*Z pohledu Justina*
„Ups, tohle jsem asi neměl říkat, co…?“ Povytáhl jsem obočí.
„No, to teda neměl kámo, ten kluk, kterej je díky tobě v kómatu je její bratr. Důvod, proč začala naplno hrát hokej a proč šla do týmu juniorů, když je tak mladá je to, že její bratr umírá“ Řekl potichu Chaz a já se na něj otočil.
„No to si snad děláš prdel?!“ vykřikl jsem na něj „To jsi mi nemohl říct, že je to ona?! Že ona je ta „malá“ holka, která smutní po svým bráchovi?“
„Mohl, ale neptal si se a řekl si rovnou tuhle blbost. Následky si sežer sám, měl sis dávat pozor na jazyk“ mrknul na mě a začal se bavit s Ryanem.
Rychlostí blesku jsem vstal a začal jsem Alici hledat po baru. Neobsluhovala nikoho. Nezpívala. Nebyla na parketu. Nebyla u baru… Tak kde je? Poslední možnost jaká mě napadla, byla, že by mohla být venku. Přes spoustu lidí jsem se procpal až k východu. Rozhlédl jsem se, kdo stojí kolem, když v tu chvíli se můj zrak zastavil na ní, na Alici. Byla v objetí toho idiota se kterým sem i přišla. Opatrně jsem přišel blíž a řekl jsem: „Můžu s tebou na chvilku mluvit, Alice?“
„Proč by si měl? Chceš snad zmrzačit i mne, nebo mě chceš rovnou zabít?“ skoro se mi vysmála do obličeje.
„Ne, chci ti něco důležitého říct, takže ty“ ukázal jsem na toho kluka „Mohl by si laskavě odejít?“ řekl jsem arogantním tónem. Kluk poslušně vstal a odešel.
„Tak, teď mě nech říct ti, jak to všechno bylo…“
*Z pohledu Eddieho*
Nevěděl jsem, co má v plánu, ale fakt byl, že by si měli promluvit, už jenom kvůli tomu co Bieber udělal Lukášovi. Vešel jsem zpátky do klubu a přešel jsem k baru. „Alice si potřebuje něco vyřídit, takže bych za ní na chvilku zaskočil, nevadí?“ zeptal jsem se jednoho z těch „důležitějších“ barmanů, který právě hledal lahev vodky.
„Jo, jasně, takže prosím tě, tuhle vodku, tyhle whiskey a prostě tohle všechno dones ke stolu číslo 1, snad víš kde to je a kdo tam sedí ne?“
„Jasně že vím… Tak já jim to odnesu a vrátím se… Prostě plnohodnotně nahradím Ali…“ zasměju se a popadnu podnos, na kterém mám to pití. Dá si ho do jedné ruky a opatrně procházím ke stolu tak, abych něco nevylil, či aby do mne nikdo nestrčil.
„Tak, tady to máte… Chcete ještě něco?“ Zeptám se zdvořile, když dojdu, až ke stolu na který položím podnos.
„Jo, mohla by sem zase přijít ta malá roztomilá servírka, nebo jak to říct…“ zasmál se myslím že Chaz a plácl si asi s Ryanem.
„No, tak to máte smůlu, protože ta teď něco řeší s tím vaším kamarádíčkem, takže bych za nima nelezl a nějakou tu chvíli to zvládnete, když budete mít mne…“ posměšně mu odpovím. Dojde mi že se musím vrátit zpátky na bar a tak se procpu spoustou lidí. Když jsem konečně u toho barmana, jen na mne začne zírat.
„Co je? Mám snad odnést ještě něco? Je mi jedno co a kam, kromě jedničky, ty se teď nějakou tu chvíli obejdou beze všeho…“ Lehce arogantně mu řeknu a on se jenom začne smát.
„Ano, jejich stůl si nechce vzít nikdo na starosti, takže se tam dostane vždycky ten, kdo akorát přijde“ Zazubí se na mne a koukne na nějak papír, či co „Heleď, mám dobrou zprávu, máš zatím volno a navíc, je už pozdě a Ali stejně za chvilku končí směna, takže klídek kámo… Mimochodem, jsem Sebastian“ zasměje se. „Jo, super… Já jsem Eddie, těší mě“ Zasměju se a kouknu směrem ke vchodu, jestli už Ali nejde.
