1. září
Dva měsíce utekly jako voda, nevím, jak ostatním, ale mě vážně utekly, prázdniny jsem si ani neužila, protože jsem většinu propracovala kompletováním sešitů na palety. Mám sice peníze, to ano, ale žádné zážitky, i když...já vlastně nikdy žádné velké zážitky nemám, většinou stejně ven nechodím, nemám moc kamarádů, dá se říct, že žádné. Jasně, jeden den jsem byla na návštěvě u svého spolužáka Martina, ale to je tak všechno. Mamka mi pořád dokola opakuje, jak měla vesnickou partu dvaceti lidí a že chodili po zábavách, seděli u táboráku a hráli na kytaru, k tomu nějaké to pití a všichni byli šťastní, jenže kde já mám sehnat takovou partu? Holky se se mnou nebaví od té doby, co jsem šla na druhý stupeň základní školy, kluci ve třídě jsou na mě hnusní a Hanka, která se mnou kompletovala sešity má svou partu, škoda, ona byla vážně super.
Samozřejmě tam byly i jiné holky, třeba Bětka, ale ta byla pořád zamyšlená a hlavně byla hrozně hloupá, za týden se nedokázala naučit ani s paleťákem, Natka, ta byla v pohodě, ale nebyla tam tak dlouho na to, aby jsme se dokázali nějak skamarádit. Nejhorší byla Monika, šéfova dcera, chodila v krátkých kraťasích, ze kterých jí šla vidět půlka zadku a vždycky musela mít tričko na ramínka s výstřihem až po kolena, měla by si uvědomit, že ten svůj xicht postavou nezakryje. Nebyla hrozná kvůli tomu, jak se oblékala, ale kvůli tomu, jak se chovala, ráno byla v pohodě, ale po obědě se hrozně předváděla, ona ne že by řekla větu normálně, ale musela jí zašišlat, pořád otáčela hlasitost rádia na maximum a pak jsme se nemohli nikdo domluvit, protože rádio řvalo tak, že bylo slyšet snad až na druhý konec města.
Kluci, s těma je to tam horší. Spolupracovník Filip je sice roztomilý, ale je divný, nepatří mezi normální lidi. Když mě přesunuli do jiné budovy, jezdil tam vždycky skladník, který se jmenoval Tomáš, není ani moc hezký, pro mě byl, nevím, co jsem na něm viděla, možná mě prostě hrozně přitahuje tetování, on jedno měl na levém lýtku, ani nevím, co to jeho tetování má vlastně představovat. Už podle jeho mluvy jsem pochopila, že je z Ostravy, protože mluvil spisovně a odhadovala bych ho tak na 25 let, mladší, než 23 tam nikdo není. Říká se, že věk je pouze číslo, ale i tak bych, pro něj byla moc mladá.
Fajn, mám peníze, ale nemám zážitky. Když jel Peter do Itálie, psal mi každý den, posílal mi fotky a tak, ale jak dojel zpátky, tak si ho jeho přítelkyně nechala pro sebe a mě řekla, že jsem pro něj jen nejlepší kamarádka a že musím tolerovat to, že ona je jeho holka, a tím pádem se bude věnovat jí a ne mě. Proč to dělá? Bojí se snad, že bych jí ho přebrala? To není možné, ona je pěkná, má ji za co chytit, já taková nejsem, tak proč to divadlo? Začínám ji nesnášet. Kvůli ní mi Peter nenapsal celé prázdniny...fajn, napsal mi asi tak třikrát, jinak vůbec.
Sliboval, že půjdeme ven, stejně jsme nešli, proč slibuje něco, co nemůže splnit? Vsadím boty i s fusaklema, že jak teď začala škola, tak se ke mě bude zase lepit, protože ta jeho stíhačka chodí logicky taky do školy a musí se tedy učit a chodit spát brzo, protože další den je zase škola. Fakt mám takovou smůlu na kluky? Občas chci tomu nahoře říct "Děláš si ze mě srandu?"
Když už jsem se teda uráčila ráno vstát z postele, vyčistit si zuby, obléct se, namalovat se a donést svůj líný zadek na zastávku, řekl mi pan vrátný, že prváci a druháci mají až na 9:30 a řekl, ať si jdu se svým kamarádem, který je tam nový, zakouřit a ať dojdeme až za hodinu, jelikož ani já a ani můj kamarád MJ nekouříme, tak jsme se projeli po městě a za třičtvrtě hodiny se vrátili zpět, pan vrátný nás konečně pustil a my mohli jít do třídy. "Zdár Ninoo" Zakřičeli všichni, jakoby chtěla vědět celá škola, že Nina Carev právě vešla do třídy. Až na to, že mě vybrali jako předsedu třídy, což se dalo čekat, tak to bylo celkem fajn a proč asi, když jsme tam byli jen půl hodiny a pak vypadli ze školy.
Jen když jsem odcházela ze školy, tak si Milan nemohl odpustit poznámku "Nino, tobě vyrostl zadek, zjistila si, co jsou to dřepy?" Tomáš šel vedle něj, ten jen dodal, že konečně nějaký zadek vidí, ale že minulý rok nešel vidět žádný. Proč mi toto dělají? Není jedno jak vypadám? Tento rok bude hrozný. Kluci si ze mě zase budou dělat srandu a budou mě všude ponižovat a tím pádem si nenajdu žádného kluka, s Peterem se taky už nebudu vídat, protože má praxe, když já mám teorii a každý máme přestávky úplně jinak, fakt super.
2. září
Je pátek, druhý den ve škole a mi se máme učit? Fajn. Vážně úžasní učitelé na tento rok, jeden lepší jak druhý. Učitel na strojírenství smrdí stařešinou a chová se k nám jak k malým dětem a učitelka na materiály mi připadá, jakoby hulila trávu.
5. září
První týden dílen, v naší skupině je nás osm, naše quatro je tedy v háji, protože každý člen je v jiné skupině, možná se jim konečně rozsvítí. Po pár hodinách jde poznat, jak si všichni vyměnili kamarády, Tom se nebaví s Jakubem D, už si lezou všichni na nervy. Nebudu skrývat, že mě to netěší, je to dobře.
6. září
Hele, Peter se ozval, tak to si na mě vzpomněl brzy. Když je doma, moc mi nepíše, protože je u něj ta jeho kráva a když je ve škole, tak mi vypisuje prostě pořád. Vždycky jsem se těšila, až ho uvidím, až ho budu moct obejmout, ale teď už mě s větami typu "Kde jsi?" "Dojdu za tebou" nebo "Chci tě obejmout" štve. Dnes mi opět napsal. Prošel halou, když jsem ho uviděla, šla jsem za ním, měl něco s rukou, i když mě absolutně nezajímalo, co s ní má a jak se mu to stalo, zeptala sem se. Je to jako mít za kamaráda vzduch, asi to není pravé kamarádství, nebo já vážně nevím.
7. září
Jedu do Itálie, chvíle klidu od učitelů, spolužáků a kamarádů na nic. Ale žádný klid od rodičů, tvrdnout s nimi 14 dní, je za trest.
YOU ARE READING
Život středoškolačky Niny 2
RandomJelikož střední škola nemá jen jeden rok, rozhodla jsem se napsat druhý díl. Ahoj, já jsem Nina Carev, ale to už všichni víte. Už druhým rokem chodím na střední školu do Uherského Brodu, kde se učím v oboru puškař.