Spřízněná duše

Kapitola 1 - Stěhování

" Cass jdeme," zakřičěla máma zpod schodů. "Jestli si nepospíšíš nestihne me letadlo ". Já se jmenuju Cassie všichni mi však říkají Cass. Je mi 15 let. Mám asi 170 cm a dlouhé tmavé vlasy. Člověka na mě asi nejvíc upoutají oči, jsou modré, ale po okrajích mají zelenou barvu. Ty jsem zdědila po otci stejně jako jeho tvrdohlavost. Táta zemřel když se narodila Angela. Angela je moje mladší sestra. Někdy mi připadá, že je zmenšená kopie mně samé kromě očí, ty má oříškově hnědé. Je jí sedm let a narozdíl ode mně má povahu mé matky. Je občas náladová, ale v těžkých chvílích je na ni spoleh, stejně jako na mámu. Moje matka se jmenuje Jenn.Má štíhlou postavu, zrzavé vlasy a podobnou barvu očí jako moje sestra.Od doby tátovi smrti jsme žili poklidným životem v Londýně. Moje matka však dostala skvělou nabídku v Francii!! A my se teď stěhujeme do malé vesnice Gourdon blízko města, kde bude matka pracovat. Vůbec nevím co mě může čekat. Nevím jak si zvyknu žít ve Francii a ještě k tomu ve vesnici. Vždycky jsem byla zvyklá na ruch Londýna, velká nákupní centra, davy lidí a zácpy aut. " Cass co je ? Jedeme přece do Francie, uvidíš bude se ti tam líbit, " řekla máma. Vedle ní stála Angela a hlasitě vypískla: "Nemůžu se dočkat". Vypadalo to že sestra moje obavy nesdílí, vždycky snila o Francii. Pomalu jsem sestoupila ze schodů. Nastoupili jsme do taxi, které čekalo před domem. Po dlouhé cestě nacpanými ulicemi jsme se dostali na letiště. Po odbavování, kontroly pasů a tak dále, jsme se konečně dostali do letadla.Po tříhodinovém letě jsme byli ve Francii. Když jsme vystoupili z letadla všude kolem nás se to hemžilo lidmi.Mezi nimi byli hlavně turisti, kteří čekali na svůj odvoz do luxusních hotelů.Když jsme se prodrali davem a vyzvedli si své kufry, už na nás čekal autobus. Ten nás zavezl do vesničky Gourdon. Poté co jsme vystoupili z autobusu se kolem nás rozprostírala malebná krajina s malými domky rozsetými všude okolo. Za vískou se rozpínal les, vypadal temně a nepřátelsky. Když jsme se dostali k našemu domu, nestačily jsem žasnout. Dům se obrovitě tyčil nad námi a vypadal jako z 19. století. Uprostřed byly mahagonové dveře, na nichž bylo připevněno železné klepadli. Po stranách se klenuly dva malé bílé balkóny s zepředu byla vidět okna, která ještě více zdůrazňovala velikost domu. Za domem se rozpínala obrovská zahrada. Vepředu kvetly gerbery, růže a další pestrobarevné květy se chystaly rozkvést. Za květinami rostly lísky, jabloně a v rohu stála třešeň. Vstoupila jsem dovnitř do domu a přede mnou se rozbíhala kamenná chodba, rozdělující se do několika dveří. Otevřela jsem první z nich a za nimi byla kuchyně. Měla bílou barvu a zářila čistotou. Na kuchyňské lince stála červená konvice a vedle ní byla mikrovlnka. V rohu se nacházela trouba a ve středu místnosti stál starý vyřezávaný stůl, na němž se vyjímal bílý krajkový ubrus. Když jsem vstoupila do druhých dveří, uviděla jsem obývací pokoj.Uprostřed byla hnědá kožená sedačka a před ní byl ve zdi zabudován dřevěný krb. V něm ležela nasekaná polena, připravená k tomu než někdo krb zažehne. Za třetími dveřmi se ukrývala koupelna.Byla vydlážděna bílími a modrými kachličkami. V rohu stál záchod a naproti němu bylo umyvadlo nad kterým viselo malé zrcadlo. Vyšla jsem znovu do chodby a na konci jsem uviděla dřevěné schody. Po straně schodů vybíhalo dřevěné zábradlí na jehož začátku byla vyřezávaná hlavička dívky. Její oči vypadaly jako skutečné a celou tvář zdobil šťastný úsměv. Chvíli jsem si ji prohlížela. Najednou se shora ozval hlas: " Cass tohle musíš vidět". Vyšla jsem nahoru a uviděla jsem dřevěnou chodbu, vybíhající do dalších třech pokojů. V jednom z nich stála Angela a celý si ho s úsměvem prohlížela. " Koukni na to jak je obrovský a má dokonce okna," rozplývala se Angela. " Tenhle bude můj," řekla a okamžitě seběhla dolů po schodech. O chvíli později už její kufr ležel na podlaze pokoje a ona si začala horlivě vybalovat své věci. Nahlédla jsem do druhé místnosti. Skoro celou ji vyplňovala dvě obrovská okna zakrytá bílími záclonami s květinovým vzorem. Otevřela jsem je nechala jsem dovnitř vanout čerstvý vzduch. Vyhlédla jsem z jednoho z oken. Venku zpívali ptáci a sluneční paprsky se neodbytně draly skrz bílé obláčky, jež byly rozsety po obloze. Zavřela jsem okenice a znovu jsem se rozhlédla po pokoji. V rohu stál malý dřevěný psací stůl  a vedle něj se tísnila až poněkud moc velká skříň. Na druhě straně pokoje byla postel, pečlivě ustlaná a čistá. Vedle ní byl odkládací stolek s malou lampou . No tak tohle bude asi můj pokoj. Došla jsem si pro svůj kufr a donesla ho do pokoje. Byl modrý, trochu ošoupaný a zipy byly tak rozbité, že už nešel skoro otevřít. S mamkou často cestovali a vždy jsem ho měla sebou. Byl od táty k mým desátým narozeninám. Otevřela jsem kufr. Bylo v něm úhledně narovnáno osm mých nejoblíbenějších knížek, trička, džíny, dva modré svetry a nějaké další oblečení a úplně ve spodu ležela figurka šedého vlka. Vyndala jsem ji a zadívala jsem se do jeho modrých očí. Nakonec jsem ji položila na psací stůl. Pak jsem knížky poskládala do sloupce a oblečení vyrovnala do obrovské skříně.Po chvíli nás matka zavolala na večeři." Doufám že jste si každá vybrala svůj pokoj. Uvařila jsem vám kuře s bramborami, " řekla a usmála se na nás. Po společném jídle jsem cítila jak na moje ramena jako obrovská zátěž dopádá únava. Popřála jsem mamce a sestře dobrou noc a vyběhla jsem do svého pokoje. Vyčistila jsem si zuby, převlékla jsem se do svého červeného kostkovaného pyžama a po celém dni jsem se konečně zachumlala do postele a usnula jsem. Vzbudily mě podivné zvuky, které připomínaly kroky a hlasy.
Otevřela jsem oči a podívala se na budík. Byla jedna hodina ráno. Chvíli jsem vyčkávala jestli něco znovu neuslyším a pak s přesvědčením, že to byla jenom moje bujná fantazie, jsem a zavřela oči a pokusila se opět usnout. Náhle se ozvaly dva hlasy, bylo slyšet jak se tlumeně dohadují. Natáhla se a zapnula jsem lampu. Hlasy se na chvíli odmlčely, ale potom se ještě více rozpovídali. Ten zvuk vycházel seshora. Ale nade mnou je přece jenom půda pomyslela jsem si. Vylezla jsem z postele a došla jsem na chodbu. Přede mnou stál žebřík vedoucí na půdu. Najednou se odtamtud ozval zvuk lámajícího se dřeva a potom byl klid. Sebrala jsem zbývající odvahu a vylezla jsem po žebříku nahoru. Nahmatala jsem vypínač a rozsvítila jsem. Všude ležely jen rozházené věci, spousty krabic a dalších různé pozůstatky po minulých obyvatelích tohoto domu. Nevřícně jsem si prohlížela místnost. Zavřela jsem dveře a vrátila jsem se zpět do postele.
Probudila jsem se časně zrána kolem sedmé hodiny. Vyšla jsem ze svého pokoje a uslyšela jsem hluk vycházející ze zdola.Jěště notně rozespalá jsem nakráčela do kuchyně odkud se ty zvuky ozývaly. Mamka tam stála již připravená vykročit do práce. " To je dobře, že jsi tu zlato. Snídani už máte hotovou. Tak já už musím běžet, " řekla a vlepila mi pusu na rozloučenou. Když jsem ji viděla odcházet vzpomněla jsem si že i já budu muset brzy začít se školou. Byl poslední týden prázdnin a pouhé pomyšlení na nástup do školy ve mně vyvolávalo starosti. Přijmou mě mezi sebe? A bude moje francouzština stačit na to abych se s nimi dorozuměla? Možná jsem ještě nezmínila o tom, že já a moje sestra jsme v Anglii chodily na speciální jazykové školy, kde se mimo jiné vyučovala francoužština. Prozatím jsem to odsunula a šla jsem probudit Angelu. Po celý den jsem byla na zahradě. Vrátila jsme se domů až na večeři. Při jídle nám mamka sdělovala novinky z práce: " Je to nádhera, mám dokonce svoji kancelář s výhledem na celé okolí. Po večeři jsem zlehka do postele.