Všechno bude dobrý

Kapitola 11

Zítra je konec Července a zároveň pojedeme všichni domu. Popravdě nechce se mi domů ale na druhou stranu se těším. Celý týden jsme se drželi spíš u chatek aby se nám nic nestalo. Hlavně, aby Terka byla v pohodě a nic se jí nestalo. Celý týden jsme spolu souložili bylo to nádherný. Taková rozkoš, to mohu zažít jen s Terkou.

Terky pohled

Zítra jedem domů, škoda.Hodně se mi tu líbilo. No líbilo se mi tu jen díky Danovi. Děsně ho láskuju. Je to neodolatelný ďáblík. Miluju, když se navzájem šukáme. Dneska si pomalu, balím hadry do kufru a různě věci,abych toho neměla zítra moc na zabalování.

„Ahoj Tery neruším??"vejde do chatky Dan s otázkou.

„Ano můžeš." odpovím

„Těšíš se domů?"

„Jo i ne. A co ty?"

„Taky tak napůl jako ty."odpoví mi smutně Dan

„Ale Dane prosim tě, vždyť se přece můžeme stýkat neustále, každý den.... Vždyť bydlíme jen dva baráky od sebe." jdu k němu a obejmu ho kolem krku.

„To je pravda. Ale tady to bylo lepší. Tady jsem to miloval s tebou a strašně moc. A ani nevíš jak jsem rád, že se ti nic nestalo. Já bych to bez tebe nedal. Strašně tě moc miluju." poví mi Dan a začneme se líbat.Bohužel nás vyruší Vali, která si šla také balit nějaké hadry domů.

.

.

.

.

Ráno vše sbalíme. Všechno zkontrolujeme. A jdeme do restaurace vrátit klíče od chatek.

„Děkujeme vám. Moc se nám tu líbilo." poví Dan

„Nemáte zač.... a strašně moc se omlouváme za tu příšeru.... je nám to moc líto, to co se stalo s vašima kamarády.... ale byly jste jediný, kdo tady vydržel, když tu byla." odpoví majitel.

„Ale to je v pohodě.....co se stalo, stalo se..... s tím nic nenaděláme..... z toho si hlavu nedělejte. Nashledanou." Povím

„Nashledanou." odpoví majitel a my odcházíme na vlak. Cesta utíká rychle. Takže než jsme se nadáli, byly jsme na hlavním nádraží. Na nádraží jsem se všichni rozešli a já jsem šla s Danem domu. Naštěstí jsme měli spolu stejnou cestou. To jsem byla ráda, poněvadž jsem se při cestě nenudila.

„Nechtěla by si někdy u mě spát Terko?"

„Nevím... klidně můžu,jestli ti to nebude vadit."

„No vůbec mi to nebude vadit,budu rád aspoň bude sranda."

Po domluvě se rozloučíme a jdeme každý do svého bytu.

Danovo pohled

„Ahoj mami už jsme doma."zvolám, když jsem zavřel vchodoví dveře.

„Jéééé Ahoj Dane... už si mě moc chyběl. Tak co já se měl?" objala mě mamka, div mě málem neumačkala. Samozřejmě se hned začala vyptávat. Tak jsem si chvilku sedl a povídal jsem si ní o Ejpovicích jak tam bylo.Pak, když jsem skončil s vyprávěním, tak jsme se zeptal zda by nemohla Terka u nás zítra spát. Naštěstí mamka neprotestovala a dovolila mi to. Byl jsem šťastný jak blecha. Vběhl jsem do svého pokoje a začal si vyndavat věci. Když došlo na hadry tak s těma jsem se neštval, šel jsem s nimi rovnou do koupelny a všechny jsem je hodil do prádelního koše. Vrátím se do svého pokoje a napíšu Terce, že muže zítra klidně přijít.

.

.

.

.

Dnes Terka přišla na oběd.Byl jsem rád, že mi vyhověla a přišla na oběd. Takhle jsme mohly být spolu hodně hodin. Moc jsem si toho vážil. Akorát nemůžeme spolu zapomenout na tu hybridu. Snažili jsme se na ní nemyslet, ale nešlo to. Furt jsem na ní mysleli.