Víte jak se správně začínají prázdniny? Samozřejmě, že s přáteli! :) Tudíž jsem hned den po zakončení školního roku vyrazil k večeru do Brna do hospody na pivo. Došlo více lidí, než se očekávalo. Napřed nás bylo 5 a pak 7. Po srazu jsme zavítali do vyhlašené hospody "Na stojáka", kde jsme se posadili před kostel a začali upíjet natočeného "zrzka". Bylo to super bavit se s nima, co tak plánují přes prázdniny dělat a jaké mají plány. Po nějaké době, kdy zbyly už jen prázdné sklenice jsme vyrazili zpět do centra, kde jsme vyzvedli další 2 známé. Potom jsme směr Špilberk navštívili ještě Tesco ve Špalíčku, kdy se jeden z nich předvedl a zakoupil láhev šampaňského za nekřesťanské peníze a snažil se nám namluvit, že to je nealkoholické. Jeho lež byla prokouknuta stejně rychle, jako jeho ostatní lži. Po cestě okolo Špilberku jsme zašli do večerky a koupili si další pivo, jen tak na náladu, avšak v tu chvíli začalo pršet a ze 7 jsme zbyli 4. Následně jsme zalezli pod stromek, který nás chránil před deštěm. Žádný luxus, avšak účel to splnilo. Po nějaké té době jsme se rozloučili a každý šel svou cestou. Další část prázdnin začala v neděli, 3 dny po ukončení školního roku. Vyrazil jsem na házenkářského soustředění do Rožmitálu pod Tremšínem, kam jsme jeli 4 hodiny a zažili opravdu spoustu srandy. Přespávali jsme ve škole v tělocvičně. Znal jsem tu většinu lidí, né-li všechny. První večer jsme se museli jít podívat na fotbal do hospody, kde jsme si dali pár přípitků na zdraví atd. Druhý den ráno to vše začalo, trénink fyzičky a zpracování balónů. Večer jsme trávili jako den předtím. Takhle vypadal skoro každý večer až na ten čtvrtý a poslední. Během toho čtvrtého se zároveň slavili narozeniny kamaráda z Brna, takže to byla opravdu zábava. Den po té jsme měli přípravný zápas proti místnímu týmu, který se dostal do 2. ligy. Po napínavém zápasu jsme remizovali, i když se možná zdá, že to není nic moc, nám to stačilo. Avšak následující den přišla už těžší zkouška, tým Blovic. Přijelo tam za ně hrát opravdu dost hráčů z 1. ligy a zde už to byl poněkud těžší zápas. I přes velice dobrý výkon jsme prohráli gólem po čase, ale stejně jsme byli spokojení s výsledkem pár kluků, co dokázali uhrát zápas proti někomu, jako byli oni. V den poslední jsme měli na programu zápasy proti sobě. Rozděleni jsme byli Východ x Západ. Zápas jsme s přehledem ovládli a zvítězili nad Východem. Potom však nastalo loučení s lidmi, které zase rok neuvidíte, takže to už bylo trochu horší. Jako jedni z posledních jsme vyrazili domů. Kamarádi byli tak hodní a hodili mě až přímo před barák, což jsem opravdu nečekal. A tak skončila moje jediná dovolená. Týden potom jsem nastoupil do práce. Ze začátku jsem byl opravdu ve stresu z nové práce. Avšak po pár dnech a po radách mých fajn kolegů mě to přešlo a tak jsem začal ve své první pořádné práci. Po týdnu a půl v práci jsem se domluvil s kamarádem, že půjdeme do města a nějak se zabavíme na celý večer a odpoledne. Vzal jsem ho do nového baru, kde jsem předtím nikdy nebyl, ale během chvíle se mu tam zalíbilo a mě také. Po 2 hodinách jsme z tama odcházeli a stavili jsme se na jídlo, kde jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo odsuzuje kečup s hranolkama. Po té navrhl abychom šli do čajovny. Neodmítl jsem a tak jsem vyzkoušel něco nového. Uvítala nás milá Slovenka, která nám rovnou doporučila, která náplň do vodní dýmky je fajn. Dali jsme na její radu a nemohli jsme si následující 3 hodiny stěžovat. Bylo to super, výborně jsme pokecali a ke konci už jen přemýšleli o věcech, na které si normálně nevzpomenete a nebavíte se o nich. Po odchodu z čajovny jsme už jen zavítali na nádraží a každý jel na opačnou stranu. Následující den(v sobotu) jsme se dohodli s kamarádkou, že si dáme sraz v Brně. Po sdělení, co všechno zažila na Slovensku jsem se rozhodl, že potřebuju zmrzlinu. Úkol se zdál být lehčí, než opravdu byl. Než jsme našli vhodnou zmrzlinu, tak jsme narazili na naše 2 kamarády se kterými jsme prvně zašli na jídlo a hned po té do čajovny. Uvítala nás ta stejná Slověna jako včera. Po objednání vodní dýmky a čaje jsme dostali vše, co jsme chtěli. Po pár minutách však vylili čaj na stůl, když převrhli šálek hadicí z vodní dýmky, avšak paní byla tak hodná a doplnila jí ho zadarmo. Po 2 hodinách jsme se rozhodli, že už asi stačilo a šli jsme každý po svých. Ve středu po práci a tréninku jsem zašel znovu s kamarádem do čajovny a začali se bavit o možných bočních výdělcích. Po nějaké době jsme se přesunuli k němu domů, kde byl i jeho bratr. Během suprově strávaného večera jsme probrali pár věcí a skvěle se pobavili. Následující den jsem se tam trochu zdržel, avšak pak šel hned domů. V pátek jsem pak šel s kamarádkou na film, na který jsme oba dlouho čekali a těšili se. Suicide Squad. Venku ten den pršelo a po skončení filmu už byla docela tma, tak jsem se nabídl, že ji doprovodím. Neodmítla a tak jsem zjistil, že bydlí kousek od kamaráda. Po rozloučení jsem znovu usedl do tramvaje a s napitými cestujícími jel skrz Brno. Během toho večera mi několikrát volali a psali kamarádi z týmu, jestli bych jim nemohl pomoct na turnaji. Neodmítl jsem a tak den před mými narozeninami jsem s nimi vyrazil strávit 2 dny na turnaji. Jelikož bylo teplo a my neměli nikoho na střídání, tak to bylo velice náročné a vyčerpávající, avšak i v počtu 7 lidí, se nám podařilo mít úraz v týmu. Spoluhráč v útoku si přivodil výron na kotníku a tak byl nucen společně s dalším hned první večer odjet domů. Zbyli jsme 4, jelikož jeden jel domů, který byl poblíž a my se vydali na místní zábavu. Zábavu na motivy Oldies ze začátku vypadala jako vyhozené peníze, jelikož věkový průměr byl 2x né-li 3x vyšší než ten můj, ale po nějaké době a počtu zkonzumovaného alkoholu se to ukázalo jako skvělá zábava. Během toho večera jsme potkali lidi i s ostatních týmů a slyšeli skvělé historky o tom, jak jednou skončili v kukuřici a také o tom, jak se na parketu nacházejí "dravé čtyricítky". Na konci se to zdálo jako skvělý večer. Během cesty zpět na místo, kde jsme měli věci my začali chodit první blahopřání k narozeninám. Rozhodl jsem se, že bude lepší, když na to odpovím až ráno. Po doražení do Sokolovny jsme dostali nápad, že místo toho abychom s ostatními spali v malé tělocvičně, která lehce zapáchala po potu a alkoholu jsme se raději rozhodli přespat venku na atletickém oválu. Vyspal jsem se líp než jsem myslel, až na to probuzení zvony kostelu. Bylo zajímavé jak kolemjdoucí se na nás pochybně dívali, jak na bandu bezdomovců, co jsou tak nóbl a mají spacáky. Naštěstí dojeli 2 posili z Brna a tak jsme dohráli turnaj. Nedopadli jsme sice nejlíp, ale aspoň to byla zábava. Po doražení zpět do Brna jsem šel na slavnostní oběd do restaurace, kde jsem si opravdu pochutnal na dobře udělaném hovězím steaku. Den na to jsem myslel, že nepohnu tělem. Všechno bylo tak moc namožené a bolelo, že jsem nevěděl, co mám dělat, aby mě nic nebolelo. V úterý už jsem šel normálně do práce. Ve středu po tréninku jsme se dohodli, že nějak zajdem do Brna. Zase jsme skončili v Čajovně a strávili tu dost času. Před rozchodem jsme avšak se ještě někam skočili najíst. Po té nastali dny, kdy se téměr nic nedělo krom práce a vybírání obleku, který jsme po velice dlouhé době vybrali, tudíž jsem byl připraven do tanečních alespoň z části. Po nějaké té době jsme měli další turnaj a to Velkou cenu Brna pořádanou v Řečkovicích, kterou jsme bez porážky ovládli a vyhráli láhev Fernetu, která se později ukázala jako nebezpečná, ale nebudu předbíhat děj. Večer jsme měli jet do Zubří, kde jsme měli následující den bourat tábor a jak to tak chodí, večer předtím jsme zbourali sebe, ale zase kousek zpátky. Po srazu jsme zůstali s mým věkově nejbližším účastníkem sami v autě a né v dodávce. Sraz byl v Glóbusu, kde jsme koupili pár věcí na večer. Po nějaké té hodině a půl jsme dorazili na místo. Bylo zde ještě pár lidí, co si tu užívali prodlouženého víkendu s dětmi. Předtím než jsme si dali věci do stanů, tak jsme ještě dopíjeli Ferneta, který mi "infikoval" žaludek a nebyl jsem schopen téměr pít po zbytek večera. Po cestě do tábora jsme ještě na louce zkoušeli opravdu kuriozity, jako jízda na střeše, řízení auta a zároveň pití piva z láhve podávaného někým z vedle jedoucí dodávky. Za hudby Karla Gotta jsme dorazili do táborů a rozhodili si stany. Po krátkém uvažování jsme došli k tomu, že lepší bude spát po jednom. Jedna z první věcí bylo, že jsme šli k nedalekému rybníku. Než jsme tam došli, tak byla tma a my už neviděli jaké je dno rybníku, což bylo asi lepší. Po nějaké době se nás pár odhodlalo a šli jsme do vody. Avšak po chvilce se stalo něco divného, někdo cizí k nám doplaval a začal mě potápět a známému z metru stříkat vodu do očí. Až venku jsme si uvědomili, že to nebyl nikdo z nás a že to byl někdo cizí. Po 2 hodinové debatě u rybníka jsme se odhodlali jít zpátky přes les. Byla to vážně sranda, protože nikdo nic neviděl a kořeny stromu byly všude. Po doražení do táboru jsme začali opékat špekáčky a já načal svou láhev, kterou jsem upíjel během celého večera. Kolem druhé ranní hodiny jsem se rozhodl jít spát, jelikož už jsem byl z turnaje unavený. Ráno mě vzbudil někdo, kdo šel poblíž stanu a já se jen převlíkl a šel pomáhat bourat. Během toho dne jsem měl dost různých prací, avšak převoz loděk byl zaručeně nejlepší. Já s 2,10 dlouhým kamarádem jsme dostali za úkol převézt loďky z bodu A do bodu B. Ze začátku to vypadalo, že se oba ve svých loďkách potopíme, ale po chvilce jsem si to osvojil a začal si to užívat. Při pohledu na něho, jak se snaží pádlovat jsem se malém smíchy převrhl do vody sám. Domů jsem přišel až k večeru špinavý a zapáchající. Už na mě pomalu začal doléhat konec prázdnin a s tím i trochu větší nápor v práci, ale to se dalo vydržet. Srpen končil a já tu měl první zápasy sezóny. Dopadli příšerně, ale ta sekaná, co tam potom nabízeli stála za to utrpení v horku. V pondělí ráno mě probudila smska již od bývalého vedoucího v práci, že by mě tam dočasně potřebovali a jelikož to byla fajn práce a ty lidi mi tam dlouho pomáhali, tak jsem jim musel pomoct. Tak jsem své poslední dva dny strávil v práci. Poslední den měsíce jsem se domluvil, že s kamarádem oslavíme, že ho vzali na jinou školu, než kde do té doby byl. Strávili jsme spolu celé odpoledne a já se konečně naučil vytvářet kroužky z dýmu. A tak skončili moje prázdniny :). Tak někde příště u dalšího pokračování :).
