Leť tam, kam chceš

°9°

"Koukej vztávat Tan! Dnes nás čekají nákupy a kadeřnictví!" řvala na mě máma hned po ránu.

Vzbudila mě, za což jsem jí nebyla vůbec vděčná.

Počkat, co? Nákupy? Ale vždiť je pondělí! Co škola?

Vylezla jsem z postele, hodila na sebe župan a šla jsem se jí na to zeptat.

"Omluvila jsem tě, neboj." řekla mi jen s úsměvem a šla na snídani.

Jsem ve škole jeden den a hned mě musí omlouvat? Já se těšila na Emmu a musím se přece učit.. Asi zovolám Emmě ať mi pak napíše co jsme brali.

Matku jsem nechápala. Proč hned ráno na nákupy? A proč v pondělí? Nechápala jsem ji. A navíc, na nákupy nejsem.

Nechtěla jsem si u ní ale pohoršit, a tak jsem se vrátila do pokoje. Tam jsem provedla každodenní hygienu a oblekla jsem se.

U snídaně se na mě máma usmívala jako sluníčko. Táta jako vždy telefonoval a kontroloval papíry.

Po dobré snídani, jsme se já i matka šly nachystat. Oblekla jsem se vcelku prostě. Tílko s potiskem "I'm beautiful angel", jak výstižné a legíny. Boty jsem snad ani neměnila.

Máma si mě prohlédla a jen kroutila hlavou. Nechápavě jsem se na ni koukala: "Co?" zeptala jsem se nechápavě.

"Kdo vyrábí tílka s tak pitomými potisky? Hrůza" řekla vyčítavě a už vycházela ze dveří.

Jakmile jsem se obula, šla jsem za ní. Byla v garáži. Byla velká jako jeden rodinný domek. A v ní plno aut. To má jako auto každý z pracovníků v tomto domě? Bylo jich tam vážně moc!

Máma odemkla na dálku jedno moc pěkné auto. Podle toho co jsem si přečetla na autě, se jmenovalo Citröen Cactus. Moc se mi líbilo.

Máma si sedla za volant a já za spolujezdcem. Vyjeli jsme z garáže a jeli někam pryč. Zeptala jsem se jestli pojedeme dlouho a když mi odpověděla, že asi 40 minut, pustila jsem si na mobilu hudbu a do sluchátek ji poslouchala.

Cesta mi s hudbou uběhla rychle. Za chvíli už jsme zastavovali na parkovišti. Všude bylo plno aut a plno lidí. Proč jsme vlastně jeli tak dlouho? To jsme v jiném městě? Radši jsem se zeptala matky.

"Ano, tady v tom městě mám kadeřnici a jsou tu skvělé obchody." odpověděla mi s úsměvem. Skvělý.

Po náročném dopoledni jsme se vraceli s mnoha taškami a máma s novým účesem. Já si nechala jen zastříhat konečky a dobarvit odrosty.

Doma jsem si přebrala své tašky a šla do svého pokoje. Tam jsem tašky hodila na zem a sedla si na postel. Vytáhla jsem si mobil a mrkla na hodiny. Bylo po dvanácté, takže s obědem pomoct nemůžu.

Šla jsem tedy ještě na jídlo a pak jsem si šla lehnout. Byla jsem unavená.

Vzbudilo mě klepání na okno. Lekla jsem se. Že by to byl zase ten černý anděl?!

Rychlostí blesku jsem vyskočila z postele a podívala se na okno. Oddechla jsem si. Syntax dřepěl na parapetu a usmíval se na mě.

Sepnula jsem si vlasy do culíku a otevřela mu. On vešel a nepřestával se usmívat.

"Co je?" zeptala jsem se nedočkavě a zvědavě.

"Dnes získáš svůj meč, naučíš se šermovat a bránit se" oznámil mi a jeho úsměv se ještě rozšířil.

"Co? Šermovat? A získat meč?!" zeptala jsem se hloupě.

"Ano, meč z oceli" oznámil mi a řekl ještě ať se změním a poletíme na místo.

Poslechla jsem ho a změnila jsem se. Letěli jsme docela daleko, ale to mi nevadilo aspoň jsem si pročechrala peří. Přistáli jsme v takové opuštěné budově. Byla docela rozpadá a stará.

''Kde to jsme?'' zeptala jsem se zvědavě. Tady jsem nikdy nebyla.

''To je bývalá továrna, tady se naučíš šermovat'' řekl mi a usmál se.

''Fajn, tak hurá do toho, už se těším'' zdělila jsem mu s úsměvem.

Syntax zavřel oči a natáhl ruku dopředu, jako by něco držel. V ruce se mu objevil meč. Pomalu se mu sformoval v ruce.

Já jen otevřela šokovaně pusu. Jak se to stalo?

''Toto je můj meč. Teď je řada na tebe. Dej ruku před sebe. V hlavě si představ meč podle svého gusta, který tě bude buď vystihovat, nebo se ti bude prostě jen líbit. Výběr je na tobě. Meč bude vypadat tak jak si umaneš. Ale pokus máš jen jeden. Ten meč co si teď vybereš, budeš mít navždy. Hodně štěstí.''

Zavřela jsem oči a v hlavě se mi objevil meč který jsem vždy chtěla. Meč který jsem si jako malá vymyslela a vystihoval mě. Vybavil se mi jako by byl živý. Viděla jsem každý jeho detail.

Po té, co mi ztěžkla ruka a já otevřela oči, uviděla jsem ho ve své ruce. Držela jsem ho. Ten meč, který byl jen v mých představách a nikdy jsem nevěřila že bych ho mohla svírat v ruce. Meč z oceli.