Our Big Secret [H.S.]

PROLOG

Nechápu, proč se tak zachoval. Nemohu poznat jeho přátele. Nemohu se oficiálně stát jeho přítelkyní. Ano, byla jsem to já, kdo náš vztah nechtěl posouvat dál, ale tady šlo o něco jiného. Chtěla jsem zažít vzrušení z toho, jak se budeme po nocích schovávat v lese, vyprávět strašidelné historky a smát se našemu neznalectví v hledání souhvězdí. On o mně nechtěl říct ani svým nejlepším kamarádům, natož celému světu. Byl velká hvězda, zato já byla pouze obyčejná malá holka s hlavou v oblacích. Ale stejně mě to bolelo. Bolelo mě pomyšlení, že si svoje dřívější slova již rozmyslel a teď jich lituje. Třeba si našel někoho jiného, jenom nemá to srdce mi to říct, po tom všem, co jsme spolu prožili. A že jsme toho prožili hodně.

Právě teď je devět hodin večer, doba, kdy jsme se obvykle setkávali u lesa. Na místě, kde jsme se poznali. Ale místo toho teď oba ležíme v nemocnici, dělí nás od sebe několik pater a pokojů. A taky několik doktorů a sestřiček, který mi zatím za tu dobu, co jsem tu, nedali pokoj. Chtěla jsem se sebrat, zjistit, kde má Harry pokoj a dojít za ním. Lehnout si k němu na lůžko a nechávat si šeptat uklidňujíví slůvka do ucha. Moje představy se rozplynuly, když jsem uslyšela větu, kterou pronesla jedna z hlavních doktorek. „Musíš odpočívat. Tvoje zranění není tak vážné, ale nesmíš si ho namáhat. Takže by bylo dobré, kdyby si raději zůstala ležet a ....." dál jsem jí neposlouchala. Nechtěla jsem zůstávat bezhybně ležet na tomle nepohodlném lůžku bez návštěv, bez lidské společnosti a utápět se ve vlastních myšlenkách, které se většinou stáčejí k Harrymu. Vyryl mi do hlavy každičkou větu, kterou kdy pronesl. Všechny krásné i bolestivé momenty, co jsem s ním prožila, se mi teď promítali v hlavě. Jeho světlounce zelené oči s nádechem hnědé a jeho kudrnaté vlasy, které si nedávno dal zkrátit, kvůli filmu, který natáčel. Milovala jsem jeho trapné vtipy i jeho ďolíčky. Vrásky, které se mu udělaly pokaždé, když se mračil či smál. Tekly mi slzy a já v tu chvíli byla ráda, že všichni doktoři a sestřičky odešli a nechali mě tu na pospas osudu. Já teď čekala na zázrak, který ale nepřicházel, a ani nechystal.