Never Ending

Scream

Pusťte si k tomu písničku v médiích a užijte si čtení. :)

Kráčím si jen tak po ulici. Všude je ticho a takový klid jsem už dlouho nezažila.

Tahle část města už je dávno vyčištěna, takže jsem tu jen já sama se svýma myšlenkama, což se moc často nestává, protože většinou jsem od své skupiny nemohla odejít dál než na pár metrů, abych byla pořad na očích, ale dneska se mi to povedlo. Dneska se mi konečně povedlo vypařit se z tábora bez povšimnutí ostatních a vyjít si na menší em.. procházku.

Vím, že je to nebezpečný se takhle toulat, zvláště teď, ale to je mi jedno.

Nemám nikoho na kom by mi záleželo a ani nikoho komu by záleželo na mě, takže můžu jet na vlastní pěst a nestrachovat se o ostatní.

*gruuh eehg*
ozvalo se za mnou spolu s řinčením plechovek. Z uličky za rohem se vynořil jeden z nich a namířil si to přímo ke mně.

Nejspíš se sem nějak zatoulal, ale s tím si nebudu dělat velkou hlavu.

Jak jsem ho tak pozorovala neměla jsem z něj strach. Necítila jsem vůči němu lítost kvůli tomu, co se mu stalo, tyhle emoce jsem už dávno pohřbila hluboko uvnitř mě. Necítila jsem nic.

Sledovala jsem ho jak si to ke mně kráčí a všimla jsem si prstýnku přilepeném na hnijícím mase na něčem, co dřív bývala jeho ruka. Byl snubní. Asi se ještě stihl oženit než se to celý posralo. Zajímalo by mě jestli svojí 'drahou polovičku' taky potom sežral.

Pokývala jsem hlavou a čekala až se ke mně uráčí dobelhat a potom jsem vyndala velkou ostrou kudlu, kterou jsem měla schovanou v botě a zabodla jsem ji shnilákovi do hlavy. Těžce dopadl na zem a ja si kudlu otřela o jeho zbytky oblečení a vrátila ji zpátky tam kam patří.

S nechutí jsem se na něj podívala. Černé zkažené zuby, vybledlá kůže špinavá od krve a kdo ví čeho ještě, nějaký zbytky oblečení a hele.. kousanej. Samozdrejmě.

Pokývala jsem hlavou a radši šla dál po te samé cestě vedoucí kdo ví kam.
Ušla jsem sotva pár kroků a ozval se výstřel z pistole

,, No to si děláš prdel?! "

zabrblala jsem si pro sebe, otočila se na patě a chtěla odejít, ale ozval se ženský, dost zoufalý hlas

,, POMOC! Pomozte nám někdo! "

otočila jsem se zpátky odkud ten hlas přicházel a uviděla ženu, kolem 40 a kluka. Myslela jsem, ze budu mít kliku a zase proklouznu než si mě všimnou, ale to se nestalo. Žena mě viděla a začala ječet přímo na mě

,, Prosím! Neodcházejte! "

trochu jsem zavrčela a vzhlédla zpátky na ně a..

,, Do prdele! "

uviděla asi stovku shniláku

,, Zmlkněte! Prilákáte jich víc, do hajzlu! "

Zaječela jsem na ni šeptem a přikrčila se aby mě ty zrůdy neviděly. Zalezla jsem do jedne z uliček a čekala až sem doběhnou ti dva. Nejraději bych utekla bez nich, ale nebudu riskovat, že na mě přímo před nimi upozorní.

,, Co budeme dělat?! My tady umřeme! "

začala vyšilovat ta žena když doběhli

,, Nikdo tady neumře až na vás jestli budete hodně nahlas křičet, hodím vás k nim! "

samozřejmě bych to neudělala, ještě abych je tak krmila, ale to ona neví a třeba ji to aspoň ztiší.

Potichu a nepozorovaně jsme se proplížili až do jednoho z domů a zalezli dovnitř. Vylezla jsem až nahoru do nejvyššího pokoje a oni mě samozřejmě následovali.Protočila jsem nad nimi oči, vrhla se k oknu a podívala se ven

,, Vypadá to, že uz přešli. "

zvedla jsem se s tím, že odejdu co nejdál od nich, ale ten kluk mi stoupl do cesty a nechtěl mě pustit

,, Jdi mi z cesty nebo ti mrtví tam venku nebudou tvuj největší problém. "

přecedila jsem skrz zuby připravena si cestu prorazit kdyby bylo třeba

,, Děkujeme. "

zadíval se mi do očí a usmál se. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla. Vlastně to vůbec nebyl malý kluk, ale spíš to vypadalo že je mu asi tolik co me. Mel hnědé vlasy někam po uši a modré oči. Musím uznat, že není špatný, ale k čemu mu to je, když stejně dřív nebo později umře. Jen jsem se na nej zašklebila

,, Jasně. "

podívala jsem se i na tu starší ženu a prohlídla si jí. Měla hnědé vlasy dost podobné jako ten kluk akorát ji sahaly ještě kousek dál než jemu a stejně modré oči. Předpokládám, že je to matka a syn.
Popošla jsem zpátky k oknu a podívala se jestli je čisto, abych mohla co nejdřív vypadnout. Skvěle mám štěstí můžu rovnou jít.

,, Nemůžeme jít s vámi? "

zeptala se opatrně žena a hodila na mě stěněčí oči

,, Ne. "

ani jsem o tom moc neuvažovala a odpověď byla jasná

,, Prosím. Už pár dní jsme nejedli a nemáme kde být. "

spustila zase a chtěla mě přemluvit ale přece nevezmu do tábora někoho koho vůbec neznáme. Ne. Už jednou jsem je zachránila, to stačí.

,, Nikdo teď nemá kde být. "

koukla jsem se jinam a periferním viděním jsem viděla ještě pár shniláku jak si to pochodují.. ze směru kde máme tábor?!

,, Do hajzlu. "

prohledla jsem si je pořádně a viděla, kdo to je. Lucy, Joe, Sam, Bret a malá Kim, který bylo sotva 12!

,, No do hajzlu! "

Rozeběhla jsem se dolů a upoutala jejich pozornost. Hned si mě všimli a belhali se směrem ke mě.

,, Proč vás nechali proměnit?! "

řekla jsem nechápavě směrem k nim, i když moc dobře vím že mi nerozumí.

Vyndala jsem zase svojí kudlu a zabila prvního. Druhého a třetího. O zbylé dva se postarala ta ženská s klukem.
Ucítila jsem pach kouře a mrtvol a viděla, že to jde od nás

,, Co to..? "

rozeběhla jsem se okamžitě k táboru. Neběžela jsem tak dlouho, protože to nebylo daleko, a když jsem tam priběhla, čekalo mě menší překvapení. Tam, kde bývalo ohniště teď hořely mrtvoly a všechno ostatní bylo ve spěchu vyklizené. Nikdo tam nebyl. Nikdo nezůstal.

,, Ti kreténi mě tu nechali! "

řekla jsem docela nahlas a kopla do nějaké části těla. Všude se to rozletělo a měla jsem to na botě.

,, Sakra fuj. "

protočila jsem oči a koukala na oheň.
Uslyšela jsem za sebou rychlé dupání a došlo mi, že ti dva za mnou zase běží. Co jsem komu udělala?! Narovnala jsem se, otočila směrem k nim a chladným tónem jsem řekla

,, K nám do tábora nemůžete. Žádný už není. "

Taaak. Je to první část tak doufám, že jsem vás hned neodradila😂. Jinak snad jste si užili čtení. :)
Promiňte chyby jestli tam jsou sice jsem to 3x kontrolovala ale na mobilu takže... Chápeme se... :D

Když tak napište názory at vim co zlepšit a tak :) 💞