„Už neplač” setře mi Justin slzy. „Jsem tak ráda, že jsi pro mě přišel. Tak moc” špitnu a pořád mi tečou slzy. Jsou to slzy štěstí, že už to všechno skončilo. Ale také tam jsou slzy bolesti. Momentálně sedím na Justinovém klíně v jeho autě. Majetnicky mě drží za ruku a já si užívám jeho přítomnost.
„Už nic takoveho nedovolim” špitne a já vzlyknu. „Ššš”pohladí mě po tváři a já se usměju. Hlavu si opřu o jeho hruď pokrytou černým tričkem a nasaji jeho vůni. „Tak moc jsem se o tebe bál” šeptne Justin a dá mi pusu do vlasů. „A co Barunka?” vyhrknu a odtáhnu se.
„Hlídá ji moje sousedka. Neboj je v dorých rukou” usměje se na mě „a co-co Sofie?” zeptám se.
„Ta už semnou není” s úsměvem mi dá pramen vlasů za ucho. Bez dalších slov se Justin přisaje na mé rty a já se do polibku pousměju. Po polibku si opře čelo o to mé
„Pojedeme domů. Ke mě do LA. Dobře?” zeptá se potichu a já přikývnu. Přesednu si zpět na sedadlo spolujezdce a díky topení, které je zapnuté v autě tak mi začíná být teplo. Sundám si Justinovu bundu a předám mu ji.
„Je mi dobře. Hoď ji na zadní sedačky” usměje se a já tak udělám. Justin se zajímavým pohledem začne dívat na mou ruku. Hned si uvědomím proč se na ni tak dívá a hned ji otočím směrem tak, aby neviděl jizvy po řezání. Však Justin mi ruku otočí, aby na ní z cela dobře viděl.
„Co to je?” šeptne. Sklopím pohled na své nohy a mlčím „Ty jsi se řezala?” zeptá se po tichu. Přikývnu. „Už to nedělej” zašeptá a já se na něho podívám. Jeho pohled je zničený. „Promiň” špitnu.
„Slib, že to už neuděláš” řekne a já přikývnu „slibuju” řeknu po tichu. Justin už v tichosti vyjede z místa. Po chvílu usnu
-----------------------------------------------------------
Vzbudím se na něčem měkkém a pomalu otevřu oči. Už nejsem v autě. Ležím ve velké posteli obklopená peřinou. Vyhoupnu se do sedu a rozhlédnu se po pokoji, který je vymalovaný béžovou barvou. Pokoj není nijak přeplněný. Jsou tady jen dvě skříně, postel, na které ležím a potom jen malé noční stolky, na kterých jsou lampičky. Nevím kde to jsem. Ale oddechnu si, když zjistím, že nejsem u Orlanda. Odhodím od sebe peřinu a zjistím, že jsem jen v Justinovém triku a na sobě mám ještě spodní prádlo. Protézu mám u postele. Hned si ji nasadím a vstanu z postele. Jdu ke dveřím, které otevřu, ale objevím se v koupelně. Kruci. Chci vyjít ven z pokoje. Tak zkusím druhé a konečně se objevím na chodbě. Jdu podle instinktu a objevím se v kuchyni, kde u plotny stojí Justin.
„Dobré ráno” šeptnu a Juss se na mě otočí s úsměvem na tváři. „No už je odpoledne” ušklíbne se a já se šokovaně podívám na hodiny. 14:02. „To jsem spala tak dlouho?” zeptám se šokovaně a Justin přikývne.
„Dlouho jsem se tak dobře nevyspala” špitnu a Justin jen chápavě přikývne. „V obyváku je někdo kdo by tě rád viděl” řekne s úsměvem. A mě hned napadne kdo. BARUNKA. „Pojď” uchechtne se Justin a výjde pryč z kuchyně a já ho jako ocásek následuji. Dojdeme do obyváku a tam sedí na gauči moje maličká princezna. Do očí se mi nahrnou slzy a v rychlosti k ní dojdu.
„Mami” vyjekne a já ji v rychlosti obejmu. Tak moc jsem šťastná, že můžu být s ní. Tak moc.
