*5.února*
Je středa a já se modlím, aby byl už víkend. Jsem hrozně unavená, jelikož poslední dobou skoro nespím, mé noční můry jsou ta živé, že se raději snažím neusnout. Každou noc sedím na parapetě v mém pokoji a přemýšlím jak napravit všechny chyby, které jsem udělala za tu dobu, co je můj bratr v kómatu. Mám pocit, že jsem za tu dobu udělala víc chyb, než jsem stihla za celej svůj život. Největší chyby jsou dvě, ale když nad nimi tak přemýšlím, tak mají dvě strany, jednu dobrou a tu druhou špatnou. První věc je, že jsem začala pracovat. Sice jsem to ze začátku dělala kvůli tomu, že jsem potřebovala peníze, protože jsem rozbila otcovi notebook a foťák, ale pak mě to začalo bavit. Je mi 14 a mám práci, lol… No, a teď k tomu, co dělám: pracuju v klubu. Ano v nočním klubu, kterej je plnej levných štětek a klků, který sem přijdou jen kvůli tomu, aby se měli s kym vyspat. Někomu to přijde nechutné, ale pracuju tu od tý doby, co je brácha v nemocnici… Nepracuju ani jako barmanka, ani jako číšnice, natožpak jako kurva. Zpívám tu. Jednou, když jsem tu byla, tak se tu zrovna zpívalo a oni vybrali mne, abych něco zazpívala. Šéfovi se můj zpět líbil, tak řekl, jestli bych tam chtěla pracovat, i když jsem mladá. Přijmula jsem to, a od tý doby jsem chodím obden a pátek, sobota, neděle jsem tu každej den.
Druhá věc je, že jsem chodila s naprostym kokotem, al e byla jsem tak slepá, že jsem si to neuvědomovala. Zezačátku to bylo krásný, já ho milovala a zdálo se, že i on mne, ale asi to tak nikdy nebylo, protože jak jinak bych si mohla vysvětlit, že jeden den mi říká, jak mě miluje a druhej den mě začal mlátit. Takhle to pokračovalo dva měsíce, ale pak když jsem přišla na hokej s jednim záhadnym monokle jsem slyšela přednášky o tom, jakej je to debil a že se s nim mám rozejít. Jenže ono to nešlo tak lehce, bylo to čím dál tím horší, až do tý doby, kdy mě jednou vezl na trénink a zrovna jsem od něj měla monokl a rozseklej ret, kluci stáli před halou a čekali na mne. Když ho viděli, všichni přiběhli k autu. Jeden novej kluk mi pomohl z auta ven, vzal mi věci a běžel se mnou do šatny, a ostatní kluci se tam s nim prali. Nejvíc ho asi zmlátil kapitán, kterej byl bráchovo nejlepší kamarád a teď mi se vším pomáhá a chrání mě jako vlastní sestru. Od tý doby to bylo asi měsíc lepší, ale pak zase…
Jo, asi bych se měla představit co… :D No, tak jmenuji se Veronika Alice Holá, ale kamarádi mi říkaj Vewo a moje parta mi říká Alice. Je mi 14 (23.2. mi bude 15) a moji rodiče se o mne skoro nezajímají, cennější jsou jim peníze, kterými si mě kupují. Bydlíme v ČR, ale já, a moje parta tomu říkáme Narnie, protože s mojí BFF Terkou jsme Beliebers a Smilers, ale ani jeden z nich tu nebyl -_- S rodiči bydlím ve vile, ve které skoro nejsem. Většinu času jsem u Terky, která má vilu jen pro sebe se svým klukem Matyasem a jeho bráchou Eddiem. Oni tam normálně bydlí a já tam jsem pět, někdy šest dní v týdnu. Matyas je skvělej kluk a konečně se k Terce někdo chová tak, jak si zaslouží a opětuje jí její lásku. Eddie je do mne prej už dlouho zamilovanej, ale je to můj nejlepší kamárád a je jako můj brácha. Je mu 15 a Matyasovi je 16. Terka je přesně o měsíc mladší než já, ale je vyšší, vypadá dospělejší a je celkově hezčí. Má hnědé vlasy po lopatky a má v nich blonďatý melír, je vysoká, štíhlá a celkově je dokonalá z venku i zevnitř. Já jsem jakoby opak jí. Jsem blondýna, ale mám černej melír (ještě před týdnem jsem měla fialové konečky, ale to jsem si odbarvila), nejsem moc vysoká a štíhlá jsem nikdy moc nebyla, ale od tý doby, co je brácha v kómatu jsem hodně zhubla. Nezhubla jsem normálním zbůsobem, ale byla jsem anorektička. Něco přes měsíc jsem nic nejedla a pila jsem jenom vodu (asi tak jednu skleničku denně), ale pak jsem se dostala nemocnice. Musela jsem se vzchopit, přece jenom jsem měla práci, kamarády kteří mě podporovali a navíc mě vzali do hokejového týmu…
Právě stojim na balkoně a koukám na zasněžené pole. Zase jsem v „našem“ domě. Lidi, co jdou kolem a venčí psy na mne koukají, jako na blázna. Taky proč ne, když tu stojím jen ve spodním prádle a Eddieho tričku. Na nohách mám pantofle a třesu se zimou. Chtěla jsem se otočit a jít dovnitř, ale někdo mě obejmul kolem pasu a dal si hlavu na mé rameno. Eddie. Proběhlo mi hlavou. Otočila jsem se k němu čelem a objala ho. On mi dal jenom pusu do vlasů, přehodil přes mne deku kterou přinesl a přitiskl mě víc k němu. „Jsi blázen“ promluvil „Já vím…“ zamrmlala jsem mu do hrudě. Lehce mě od něj odtahl, ale pořád mě držel. „Jak dlouho jsi tu, Ali, budeš nemocná…!“ Ali, tak mi říkal jenom on. Je to vtipný, sice jsem k němu cítila něco víc, ale když mě začal Miki (můj bejvalej) mlátit, ppřestala jsem milovat kohokoliv. Od tý doby žiju jenom pro své přátele, hokej, zpěv v klubu a street dance. „Jsem tu si hodinu… Neboj se o mne Eddie, budu v pořádku…“ zase jsem se k němu přitiskla a hlavu zabořila do jeho hrudě. „Opravdu, v pořádku?! Alice, neštvi mě a pojď se mnou dovnitř! Máš úplně fialový rty! Já, bojím se o tebe…“ poslední větu zašeptal. „Dobře, pojďme dovnitř, kolik je hodin…?“ „Je půl šestý, a jestli se chceš ptát, proč jsem tak brzo vzhůru, tak nemůžu spát, protože mám o tebe strach, a měl jsem zvláštní pocit, tak jsem šel k tobě do pokoje. Klepal jsem, ale ty nic, tak jsem šel dovnitř a nešel tě tady…“ už jsem ni neříkala. Zabalila jsem se do víc do dek, odstoupila od Eddieho a šla dovnitř. Eddie nic neříkal, šel za mnou a zavřel dveře od balkonu. Lehla jsem si do postele, a poklepala namísto vedle mne, aby si tam lehl. Leželi jsme tam v objetí ještě hodinu, ale pak byl čas vstávat. Mně se nechtělo, ale Eddie mě vydíral, že jestli nevylezu z postele, nepůjde na můj trénink, a večer nepůjde do klubu. Tak mi nezbývalo nic jinýho, než vylézt. Eddie ke mně pomalu přistoupil a já čekala, co chce udělat. Pomalu a opatrně mi přiložil dlaň na tvář a hladil mě po ní palcem. Opatrně přejížděl přes monokl, který se mi tam krásně rýsovat a taky jemně položil palec na můj ret, který byl rozseklý. Nahnul se ke mně a chtěl mě políbit. Neuhla jsem, klidně bych se nechala políbit, ale do pokoje vtrhla Terka. „Oou, sorry, ale Matyas vám vzkazuje, že jestli nepohnete, tak jedeme bez vás…“ mrkla na mne a vyběhla z pokoje. „Tak to…“ nestihla jsem dopovědět, protože to za mne dořekl Eddie „…Bylo trapný…“řekl, a oba jsme se začali smát.
Tak, tady je první část, snad se bude líbit... Vote a koment potěsí. Pro další část aspoň dva vote... :)) Vewa__ :3
