Příběh vypráví o zemi skrývající mnoho lesů, hor, kopců a dalších tajuplných míst. Také několik království, které mezi sebou mají spojenecké vztahy. Svět se řítí do nenávisti mezi královstvími, císařstvími a mezi hordou zlých bytostí, kterým vládne...
Vítej na kontinentě zvaném Padrénie. V zemi plné hor, lesů, luk a hájů. Můžeš zde najít různá stvoření, jako jsou víly, elfové, kentauři, orkové a bájní draci. Poté jsou tu také lidé, kteří jsou rozděleni do několika království: Japonské Císařství, Čínské Císařství, Severské království a Slovanské království. Je tu i Království Lesních Elfů, které patří mezi největší království v celé Padrénii. Jsou ochránci Matky Přírody.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všechna tato království patří do Aliance Světla a mají za úkol redukovat kriminalitu a udržovat mezi sebou mír. Jak zněla přísaha: „Tuto zemi budeme chránit před zlem a bídou. S rozvahou a ctí budeme udržovat mír, svobodu a našim poddaným budeme pomáhat. Tak přísaháme!"
„Veličenstvo! Veličenstvo!" běží ke králi jeden z jeho strážných. „Co se děje?" optá se král. „Elfové, byli napadeni a volají o pomoc!" odpověděl strážce. „Svolejte armádu. Vyrážíme!" odpověděl král a sám se šel připravit.. Oblékl si těžké zlaté brnění a na hlavu si nasadil přilbu ve tvaru koruny. Na to, že byl král, byl také velice mladý. Každý si představuje krále jako postaršího muže se šedivými vlasy. Avšak král Daniel měl vlasy hnědé barvy a téže také oči, jeho hranatý a vážný obličej měl pokrytý strništěm. Když byl tedy král připraven, odešel za svým věrným a milovaným koněm do královských stájí- Hřebec, jménem Darius byl velký a silný s hnědou srstí. Král mu tedy nasadil zlatou zbroj a byl připraven na odjezd, nasedl a odjel na Tržní náměstí, kde na něj před radnicí čekalo 400 pěšáků, lučištníků, kopiníků a lehké jízdy. „Danieli, jsme připraveni," ohlásil se kapitán vojska. „Vyrazíme tedy na pomoc našim spojencům a přátelům," rozkázal a vojsko se vydalo na cestu.
Královská družina dorazila po pár hodinách k elfské vesničce Hijaglad, kterou, jak se zdálo, napadli orkové. Orky drancující a bojující s elfskou stráží, viděli velice dobře, proto také ihned král rozkázal nejprve lučištníkům, aby se šli skrýt do lesa mezi stromy a vyčkali na signál. Lehká jízda vyčkávala s králem vzadu a pěšáci společně kopiníky postupovali do vesnice. Během chvilky kapitán vydal signál ke střelbě lučištníků. Neriskoval by tolik, kdyby nevěděl, že jeho střelci střílí na sto procent přesně. Tucet orků padlo po nečekané střelbě šípů. Pěšáci, kteří už dorazili do vesnice, pobíjeli zbytek orků. Nicméně ze zálohy se vyřítila velká skupina orkských vojáků s lučištníky. Většina pěšáků byla zabita nebo těžce zraněna. Smršť šípů od orků letěla na zbytek vojáků. Z lesa vyletělo mnoho šípů od královských a zasáhla orkské lučištníky. Z dálky bylo slyšet dupání lehké jízdy s králem, která v těsné formaci rozdrtila nepřátelské řady svými meči a kopyty koní, které cválaly ve velké rychlosti. Skoro všichni orkové, kteří se pokusili o útěk, byli pobyti a o zbytek se postarali lučištníci a elfové. „Děkujeme za vaši pomoc, Zlatý králi!" řekl jeden z elfských kapitánů. „To nestojí za řeč," a družina se vydala zničit nedaleký orkský kemp na hranicích se zakázanou zemí, aby už nehrozilo Hijagladu nebezpečí. Lučištníci konali svou práci a zasypaly orkské dělníky i těch pár vojáků, kteří kemp hlídali, hroty ze svých šípů. Družina vydrancovala a zničila celý kemp. Úkol byl tedy splněn. Vzali si nějaké zásoby a zbraně a vraceli se zpět do města domů do Truměřic.
