Zapomenutí tvorové (Dokončeno)

Údolí Ohně

Dívky došli k velkému kamennému oblouku s nápisem Údolí Ohně. Kira měla nepřekonatelný pocit že je někdo sleduje."Co teď? Ptala se Celest "Dem dál" Řekla rozhodně Kira a pro štěstí vykročila provou nohou. Bertík poslušně cupital za ní. Celest jen bezmocně vzdychla a spolu se Zoe šli po jejich stopách. Ty jejich také nezůstaly neposkvrněné cizí botou.
Šli temným údolím kde jen nepatrné dosvěcovali pochodně. Před nima se oběvila křižovatka. "Tahle vypadá bezpečně, deme" rozhodla Celest s nadějí v hlase " Ne, něco mi říká že musíme jít tudy" dořekla a ukázala na druhou cestu (Kira). Kira se neustále ohlížela a teď... né, teď... nenene TEĎ tam někdo prošel. Nanic nečekala a řekla "pojď!" Rozeběhla se do temné uličky seč jí síly stačily, za sebou slišela jen udýchanou Celest a štěkot psů. Určitě tam něco bylo, přece nedala tolik námahy pro nic zanic. "Kiro... STŮJ" Kira se ohlédla a zastavila se v pravou chvíli. Málem spadla z útesu. "Co je" Řekla zaskočeně a měla co dělat aby nezaječela. "Proč utíkáš? Mohlo tě to stát život ty husí hloupá!" Vykřikla Celest. "Tys to neviděla? Tázala se Dívka "vždyť zanámy někdo běžel" Dořekla. Celest se pobaveně zasmála "Jó běžel, neboj je to přítel, to on mi řekl že je tam útes" Celest zamilovaně loupla očima po postavě v křoví "vylez Niku. Ze křoví vylézal vysoký kluk s baterkou. Měl blonďaté krátké vlasi a milí úměv. Není divu že po něm Celest tak pokukuje, pomyslela si Kira. "Proč jsi nás sledoval?" Já... no já tu v horách bydlím a udivilo mně že někdo vstoupil do údolí Drakorokových" pronesl zmateně sličný mladík."Drako... Co? My tu jen hledáme knihu kterou nám někdo ukradl" Rěkla skoro rozzuřená Kira "Jó tak sem by nezabloudil, sem můžou jen potomci Drakorokových a strážci hor, neboli potomci mého dědečka" Řekl Nik. "Hmm tak toho lupiče od kašny asi nenajdem" Pustila se do rozhovoru Celest se kterou otřásala děsivá představa, že by musela mladíka opustit. "Co? Od kašny? A nehledáte náhodou tohle?" Zeptal se udivený mladík a vytáhl ze své brašny starou knihu. Ukázal ji udiveným dívkám. Při tom pohledu se pousmál ale pak klesla čelist jemu. Dívky se dotkly knihy a ta se sama od sebe otevřela. "Páni, mně nikdy otevřít nešla, ale to znamená že ste..." Zarazil se. Podíval se za Kiru a když uviděl bílou záři pokynul holkám aby šli s ním.