Leť tam, kam chceš

°11°

Vzbudilo mě silné klepání na dveře. Rozespalá jsem otevřela oči a podívala se na dveře.

"Co je?" zeptala jsem se.

Nevrlá máma mi odpověděla: "Vstávej, zaspala jsi a já tě nebudu vozit do školy!"

Zeptala jsem se jí, proč ne a řekla mi, že má moc práce a táta také, takže mám vstávat.

Po chvíli mi nedošel smysl jejích slov. Já zaspala! Proboha to snad ne!

Rychle jsem vylezla z postele a už jsem byla v koupelně. Vyčistila jsem si rychle zuby a už jsem se oblékala. Rychle jsem si učesala vlasy a sepnula je do culíku.

Bylo to všechno rychle, takže jsem nevypadala zrovna hezky.

Blesku rychle jsem seběhla dolů na snídani. Jídlo jsem do sebe prakticky jen hodila, ale stejně bylo opravdu dobré.

Pak jsem zjistila, že jsem si vlastně nechala nahoře tašku do školy. Takže jsem se musela první vrátit. Pak jsem rychle seběhla zase dolů do předsíňky a nazula jsem si opět své krásné tenisky.

Vyběhla jsem ven. Utíkala jsem ke škole. Doufám, že to stihnu!

Do školy jsem přišla jen tak tak. Když jsem přišla, zrovna začínala hodina. Já se omluvila a rychle jsem si sedla za Emmou.

Ta se na mě jenom vesele usmála a radši už nic neříkala.

Učitel mě pokáral, ale už mi nic jiného neřekl. Hodina proběhla docela v pohodě. Stejně jako zbytek hodin.

Biologie, historie, matika,.. Všechny proběhy docela klidně. Což mě překvapilo.

Když jsme s Emmou vycházely ze školy, zeptala semě: "Měla jsi někdy kluka Tan?"

Já se jen začervenala: "Ne, nikdy jsem neměla kluka." Odpověděla jsem jí trochu rozmrzele a trochu smutně. Vlastně i trochu naštvaně.

Po pár dalších otázkách na mě a na lásku to ale vzdala, protože věděla, že odpovědi budou nejspíš jenom záporné.

Domů jsem přišla opravdu unavená. Dneska jsme hodně počítali a já toho mám plnou hlavu..

Přišla jsem do svého pokoje a hodila si tašku na zem ke stolu. Pak jsem cupitala po schodech dolů a šla jsem na oběd.

Sice trošku pozdě, ale kochařčino výborné jídlo jsem si nemohla nechat ujít!

Měla jsem pravdu, něco mi nechala. Aspoň něco dneska pozitivního.

Když jsem přišla zase do pokoje, musela jsem si hned udělat úkoly, protože pak bych na to neměla čas.

Jsem totiž schopná si zařídit den tak, abych ty úkoly vůbec nemusela dělat. Jenže to jsem zrovna nepotřebovala, protože jsme měli velmi důležité učivo a navíc jsem poslední rok na střední, takže bych se měla snažit!

Úkoly mi zabrali strašně moc času, protože se mi do toho vůbec nechtělo a nakonec mi nezbyl vůbec čas, takže jsem si zašla na večeři. Byla - jako vždy - moc dobrá.

Šla jsem zpátky do pokoje. Otevřela okno a koukala jsem na hvězdy. Asi 15 minut jsem sledovala hvězdy a mělce jsem oddechovala. Hvězdy jsou opravdu nádherné.

Najednou jsem se šíleně lekla.

Nade mnou se objevila hlava a usmívala se. No kdo jiný to mohl být, než Syntax?! Měl by mě přestat takhle lekat!

Leknutím jsem ustoupila o tři kroky dozadu. On se mi zasmál a seskočil na parapet mého okna. Pak seskočil dolů do mého pokoje a obejmul mě.

"Ahoj Syntaxi, co, co tady děláš?" Zeptám se zmateně. Nevím vlastně proč mě objal, ale neodtáhla jsem se.

"Promiň, asi jsem tě dost vylekal co?"

Jen jsem přikývla.

"Jo.. to co ses ptala.. přišel jsem ti něco oznámit." řekl mi radostně po chvíli ticha.

"A co?" zeptala jsem se jen prostě.

"No.. Víš jak jsem ti říkal o tvých rodičích?.." počkal na to, až přikývnu: "no tak tvoje matka by tě ráda poznala. Už je připravená vidět znovu svojí dceru. Zítra k ní máme letět. Takže doufám že máš čas." řekne.

Nejdřív mě to malinko překvapilo, ale pak jsem řekla klidně: "Pokud to bude odpoledne, tak jo."

On se ode mě odtáhl a široce se usmál. Také jsem se usmála.

Pak jako by mi to došlo. Proboha já uvidím svoji matku! Svoji pravou matku! Matku která mi bude matkou! ..aspoň doufám..

Pak Syntax odletěl. Předtím mi ale ještě řekl, že pro mě přijde. To mi stačilo.

Šla jsem ještě do sprchy, zase jsem si vyčistil zuby a pak jsem šla spát. Už se mi nic dělat nechtělo a navíc jsem byla moc unavená.

*

Když jsem ráno rozlepila oči - do čehoš se mi zrovna nechtělo - zamračila jsem se na ty zákeřné číslice na mém mobilu, ukazující čas. Vstala jsem o dvě hodiny dřív, než mi měl zvonit budík a jak já se znám, znovu už neusnu. Skvělý!

Šla jsem tedy do sprchy. Tam jsem si vyčistila zuby a už jsem se oblékla do školy. Přece jen, teď se můžu chystat tak dlouho, jak jen budu chtít!

Takže jsem se nalíčila - přestože make-up moc nepreferuji - a učesala jsem si vlasy. Nechala jsem je rozpuštěné.

Pak mi došlo, že asi hned ze školy půjdu za matkou, takže jsem se převlékla do něčeho opravdu hezkého. To u mě znamenalo do modrých roztrhaných riflí a do tílka v bílé barvě.

Šla jsem dolů. To chystání mi trvalo docela dlouho, takže už jsem mohla jít pomoci kuchařce se snídaní

K snídani jsme měli palačinky. Všichni už jedli, a tak jsem si na své palačinky nalila javorový sirup a pustila jsem se do jídla také. Bylo to výborné!

Už jsem měla vyrážet do školy, takže jsem vyrazila. V hloubi duše jsem byla ale velmi nervózní.

Celý den jsme strávili tím, že jsme psali. Ať už jen zápisy z hodiny, nebo testy. Opravdu mě to vůbec nebavilo! Včerejšek a dnešek jsou opravdu 2 dny pod psa! Měla jsem toho plný zuby a to mě štvalo o to víc!

Achjo.