Never Ending

Bad memories

Pusťte si k tomu písničku a užije si čtení <3 :D

,, Musíme odtud vypadnout. "

řekla jsem potichu, ale rázně

,, Jo, pravda. Jdeme odtud. "

musel mít poslední slovo ten kluk. Protočila jsem nad ním oči a porozhlédla se kolem dokola jestli neuvidím nějaké užitečné věci, které tu třeba omylem nechali, ale neviděla jsem nic než těla shniláků a stopy od kol aut v hlíně

,, Samozdřejmě. "

zabrblala jsem si pod vousy

,, Nenechali tu ani hovno! "

oni dva zatím stáli v pozoru kousek ode mě a sledovali mě

,, Co?! "

podrážděně jsem na ně vyštěkla a oni okamžitě koukli jinam. Obrátila jsem oči v sloup a rozešla se po stopách aut. Pořád stáli na místě a zase mě pozorovali. Přijde mi, že jsou asi retardovaní nebo nevím.

,, Jdete? "

nadzvedla jsem obočí směrem k nim a pokračovala v cestě. Vím, že jsem říkala, že je s sebou nevezmu, ale mám jenom kudlu a les se hemží shnilákama.. No a mně se ještě nechce umřít..

. . .

Právě sedíme u rozdělaného ohně někde na nějakém fotbalovém hřišti kousek od školy.
Je to oplocené, takže se nejspíš nemusíme bát nečekaných návštěv, ale i tak budu raději přes noc držet hlídku. Vlastně mojí skupinu chápu. S nikým jsem moc nevycházela a nejspíš si na mě při útěku ani nevzpomněli. Ani já bych na ně nebrala ohledy kdybych byla v ohrožení já, tak proč bych to měla chtít po nich..

,, Jak dlouho už je to. "

vyrušil mě z přemýšlení ten kluk. Vlastně ani neznám jeho jméno

,, Co prosím? "

všimla jsem si, že ta ženská už si ustlala a usnula, takže jsme si mohli nerušeně povídat. Skvělý...

,, Máš ponětí jak dlouho už to trvá? "

tahle otázka mě donutila přemýšlet. Vlastně ne. Nemám.

,, Čas mi starosti nedělá. "

odpověděla jsem stručně. Ztratila jsem pojem o čase už dávno a krom toho by bylo zbytečný
hlídat si kolik je hodin když to, co čeká tam venku nikdy nespí

,, Nejsi moc upovídaná, co? "

moje odpověď bylo mlčení, což asi potvrdilo jeho otázku

,, Jak se vůbec jmenuješ? "

zeptal se po delší chvíli ticha. A já si myslela, že už budu moct konečně nerušeně přemýšlet.

,, Moje jméno je ti k ničemu, dlouho spolu nezůstaneme. "

odvětila jsem stroze a sledovala dění za plotem

,, Jak to myslíš? Nechceš jít s námi? "

zněl až moc dotčeně a zaraženě, jenom jsem nad ním protočila oči a mlčky sledovala plot

,, Já jsem Luke a moje mamka je Pattie. "

pokračoval bez ohledu na to, že jsem o to nestála

,, Fajn.. "

zabrblala jsem otráveně

,, Já jsem Ronnie. "