Our couple

2. kapitola

Škola uběhla jako voda a po škole mám kino s Ericem. Konečně nám to vyšlo, vyšel nám čas a my se domluvili na kino, jako před půl rokem. A dnes je den D. Jsme spolu půl roku a klape nám to. Ano, možná jsem divná, když jsme spolu šest měsíců,ale cítím, že s ním to není jen taková hra na vztah. Ono to je vztah. 

"Můžeme vyrazit?" zeptá se Eric, před školou a uhasí cigaretu. Nejistě přikývnu a vložím mu do dlaně svou malou. "Víš.." začne a pohodí hlavou aby se mu pročísly jeho blonďatě přebarvené vlasy "Rodiče jedou na týdenní dovolenou a já jsem doma sám.." usměje se a já přikývnu. Když nic neříkám, pokračuje. "Víš, napadlo mě, že by jsi dojela a udělali by jsme si takový fajn týden. Přespávala by jsi u nás.. Měli bychom volný celý barák.." řekne nadšeně. 

Za to já až tak nadšená nejsem. Ano, chci s Ericem strávit týden, protože ho miluji, ale mamka mi to nedovolí. Hlavně s tím přespáním. Neví, že mám kluka a kdyby to věděla, zabila by mě. Poslala by mě na internát a vydědila mě. A to nepřeháním.

Vidí všechny kluky jako bastardy bez srdcí a s myšlenkami na sex. A takový Eric není. Je jiní. Je oblíbený, to ano. Je krásný, to ano, ale nikdy by na mě nesáhl, kdybych to nepovolila. V tomto ho znám, ale mamka ho zná v jiném světě.

Psalo se pondělí minulého roku a nějaký milý pán zavolal mamce, že Oliver je v nemocnici v kómatu. Porval se s Ericem. 

Naše škola a její okolí je rozděleno na tři části. Jedna část je na straně Olivera, jak jsem řekla.. Oliver je velmi oblíbený kluk.., druhá část na Ericově, tam jsou hlavně holky, protože jak už jsem říkala, Eric je opravdu pěkný kluk a ví to o sobě. Dbá na sobě a já mám možnost se ho dotýkat, milovat ho. A poslední část jsem já. Nicotní lidé co nikoho nezajímají. 

A Oliver byl v nemocnice z toho důvodu, že sáhl na holku, která patřila k Ericovi. A my jsme se potkali v nemocnici. Řekl mi, že se jde omluvit, že mu to prý ujelo, ale šel mu víc rozbit hubu. Věděla to celá škola, ale neřešila jsem to. 

Od té doby co chodím s Ericem, jsem se naučila ignorovat mnoho věcí i lidí. Například žvásty o tom, že Eric je sukničkář. Je se mnou a miluje mě. A já jeho. Neměl by čas mě podvádět, má tréninky ze, kterých je sbitý jak pes nebo, že vymetá párty. Možná si teď říkáte, holka ty jsi naivní, ale opravdu mě miluje a nelhal by mi. Věřím mu. A plně ignoruji holky, které se okolo něj motají jako kolibříci kolem pylu a dávají mu svá čísla. Vyhazuje to, ale až doma.

Jednou jsem našla papírek a on mi to vysvětlil. 

"Co ty na to?" v očích mu hrály jiskřičky. "Já se zeptám.." láskyplně ho odbiji a zkusím přepnout na jiné téma. Nakonec se mi to podaří a on mi začne vyprávět o fotbale. 

. . .

"Jsem doma." řeknu a zamířím do kuchyně. Celý den jsem nic nejedla. Měla bych dojít domů až kolem tři, ale Ericovi někdo zavolal, bylo to nutné, takže okamžitě odešel ani se nedokoukal na film. Nechal mě tam samotnou, ale zazlívat mu to nebudu. Nemůže za to. 

A já jsem čekala, že se po filmu najíme a on mě zaveze domů autem, ale nevyšlo to, takže jsem musela jet autobusem, který nejezdí každou hodinu. Ano, šla jsem pěšky. 

"Brzo." neodpustí si svou poznámku Oliver. "Já nechodím domů v deset večer víš?" oplatím mu drzý tón. Vezmu si sušenky a zamířím ven z kuchyně, kterou opětuji se svým hodným bratříčkem. 

"Mám nabídku." řekne a ve mě zatrne. 

Další kapitola.. Prosím napište mi komentář. Jakou má nabídku? V médiích Eric. ❤ děkuji.