Our Little Babies | mpreg

III.

Mark

*O dva měsíce*

,,Pozor, Alexi! Za chvilku tě doženu," zasmál jsem se.

,,Ňéééé!" Vypísknul, načež se rozeběhnul ještě rychleji. Také jsem o trošku zrychlil, i když mi to moje tvarující se bříško nedovolovalo.

Nakonec jsem ho ale stejně dohonil. Společně jsme se následně svalili na gauč. Začali jsme se mazlit.

,,Bžíško," své tlapky položil na mé břicho. Přesně v oblasti, kde se mého bříška dotýká i Jackson.

,,Tady bude tvůj sourozenec, těšíš se na něj?" Zeptal jsem se ho.

Alex se na mě sladce usmál, načež mé bříško obejmul.

Zasmál jsem se a pročechral jeho vlásky. Alex byl opravdový poklad.

,,Měl bych jít připravit oběd. Půjdeš na chvilku za tatínkem?"

Jackson

S flustrovaným prohrábnutím mých blonďatých vlasů jsem začal dál ťukat do počítače.

Právě jsem dodělával opravdu důležitý článek, který mám mít do dneška hotový. A jako na schvál nemůžu nic vymyslet.

,,Kurva," zaklel jsem, načež si vstekl dupl.

,,Táta?" Ozval se ode dveří mé pracovny hlas Alexe. Bez zájmu jsem dál ťukal do počítače.

,,Nemám čas Alexi. Běž si hrát do pokoje," dál jsem ho ignoroval.

,,Táta!" Zakřičel. Během mžiku stál u mě. Za lem mého trička začal tahat.

,,Sakra, Alexi! Nemám čas! Padej otravovat Marka a neotravuj! Spratku jeden!" Jemně jsem ho odstrčil.

Mark

Všechno šlo jako po másle až do doby, kdy jsem z druhého patra uslyšel Jacksonův řev a následný pláč Alexe.

Okamžitě jsem všeho nechal, vypnul jsem sporák a vydal se nahoru. Do Jacksonovi pracovny.

,,Co se to tu stalo?" Otázal jsem se zaraženého Jacksona. Došel jsem k plačícímu synkovi a strhnul si ho do objetí.

Jackson

,,J-Já ....." s vystrašením v očí jsem se podíval na Marka.

Byl jsem v šoku. Jak jsem tohle proboha mohl udělat? Ublížil jsem svému synovi. Jak? Jsem hrozný otec.

Tohle se mnou opravdu dělá práce? Zase se ze mě stane workoholik? Bože. Co sem to provedl. Jsem hrozný.

,,Uhodil jsem ho," zašeptal jsem. Už jsem jen čekal, kdy po mně začne Mark křičet.

Mark

,,Jacksone, ale na tom přece není nic zlého. Stratil si nervy. To se stává," snažil jsem se svého manžela utěšit.

,,N-Ne! Uhodil jsem ho! Strčil jsem do něj a on spadnul. Můj milovaný syn! Musí mě nenávidět," s těmito slovy se odebral pryč z pracovny. Vzal jsem stále plačícího Alexe do náruče a utíkal za ním.

,,Jackie, p-počkej přece! Nic se nestalo,"

Jackson

S jasným rozhodnutím jsem utekl do naší ložnice. Doslova jsem rozrazil dveře od šatny a do menší tašky naházel pár věcí.

Musím pryč. Nechci Alimu dál ubližovat. Nechci aby měl svého otce na očích.

S touto myšlenkou jsem se spolu s taškou rozešel pryč. Ve dveřích jsem se však střetl s Markem.