Dnešek je pro mě a pro Tobyho speciální. Počínaje dneškem jsme spolu už třetím rokem. Bylo mi 14,když mě Toby jakožto o dva roky starší kluk pozval na rande. Pro okolí to samozřejmě byla typická dětská láska,která nemůže vydržet,kór když je to děvče ještě pod zákonem a kluk je nevyzpytatelný řádící puberťák. Teď se můžeme jen smát hloupým lidem a jejich předsudkom.
LÁSKA💋: Jak si na tom,zlato? Do hoďky tě vyzvednu:)
JÁ: Stíhám:) Víceméně..
Nestíhala jsem vůbec,kromě vysušených vlasů a zhydratované pleti jsem neměla vůbec nic.
LÁSKA💋: Emily,chystáš se od pěti,o půl osmé máme rezervačku
JÁ: Já vím,do hoďky budu ready:) Ještě na tebe budu čekat:P
Odhodila jsem telefon do peřin a zběsile se začla chystat. K tmavě modrým šatům,které můžete vidět nahoře na modelce jsem zvolila nude rtěnku a jemné kouřovky. Nejdeme zrovna do levné restaurace,tak se podle toho musíme i zařídit. Tobymu jsem koupila košili ve stejné barvě jako jsou mé šaty,takže spolu budeme krásně ladit. Dle mého máme perfektní dresscode do A'La Restaurantes. Doladit poslední kontury obličeje,přichystat kabelku a můžu vyrazit.
LÁSKA💋: Jsem na cestě. Do 8 minut mě čekej:)
V rychlosti jsem odpověděla,že je očekáván a ještě jednou si doladila své lokny sahajíc mi skoro k pasu.
Domem se rozezněl dveřní zvonek,já vklouzla do metalických lodiček,rozloučila se s rodičema a mladším bráškou Samem a už jsem stála ve dveřích okouzlená vizáží svého kluka. Černé vlasy nalakované nahoru mu krásně zvýrazňovali jeho modré oči.
"Jsi nádherná." Řekl mezi polibkem a ještě jednou si mě prohlédl od zhora až dolů. "Páni." Dodal. Uchehtla jsem se a lichotku mu s radostí oplatila.
"Rivers" Nahlásil své příjmení slečně před restaurací,která nás následně uvedla ke stolu.
"Šampaňské?" Zeptal se mile číšník,Toby zpozoroval můj pohled a přikývl na souhlas.
"Jsi tu autem a já nemám 18." Zasmála jsem se. Nestává se často,že bych si v restauraci dala nějaké nealko,ale ráda mu to připomínám.
"Domů se projdeme a nikdo by ti 17 netipoval,to už víme." Zazubil se a přiťukli jsme si se skleničkami. Bylo poznat,že to není žádná náhražka šampáňského,žádný laciný sekt.
Za nedlouho tu byl číšník pro objednávku,kterou jsme mu v rychlosti nahlásili a on s prostým "Máte to mít" zmizel v kuchyni. Kolem nás bylo plno společensky oblečených lidí. Ani se nedivím,že se musí místa rezervovat několik dní předem.
"Tři roky." Usmála jsem se a zadívala se do skleničky,se kterou jsem dělala malé kroužky nad stolem.
"Nejkrásnější tři roky." Doplnil Toby.
"Vyrostla si mi." Zašklebil se. Fráze,která se čeká spíše od rodičů než od přítele,ale chápu,co tím chtěl říct. Přeci jen,bylo mi 14,ještě jsem byla poslední rok na základce a z Tobyho už byl pyšný druhák na střední. Teď je z něj maturant a já se protloukám druhákem na gymplu.
"Ty jsi mi vyspěl." Z jeho úsměvu,se kterého zářily bílé zuby nešlo odpoutat pozornost. Jsou to tři roky,ale stejně je to stejné jako v začátcích,taková ta počáteční zamilovanost. Jasně,před nějakým rokem jsme měli menší krizi kvůli našim cilům,ale to jsme hrdě překonaly a na nějaké spekulace o rozchodu rychle zapomněli.
"Jsem za tebe děsně rád,Em." Spojil naše prsty na stole. Po chvilce nás z naší romantické chvilky přerušil číšník s naší objednávkou. Poděkovali jsme a pustili se do našeho chodu.
Normálně jím tak,že by se za mě Toby musel stydět,ale teď hezky a pěkně na dámičku.
Dopili jsme,už ani nevím kolikátou, skleničku šampaňského a bylo na čase opustit restauraci.
Ruku v ruce jsme přišli k parku,kde jsme si sedli pod altánek. Mlčeli jsme a jen si užívali naše dotyky a klid mezi náma. Z ničeho nic Toby vstal a z kapsy vytáhl podélnou krabičku. Stoupla jsem si před něj a zadívala se mu do očí.
"Děkuju za to,že tu semnou jsi. Nedovedu si představit někoho jiného po mém boku." Otevřel krabičku a na mě se třpytil řetízek z bílého zlata s přívěškem T. Trošku jsem se zasmála,což pochopíte za chvíli, a vrhla se mu kolem krku,kde jsen zanechala jemný polibek.
"Lásko,víš,že od tebe nechci drahé věci. Už ta večeře byla přes čaru." Mlčky mi sundal řetízek,který jsem dosud měla na krku a schoval ho do krabičky namísto toho od něj.
"Můžu?" Já nehybně přikývla a za chviličku ucítila studený kov na mém krku.
V očích se mi třpytila slza a na nic jiného kromě dlouhého polibku jsem se nezmohla.
"Taky pro tebe něco mám,ale budeš si pro to muset dojít k nám." Na tváři se mu objevil šibalský úsměv.
"Toby! Tohle ne!" Zasmála jsem se a on předstíral dotčeného.
Chvilku jsme jen tak stáli v objetí a něco si mezi sebou špitali.
Po chvilce jsem se odtrhla od jeho jemných polibků a usoudila,že bychom měli jít domů. I přesto,že je duben,byla v noci celkem zima.
Doma už všichni spali,bodejď mi ne,byla skoro půlnoc,takže jsme teoreticky měli dům pro sebe. Odhodila jsem své lodičky a pomalu se vydala do pokoje. Vytáhla jsem z nočního stolku krabičku a předala ji Tobymu.
"Miluji Tě." Řekla jsem a plná očekávání jsem sledovala jak krabičku otevírá.
"To nemyslíš vážně." S otevřenou pusou sledoval obsah krabičky. Zasmála jsem se a přiblížila se k němu.
"Ty mi zakážeš drahé dárky a dáš mi hodinky?" Mlčky jsem zopakovala jeho postup s řetízkem a odepla mu jeho hodinky,aby si mohl vyzkoušet nové. "Je tam uvnitř E." Usmála jsem se a pohlédla mu do překvapených očí.
"Vidím,že naše myšlenkové pochody jsou stále propojené." Zasmál se a konečně pochopil ten můj úšklebek v parku,když jsem uviděla to T.
"Lásko,budu potřebovat tvou pomoc." Otočila jsem se k němu zády a ukázala na šněrování na mých šatech. Kromě jemných stop na mém krku od jeho polibků jsem v zápětí ucítila úlevu,když povolil poslední smyčku na šatech. Nechala jsem šaty volně sklouznout a on v zápětí uviděl má odhalená prsa,tmavě modré krajkované tanga a jako překvápko večera sněhově bílé podvazky na mých stehnách.
"A teď k dárku číslo dva." Zašklebila jsem se a spojila naše rty. Zachvilku jeho košile ležela kdo ví kde,stejně tak jako kalhoty.
"Em." Zavzdychal mezi polibkama a já ucítila jak se usmál. V zápětí jsme leželi na posteli a užívali si naše další společné výročí.
ČTEŠ
Bella.
Romance"Vážně se rozejdeme přes sms?" "Toby,si v LA..Ty sis vybral,je řada na mně." "Tohle nemůže být konec. Znovu ne! Přiletím!" "Přiletíš,řekneš,že tě to mrzí a odletíš opět pryč. Nechci být mezi tebou a tvým snem." "Můžeš být jeho součástí. Víš to."
