VEŘEJNÉ SOUKROMÍ

42.

LIS
Po rozhovoru  s Camem jsem byla ještě smutnější a zdeptanější než před tím. Sedla jsem si na gauč se zmrzlinou v ruce a koukala na televizi.Dávali nějaký dražby, no a když nedávali něco jiného, zkončila jsem na tom. Seděla jsem tam úplně sama a připadala si úplně prázdná. Byla jsem bez něho skoro půl dne a hrozně se mi po něm stýská. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych si s ním neměla promluvit hned teď,ale pak se mi před očima zjevil pohled na  Megan, která se nahýbá přes pult k Camovi a něco mu šeptá. Bylo mi trochu do breku , ale rychle jsem to zahnala mrkáním.Jestli mě opravdu miluje, tak mi to dá najevo a nebude se zahazovat s ní. No, zmrzlina byla snězená a já docela unavená, zašla jsem do kuchyně a sehla se do koše pod stůl. Domem se rozezněl zvonek , lekal jsem se tak, že jsem se bouchla hlavou o kuchyňskou linku. ,,Au." vyjíkla jsem a s třením hlavy se vydala otevřít. V koutku duše jsem doufala, že je to Cam a jde si se mnou promluvit, ale když jsem uviděla kozatou katastrofu, hned se mi 'zvedla' nálada.,,Co chceš?" řekla jsem co nejnaštvaněji.,,Jen jsem ti chtěla říct, že Cam o tebe už nejeví zájem." arogantně se usmála.,,Jak to ty můžeš vědět?" založila jsem si ruce v bok a zírala na ní.,, Kdyby jo, nestahoval by mi triko v jeho autě a nelíbal mě." šáhla si na krk. Dělalo se mi z ní špatně.,,A ty si myslíš , že ti uvěřim?" usmála jsem se na ní zase já.,,Je mi  vcelku jedno, jestli tomu budeš věřit ale ujistit se můžeš u Nashe a Cartera. Viděli nás.No hezky se vyspi pa sestřičko." zamávala mi a já i po jejím odchodu zůstala ve dveřích stát nějakých pět minut. Nevěřila jsem tomu a pro jistotu si vzala do ruky telefon a vytočila Nashovo číslo.,,Ahoj...ehm..Lis co potřebuješ?" zněl trochu nejistě.,,Nasi je to pravda? Že Cam si to užíval s Megan? A prosím, prosím nelži mi." zavzlykala jsem do mobilu. Nic se neozvalo.,,Nasi, prosím." zašeptala jsem.,,Lis je mi to líto.." neslyšela jsem zbytek věty, protože jsem upustila mobil na podlahu a sesypala se na zem.Zírala jsem do zdi a vybavovala si naše vzpomínky, jak, jak mohl. Byly jsme spolu necelý dva týdny a on mě už podvedl. Slzy mi stékali po tvářích a já v puse cítila tu hořkost, kterou ve mě probouzela myšlenka na to vše. Proč, proč to tak bolí? Proč mi na něm zázeží? Proč ho miluju k zbláznění? Na tyhle otázky jsem si neodpověděla. Ten proradný zvonek si budu muset vypnou, aby mi nikdo nemohl vyzvánět.,,Nechte mě všichni na pokoji a jdite k čertu." zařvala jsem na dveře a hodil po nich mobil. Ten stejnak byl už rozbitý pádem na zem.,,Lis to jsem já...Nash." zakřičel a mě se trochu rozednilo.,,Je otevřeno." zašeptala a dál se svíjela na zemi.,,Bože Lis, vypadáš hrozně.Pojď sem." vzal mě Nash do náručí a položil mě na mojí postel.

NASH
Byla hrozně uplakaná a vypadala hrozně zničená. Vzal jsem jí do náručí a položil na její postel, nechtěl jsem u ní být a chtěl si sednout na stoličku vedle, ale on asi mě přitáhla a brečela na rameni. Bylo mi jí líto, hrozně se musela trápit, asi Cama hodně milovala. Ale to nejhorší příde, bude muset vylézt na veřejnost. A mezi lidmi bude i 'ten'. A taky by mě docela zajímalo, odkud se to dozvěděla. Potom se jí na to zeptam.,,Lis přestaň plakat. Bude to dobrý." hladil jsem jí po vlasech a ona se trochu uklidnila.,,Proč , proč to tak bolí Nashi?" otočila na mě její uplakané oči. Její modré oči nemeli žádný nádech radosti, jen prázdno a smutek.,,V tom ti neporadim , ale nejlepší by bylo, kdyby jsi usnula." zašeptal jsem jí do ucha a ona mě objala ještě víc.Přikryl jsem nás peřinou a sledoval jak usíná. V posteli jsem seděl několik mintu a když jsem se ujistil, že už spí, pomalým krokem jsem šel pryč z ložnice. Na lísteček jsem napsal, že si musím něco zařídit a že se vrátím. Sedl jsem do auta a jel za Norou. Dojel jsem tam kolem desátý hodiny veřer. Na Noru jsem měl telefon a tak jsem jí poslal sms, že má jít ven. Viděl jsem, jak se rozsvítilo v pokoji nahoře a pak dole. Ve dveřích se během minuty objevila Nora v pyžamu.,,Ahjo Nasi, co se děje?"protřela si oči a já jí vše řekl.,,No to není možný." založila si ruce v bok a zasunala se do sedačky. Ano, šli jsme ke mě do auta, protože si trochu ochladilo.,,Bohuže, ale mám o Lis strach. Vypadá hrozně zničeně." opřel jsem se rukama o volant a přemýšlel, kde je asi teď Cameron.,,Hele, zítra jí zavolám a uvidíme se, co se dá dělat." usmála se a rozločila se se mnou. Vytáhl jsem si mobil a vytočil jeho číslo. Nic se neozývalo, ale nakonec ano.,,Co chceš? Zase mi vypindat?" zněl jako po opici.,,Ne ale rád bych věděl, kde jsi Vezmu tě domů." nadiktoval mi adresu a já se na ní vydal. Došel jsem na pokoj číslo sedm a otevřel dveře.,,Už jsi jí to bonznul?" arogantně se usmál.,,Ani jsem nemusel. Zjistila to sama. Myslím , že jí navštívila Megan." usmál jsem se pro změnu já.Jen sklopil zrak a šel za mnou.,,Zavez mě k ní." řekl během jízdy.,,Tak na to rovnou zapomeň.Řekl jsem a dál se věnoval řízení.