Spřízněná duše

Úvod

2.7. rok 1726
V malé vesničce Gourdon v Paříži žil statkář se svou ženou.Měli syna Keese, nebyly příliš  bohatí a tak často pracovali celé dny.Kees nechodil do školy a časně ráno vstával a pracoval na poli a krmil dobytek. Druhého června, právě ten den se matka Keese vydala na trh prodat vejce a otec musel odjet za svým bratrem. Zadala synovi práci,kterou musí vykonat než se vrátí. Kees byl se vším rychle  hotov. V teplém srpnovém dni cítil jak mu horko ubírá síly. Lehl si do stínu, jež vrhala mohutná třešeň. Její větve byly obaleny štavnatými třešněmi. Jakmile je uviděl , dostal na ně chuť.Větve byly ale příliš vysoko aby na ně Kees dosáhl. Vylezl na strom a začal třešně jíst. Z koruny měl výhled na celou vesnici. Když náhle uslyšel matčin pronikavý hlas :  "Keesi co děláš na tom stromě!". Kees sebou trhl a snažil se co nejrychleji slézt. Jak se pokoušel dostat dolů, neudržel se na větvi a spadl. Ozvalo se hlasité křupnutí.Matka přiběhla ke stromu, tam ležel Kees s nezvykle zakloněnou hlavou. Vypadal jako hadrová panenka bez života. Matka se ho snažila oživit. "Keesi, Keesi slyšíš mě, Keesi !!! Když se otec vrátil našel svoji ženu jak pláče . " Co se stalo ?"."Náš syn zemřel ".Kees byl pochován na statku , kde vyrůstal. Zůstal tam po něm jenom malý pomník. O den později se statkář se svou ženou odstěhoval.
Dlouho tam nikdo nežil, říkalo se že je toto místo prokleté. Později se však tento příběh zapoměl. Dům byl zrenovován a nastěhovala se sem rodina Whitenových.