Leť tam, kam chceš

°17°

Uběhly asi 2 týdny od té události s únosem Tanji. No, ono to vlastně nebyl únos, Tanja šla sama, ale zachránit ji teď musíme.

''Syntaxi!'' zavolala na mě královna a já se na ní otočil. Rukou mi naznačila ať jdu za ní. Poslušně jsem šel.

''Mám poměrně dobré zprávy Syntaxi. Černí byli na obhlídce. Šli nás konečně zkontrolovat. To znamená, že můžeme zahájit náš plán. Jsi připravený?'' zeptala se.

Srdce mi poskočilo. Je to tu. Zaplavila mě nedočkavost a vzrušení.

Abych přiznal barvu, opravdu mi chyběly ty její rudé vlasy a ty její oči. O to víc jsem byl ochotný to udělat. Pro ni.

''Jsem připravený'' podíval jsem se na královnu pevným pohledem. Dával jsem jí jasně najevo, že jsem připravený. A vždy budu.

''Dobrá. Jdu to oznámit vojákům a radě. Za dvě hodiny se všichni sejdeme tady, aby se dozvěděli plán. Ty si jdi odpočinout, dnes jsi toho už udělal dost. Dobře se bav.'' usmála se na mě královna a nechala mě odejít.

Šel jsem rovnou do nebeského parku. Možná se to nezdá, ale i andělé mají své party. Já mám partu svých dobrých přátel a vždy se scházíme v parku, abychom mohly hrát nebeský fotbal. Ano, i to tu máme.

''Syntaxi! Jak se ti vedlo?'' zeptal se mě hned Arkades, když jsem doletěl za mými přáteli, jež na mě už čekali.

''Myslím že dobře, díky že jste na mě počkali'' usmál jsem se na zbytek osazenstva.

''Jdeme hrát?'' usmála se Sofia, jediná holka v našem malém hloučku.

Všichni jsme se smíchem zařvali jednohlasné Jo!

Hra pro mě byla jako chvilkové vysvobození. Na chvíli jsem mohl přestat myslet na Tanju. Bez svých přátel bych byl asi už hromádka neštěstí. To přiznávám.

''Kdyby jsme hráli jako lidé na zemi, měl by jsi žlutou kartu Syntaxi!'' řval na mě Arkades se smíchem.

''A ty by jsi měl dvě červené, kamaráde'' vracel jsem mu jeho připomínku. Všichni jsme se smáli.

Čas nám všem uběhl hodně rychle, a tak jsem už s nimi mířil na setkání, kde se všichni dozví podrobnosti k akci. Byl jsem hodně nervozní.

Zařadili jsme se do davu. Všichni netrpělivě čekali na královnu. Byli jistě zvědaví, jak bude plán probíhat.

Když už se konečně královna objevila, všichni zatajili dechy a sálem se rozlehlo hrobové ticho. Čekali na to, co jim naše královna řekne.

''Vážení andělé,'' začala královna ''Jsem si jistá, že už jste stihli zaslechnout, co se stalo mé jediné dceři. Pro ty, co o tom ještě neví, unesli ji černí andělé a teď ji jistě vězní. Pro dobro mé dcery a pro dobro mě samotné, vás prosím: Pomozte mi ji zachránit. Pomozte mi ji dostat zpět. Budeme muset bojovat, to vám říkám opravdu upřímně. Jsem si vědoma rizik. Ale pokud mi chcete pomoci a chcete pomoci zachránit mou dceru.. prosím vás o pomoc.'' skončila řeč královna. Nikoho nenutila. Nechtěla nikoho nutit, nechtěla nikoho ohrozit, pokud to není nutné.

Sál zaplavilo opět hluboké ticho.

''Pokud jste se rozhodli mi pomoci, prosím, vytaste své meče do vzduchu!'' prohlásí královna.

Ihned si nechám v ruce objevit meč a vztyčím ho nad hlavu. Přátelé na mě pohlédnou trochu starostlivě. Když ale poznali, že meč nestáhnu, zvedli i své. Meče se zvedaly jeden po druhém, až byly nakonec skoro všechny ve vzduchu. Kromě pár jedinců, kteří nechtěli konflikty.

''Děkuji vám mnohokrát, drazí přátelé'' řekla královna a usmála se. Byla očividně velmi ráda, že jí pomůžeme. ''Teď bych vás ráda seznámila s plánem. Prosím poslouchejte dobře, nerada bych se opakovala'' usmála se královna a počkala, až se zase všichni uklidní. Všem poté zdělila plán a všichni souhlasili. Zítra to vypukne.

Zítra bude válka mezi bílými a černými. Válka o Tanju. Válka, která rozhodne, kdo z nás je silnější. Válka, která pro jednu stranu neskončí dobře.

Přátelé hned po schromáždění odešli do svých pokojů. Já šel na čerstvý vzduch, potřebuji si pročistit hlavu, než půjdu spát. Pokud bych teda usnul.

Vyletěl jsem z místnosti a letěl kamkoliv. Nedbal jsem na to kam, jen jsem si nechal čechrat peří na křídlech. Mírně foukal větřík, takže se mi skvěle létalo. Když jsem si uvědomil, že je zítra ten osudný den, nechtělo se mi tomu věřit. Vůbec.

Jak dlouho jsem čekal? Jak.. jak ukrutně dlouho? Jak je na tom Tanja? Je v pořádku? Je jí tam dobře? Ne.. tohle musím zase zavrhnout. Je to blbost.

Zastavil jsem. Stál jsem na místě a koukal dolů na zem. Byl jsem docela vysoko, a tak jsem se radši vrátil zpět na zem. Lehl jsem si do trávy a sledoval hvězdy. Ani nevím jak, ale uspalo mě to. Než jsem se stačil přemístit do pokoje, usnul jsem.

Něco jsem zahlédnul....... padala hvězda?