něco o mně:jmenuji se Elizabeth, je mi 19 let, mám modré oči a hnědý vlasy mám takovou "normální" rodinu, táta podvádí mámu a máma na mě pořád křičí že za to mužu já a tak, vždyť to znáte.Ted si máma vymyslela že se přestěhujeme do Kanady, ale já tam nechci. Nechci to tu opustit, chci zůstat tady ale samozřejmě nemužu.
Dnes mám rozlučku s přáteli je to poslední den co budem spolu.je to hrozný co když se už nikdy neuvidíme?Rozlučka je za hodinu tak se jdu připravit oblíknu si černé legíny a bílé volé triko přes které přehodím černou koženou bundičku.a mužu vyrazit.Když jsem byla v parku už tam na mě čekal Tim,Carlos,Viktor Lili a Nicol. Když jsem je uviděla vběhla jsem jim do obětí.Musím si udělat zásobu obětí na dlouhou dobu.Šli jsme do našeho oblíbenýho klubu kde jsme tancovali a popíjeli asi do 2 hodin a pak byl čas jít domu protože já nemam zbaleno a to pozítří jedem asi v 6 ráno.začala jsem brečet jako malá nechci je opustit. Je "ráno" 12 hodin a já pořád nemám zbaleno a mám jen půl pokoje musím si pospíšit, přeci jen ještě se chci pořádně rozloučit s okolím. Sešla jsem schody prošla jsem obývákem do kuchyně,na lednici byl nalepený papírek.
Šla jsem ještě do práce Až přijdu ať máš vše zabaleno,chci vyjet co nejdřív
tak ok já se jdu najíst a potom zabalit doufam že to stihnu. Po hodině plné balení a nadávek: konečně jsem měla zabaleno a rozhodla se jít rozloučit s městem. Vzala jsem si na sebe bílé krátké triko a k tomu kraťásky
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z domu a moje nohy mě vedli k našemu skladu,asi jsem se zapomněla zmínit že dělám trochu do prodeje zbraní a drog ale většinou nic víc vážně... Sklad je až za městem takže je cesta trochu delší.Mohla jsem někomu zavolat aby pro mě dojel ale asi tohle pro mě bude lepší rozloučení. Odhrnula jsem poslední větvičky stromů a uviděla ho. Náš sklad. Zaklepala jsem na dveře a čekala než mi někdo otevře.Po chvilce se klika pohla, dveře se otevřeli a vykoukla hlava mého společníka Brenta. Sice spolu nemáme úplně nejlepší vztah ale objala jsem ho. ,,přišla si se rozloučit?" Zeptal se mě ,,jasně že jo bude mi to tu chybět" usmála jsem se na něj ,, tak jdi ale opatrně je tam šéf tak nic neznič ještě by tě zabil a ty by ses do tý Kanady ani nepodívala" vysmál se mi což jsem mu oplatila ránou do ramene. Procházela jsem si každý kout skladu a vzpomínala na vše co se tu stalo ať už to dobrý tak i to špatný všechno bych chtěla prožít znova. Už je tma a já jdu teprve domu. Byla jsem ještě v mé oblíbené kavárně a podívat se na jeden starý stromoví domeček kam jsme chodili jako mrňousové, Pak už jsem šla domu. Odemkla jsem dveře a hned se mi naskytl ten nejhorší pohled mého života. Náš skoro prázdný dům jediné co tam bylo byl nábytek co tu necháváme a krabice.Vyběhla jsem schody do mého pokoje, umyla se a šla spát...
