Zimní úlet

1. Podnik

"Adame, to topení pořád netopí," Bez přerušení jsem si dál četl zprávu od šéfa. "Adame! Slyšíš mě?" Položil jsem telefon na stůl a vstal z křesla. "Jo, dojdu za tím chlapem." Serena si unaveně oddychla. "Miluji tě a ty to víš," Pohladil jsem ji po tváři. "Ale v práci by se mi mohlo dařit, kdybych začal pořádně makat a nescháněl bych nějakého debilního opraváře." Řekl jsem zahořkle a zřejmě jsem to říkat ani neměl. "Já se starám o barák, já se starám o NAŠE děti, já se starám o to, aby..." Dále jsem to nemohl poslouchat. Serena je má manželka několik let, známe se od svých devatenácti, nyní nám je dvacet-osm a ona si myslí, že tohle komandování budu dál snášet.

Šel jsem na drink do mého oblíbeného podniku. "Copak? Znova utíkáš od manželky?" Nadějně jsem vzdychl jako kdyby má manželka byla můj jediný problém. "Utíkám ode všeho." Barman mi na pult položil citrónový drink s ledem. "Utěk není řešení." Ozval se chlap vedle mě. "Co ty o tom víš, prosim tě." Odsekl jsem. "A posuzování podle jedné věty taky není zrovna nejlepší." Vstal jsem z židle a vzal jsem ho pod krkem. "Máš se mnou nějaký problém?" Koukali jsme oba do svých očí. Měl karamelově hnědé oči. Odtrhl se z mého držení. "To bolí, ty kreténe!" Uhodil mě do prsou. "Hej! Nechte se vy dva." Řekl barman. "Ani debilní drink si nemůžu v klidu vypít." Na jeden lok jsem dopil drink a odešel.

. . .

Ráno jsem se zbudil s kocovinou. Měl jsem odejít rovnou domů, místo toho jsem ponocoval v baru kde to ani neznám. "Dobré ráno děti," Objal jsem mého syna a pusu jsem daroval mé malinké holčičce. "Dobré ráno lásko mého života." Objal a políbil jsem Serenu. "Kde jsi byl?" Sikla. "Moc mě to mrzí." Pošeptal jsem ji do ucha. Pevně jsem ji stiskl kolem těla a daroval jsem ji několik polibků na krk. "Ničíš mě." Řekla vážně, ale tentokrát uvolněji. Políbil jsem ji naposledy na rty a po té jsem odjel do práce.

Už asi dva roky pracuji na pumpě. Nenávidím to tam, ale je to jedna z nejúspěšnějších pump ve městě. "Dobrej, šéfe." Řekl jsem bezvýznamně. "Ehm, Pane Raynoldsi." Otočil jsem se na něj. Stál u kasy s tím chlapem z baru. "Toto je Robert Tomasso." Potřásl jsem si s ním rukou. "Vysvětle mu pár detailů, budu muset," Poplácal mě po zádech. "A toho Šéfa si nechte pro šéfa, který vás přijme do nové práce, pokud mě ještě budete srát." Posunuli jsme se do kuchyňky a udělali si kafe. "Ten šéf je docela vopruz, co?" Robert zkoušel komunikovat. Usrkl jsem si trošku kafe. "Větší než jeho manželka určitě." Oba jsme se upřímně usmáli. "Hele, promiň, že jsem tak vyjel v tom baru. Neměl jsem den." Řekl jsem nadějně na nové kamarádství. "To je v pohodě." Mrkl na mě lašáckým pohledem.

S Robertem jsme zamířili do podniku ve kterém jsme se seznámili. Něco na způsob druhého seznámení. "Dvě vodky!" Křikl jsem na barmana. Po chvilce jsem křikl zas, po třetí, po páté, po sedmé. Pili jsme vše co nám bylo dáno. Po krátké chvíli jsme byli opilí jak dáni.
"Robertee, chybí mi sex, znáš to, když tvoje manželka ti už měsíc nedá?" Robert ke mně přiopilý přišel a začal mě líbat.