Padrénie (Work in Progress)

Kapitola III

       Panovníci se vrátili a dělali své povinnosti. Počet stráží se na hradbách zvýšil, stráže byli ostražitější a u nechráněných oblastí a vesnic se postavily palisádové zdi a pozorovatelny ve kterých byli strážní. I přes to, že se chránily tyto vesnice, stále byl ale zjištěn úbytek obyvatelstva. Zrovna na určitých oblastech se šířila nemoc zvaná Mor. Nikdo nevěděl odkud se šíří, jak vznikla a jak ji léčit. Za několik desítek let se nemoc přestala šířit. Lidé byli konečně spokojení, že je už přestala sužovat nemoc, ale byli zároveň smutní, protože zemřelo mnoho lidí, které se muselo pohřbít. Celkem zemřelo na tuto nemoc přes deset tisíc lidí a několik tisíc elfů.
Lidská a elfí nálada byla ochromená, ale začala být čím dál lepší a lepší. Když najednou...

„Čo je to tam!" upozorňuje jeden ze strážných ve vesnici Šamoberok na ona záhadná malá bílá světla, mezi nimiž se objevovala i červená světla. Stráže se strachem v očích sledovaly v temnotě světla.
„Já neviem, ale bojím sa!" odpověděl druhý strážný, „Radšej zatvorte brány a počkajte."
„Co se to tu děje, chlapi?" ptal se další strážný.
„Ále... Tam vidím nejaká biela a rudá světla. Nevieme čo to je, ale naháňá nam to strach!" strážný se strachem odpovídá.
„Jo, to máš pravdu. Vypadá to docela strašidelně, ale dávejte pozor hoši. Král vyhlásil, aby jsme si dali pozor na..." ani to nedořekl a záhádná světla se dala do pohybu, začalo strašidelné hekání, ďábelský smích, který šílenecky nabíral vysokých tónů a hlasité řinčení řetězů.
„AAAAAAAAAAA!!!!!!! Čo to k sakru je?" jeden ze strážných celý vyděšený, jako všichni ostatní, když v tu ránu začala mela. Z temnoty se vyrojila horda orků, skřetů, pavouků a dalších bytostí. Jednotlivci zkažených stvoření se bleskurychle přiřítili k palisádám, vyskočili nad palisády a dopadli na dřevěnou konstrukci.
„AAAAAA!!" Strážný se strachem začal šermovat kopím, když se k němu blížil zkaženec, který byl na kůži hnědý až černý a obličej měl celý bílý, na tváři rudou barvou namalován úsměv. Výraz měl přímo ďábelský. Barevné, potrhané oblečení klaunů a barevné rozcuchané vlasy tomu dodávaly podivný až škaredý vzhled. Napřáhl se jeho podivným mečem a přesekl vojákovi kopí a probodl ho. Šašek se při tom šíleně ďábelský smál, když to vzbudilo obyvatele domů.
„Co se to pro boha živého děje?!" vesničan si stoupl k oknu. Polekal se, protože viděl něco, co nikdy neviděl... Když najednou z horního patra domu se ozval další strašidelný výkřik a kvílení a dunění na stropě. Muž se ženou spěchali do pokoje, kde spí jejich děti. Otevřeli dveře a viděli tam černý plášť, v něm kostlivec se zkrvavenou sekerou a všude kolem něj krev a mrtvá těla dětí.
Kostlivec se na ně vrhl a oba zabil a vydal znovu strašlivý zvuk.
Na střeše dalšího domu zaduněl zvuk kopyt doprovázený řinčením řetězů, až ono stvoření proskočilo střechou a přistálo uprostřed domu.
Vesničan viděl strašlivou stvůru, které mělo rohy dlouhé ohnuté dozadu a stočené jakoby do šroubu. V jedné ruce měl pytel a ve druhé ruce kyj na omračování a v pase měl meč. Postava byla vysoká a silná, barvou byla červenobílá srst a oči svítily rudě. Vypadá přesně podle dávných legend, nebo povídaček na strašení malých dětí, které zlobily. Nazývá se Krampus, nebo taky čert. Najednou čert zakřičel strašidelný křik, zařinčel svými řetězy a zvonky a během chvíle napřáhl ruku s kyjem a omráčil vesničana a hodil ho do bezedného pytle. Takhle postupně omráčil celý dům a to samé opakovali další jemu podobní. Nikdo neví, co se s těmi, jenž byli omráčeni stane, ale jedno bylo jasné: nic hezkého to nebylo. 100 obyvatel a 50 vojáků na stráži bylo buďto vyvražděno, nebo omráčeno a poté odtáhnuto do hlubin temnoty a podsvětí. Domy pak byly zapáleny a vesnice tak lehla popelem. Ani zde nepomohla ostražitost královského vojska a připravenost. 

  Po několika dnech se sem přijela podívat další hlídka na koních a to, čeho si tu všimli . Viděli celou vypálenou vesnici, všude krev, zbraně na zemi, našlo se i několik málo bezvládných mrtvých těl. Když projížděli kolem zbytků z domků, tak viděli všechno spálené na uhel, občas někde nějakou krev, ale těla nikde. Na zemi zase ty známá kopyta, které viděli jinde.
„Proč by někdo vraždil a bral si s sebou těla? To přeci nedává logiku," říká voják druhému.
„Taky mi to příjde divný, nechápu to. Je to hrůza vidět něco takového. Zajímalo by mně, proč a kdo, nebo co tohle dělá. Normální člověk by tohle přeci neudělal," řekl.
„Nedokážu si to vysvětlit. Pojeď, nahlásíme to!" pravil a odjeli do Truměřic za králem.

„Králi!" přiběhl voják z hlídky za králem do hradu, „Pane králi, musím vám s hrůzou a žalem v srdci sdělit, že... že vesnice Šamoberok lehla popelem..." Jak dořekl, král se s hrůzou posadil na trůn ve velkém sálu. S těží něco dokázal vyslovit.
„J... j-jak je t-to možné??" koktal z té hrůzy a slzy mu začaly téct po tváři, „To už je asi dvacátá vesnice na jižních polích Padrénie... Jak tohle někdo dokázal udělat! Tolik opatření, aby se nic takového nedělo a... je to k ničemu. Člověk nemůže udělat nic. Nemůže tam vyslat celé armády, když nikdo neví, co se tam dělo a co, nebo kdo to způsobil. A už vůbec nemůže odstěhovat tamní obyvatelstvo, protože ti lidé jsou tam zvyklí, narodili se tam a také tam uhynuli..."
„Pane králi, v tom případě vám nemusím popisovat, co jsme tam viděli, že?" zeptal se voják
„Ano, můžete popsat, jak to vypadalo..." odpověděl.
„Celá vesnice spálená na uhel, všude krev a několik málo těl a také stopy po kopytech. Ale co nás překvapilo, nikde v žádném domě nebylo ani jedno mrtvé tělo... Podivné nemyslíte?" pravil.
„No to nedává smysl, proč by si někdo bral  mrtvá těla? Že by žili v Padrénii nějací sadisti?"
„Nic o sadistech nevíme. Ve světě jsou lidi na tohle až moc hodní, aby vyvraždili obyvatelstvo, spálily domy a mrtvoly vzali s sebou. Normální člověk tohle neudělá," odpověděl královi.
„Pane králi," ozval se jeho rádce, „povězte, co s tím chcete dělat? Máme zvýšit stráže? Máme je více připravit na tyto útoky? Nebo máme vystěhovat tamní obyvatelstvo?"
„Spíš mně napadá vystěhovat obyvatelstvo do větších měst, které jsou lépe chráněné. Nebo by se taky hodilo je nechat odcestovat do elfího království, tam budou více v bezpečí, protože tamní lesy jsou opatřeny světly Matky Přírody a takové světlo zahání temnotu tam odkud přišla. Nařiďte všem zbývajícím vesnicím na jižních polích, aby se obyvatelstvo odebralo do Elvendaru tam si je elfové rozdělí. Všem lidem v Padrénii je totiž známo, že království Elfů je velmi bezpečné místo, jejich lesy sice obklopují skoro celou Padrénii včetně Jižních lesů, ale světla Přírody nedosahují takových dálek. Nejsilněji svítí tam, kde sídlí jejich království. Také se mi doneslo, že jižní lesy elfové opustili, protože tam byla nějaká temná stvoření a také je i jim se ztrácelo obyvatelstvo. Od té doby jsou tyto lesy nazývány Temné lesy jihu. Přeji si, aby se vesničané co nejdříve odstěhovali, nechci riskovat další ztráty životů," pravil král a nařízení bylo vykonáno. Všichni obyvatelé odcestovali do Elvendaru, vzali si s sebou vše potřebné k životu, vzali si i hospodářská zvířata a psy, kočky i papoušky. Zbytečné věci nechali ve svých domovech. Životy nevinných lidí byly alespoň na nějakou dobu zachráněny. Tedy pro zatím...