehnu. Fred si hrál s její sponou na botě a jeho prsty se dotýkaly jejího nahého chodidla. V Hermionině žaludku se vše chvělo a teplo se šířilo celým jejím tělem. "A já nejsem kytka."
"Ale jsi," řekl George. "Kvetoucí narcis."
"Zvoneček."
"Blatouch."
"Sněženka."
Hermiona se smála. Žádná květina se jí samozřejmě nepodobala, ale musela ocenit jejich snahu. "Bylo by nejlepší, kdybyste dostali přírodního průvodce před tím, než vyčerpáte zásobu všech těch květin.
"My už jednu máme," řekl Fred. "čechřice vonná."
"Saturejka."
"Kozí brada."
"Lepkavá smolnička."
"Oh, ale nepřistoupím na lepkavou smolničku." řekla potěšeně.
"Ale to je úžasná květina," řekl Fred. "Pouze trošku lepkavá."
"Když já jsem právě teď lepkavá, protože mi je příšerné horko." odvětila Hermiona.
Georgův prst putoval přes její spánek u jejích vlasů. "Ne tak moc."
Hermionou proběhla vlna elektřiny. Chtěla něco říct, ale nevěděla co.
"Mluvíme o lepkavém, Georgi..." Fred otočil hlavu a jeho ramena se dotkla Hermioniných kolenou. "Měli bychom si ověřit toto nové...téma."
George přikývl a vzal Hermioně knihu. "Později prvosenko." Fred polechtal Hermionino lýtko, oba pak vstali a odešli.
Hermiona pomalu sklopila hlavu, ale stále se snažila na ně dívat, jak odcházejí. Brnělo jí celé tělo a byla šíleně mokrá. Myslela si, jestli položí knihu do svého klína a zatlačí na správné místo, tak se asi udělá. Jenomže před tím než to stačila udělat přišla Ginny, a začala si stěžovat na Harryho a Rona. Hermiona se kousla do rtu a doufala, že není příliš červená.
ČTEŠ
Summer Game
FanfictionZačalo to jako nevinná letní hra, ale do konce léta zbývá ještě sedm týdnů. Hermiona se zamiluje, ale jeden z nich také....