1.kapitola

142 6 0
                                    

"Co řešíte?" moje otázka se ztratí ve vzduchu a upoutá pozornost všech příslušníků v obývacím pokoji. Přestanou se hádat a pohledem zavadí na mé maličkosti, která se chystá do vírů studentského života. 

Poslední dva dny a prázdniny. Prázdniny. Prázdniny. Možná by všichni začali šílet a domlouvat si plány a já bych měla patřit k oné skupině lidstva, ale jsem porouchaná. Nic si na prázdniny nedomlouvám a vím, že celé dva měsíce budu doma u předplaceného časopisu a v noci budu poslouchat slastné vzdechy z vedlejšího pokoje, který sídlí můj nevlastní,a mnou láskou opětovaný, bratr.

"Tady mladý pán si myslí, že ho pustíme na chatu s kamarády" odfrkne si mamka a považuje celou kauci za uzavřenou. Ale Oliver ne. "Nevidím důvod proč ne." prudce se nadechne "a taky nevidím oprávnění mi to zakazovat.!" jeho hlas nabírá na intenzitě,zatímco si mamka opakuje protistresové cviky, které ji naučili na józe. 

"Když jdeš na zábavu, vrátíš se domů na mol. Opravdu si myslíš, že ti dovolíme dvoutýdenní pobyt u jezera na chatě s kamarády? Nebyli by jste tam ani den a už by jsme vás tahali z nemocnice kvůli otravě alkoholem." mrskne modrou utěrkou o pult, který před chvíli utřela. "Dovolíme?! Mluv za sebe, otcovi, mému pravému zástupci to nevadí. Mám na to věk, to ty jsi jsi přestala počítat století za doby dinosaurů! Takže ty nemáš právo mi nic zakazovat! " Oliver těžce vydechne, vezme si svůj batoh, který přehodí přes rameno a se silným bouchnutím dveří odchází. 

"Jade, proč mu taky něco neřekneš?" řekne naštvaně. "Je mu osmnáct. Ať si dělá co se mu zlíbí!" odrkne si můj nevlastní otčím. "Takže až se vrátí domů z nějaké kalby s dítětem v ruce budeš ho živit?" řekne naštvaně a já opouštím místnost. Hurá do školy.

Nasednu do černého BMW-éčka a vydechnu všechen vzduch. "Jak s ní můžeš žít?" odfrkne si Oliver a vyjede z příjezdové cesty. "Normálně." pokrčím rameny a do uší si nasadím sluchátka. 

Toto je moje rodina. Oliver, který válčí s mou matkou, protože prej se zapomněla v minulém století, matka, která se mu snaží domluvit na normálním životě a ne na vymetání klubů, chlastu a někdy i drog. Nevlastní otec, který má všechny na háku, kromě svého vzhledu, ten mu ukradený není. Možná jeho vzhled mu zajistil velmi dobré podmínky a prachy, kterýma nás všechny obsypává a oblbuje a já. Nicotná sestra od největšího frajera. Nicka. 

....

"Neboj se, pojedu, jen ji musím oblbnout." řekne a vysedne z auta. Nezabývá se rozloučením se svou milou sestřičkou nebo zamykání auta, odejde ke své partě namyšlených blbounů, zatímco já jdu ke své. No, nějaká velká parta to není. Dva lidi.

Začátky bývají opravdu nudné, takže mě prosím neukamenujte. Děkuji za veškerý ohlas.<3
V medii je Oliver💦

Our coupleKde žijí příběhy. Začni objevovat