Our Big Secret [H.S.]

Page 2.

Za pět minut devět. Přesně to ukazuje moje obrazovka telefonu, na kterém si prohlížím obrázky, které jsem nedávno vyfotila s mojí kamarádkou Maiou. Nejvíce mě asi zaujala fotka, kde jsme k foťáku zády, sedíme na molu a Maia má hlavu na mém rameni.

„To je tvoje kamarádka?" ozve se vedle mě hlas. Leknutím jsem skoro nadskočila a mobil mi spadl z ruky. Štěstí, že jsem seděla.

„Ty máš jediný štěstí, že sedím" zamračím se na Harryho a ukážu na něj psrtem.

„Ukazovat se nesluší. Myslel jsem si, že jsi slušně vychovaná" zasmál se Harry a sedl si vedle mě.

„Přesně v devět? Jako včera? A mimochodem, já jsem slušně vychovaná, ale ráda si zarebeluju" zasměju se a Harry se mnou. Lehnu si na zem, ruce za týlem a sleduju hvězdy. „Umíš souhvězdí?" zeptám se, stále hledíc na hvězdy, zkoušejíc se najít alespoň Velký vůz.

„Jestli chceš romantiku, stačí říct" Harry si lehne vedle mě, také ruce za týlem, pozorujíc hvězdy. Bouchnu ho do ramene a zasměju se.

„Neprovokuj idiote. Tak umíš?" nedočkavost ze mě naprosto sálá.

„Kéž by"

„Co seš to za chlapa. Touží po tobě několik milionů holek různých věkových kategorií a ty neumíš ani jediný blbý souhvězdí?" zasměju se. Tentokrát je to on, kdo mě praští do ramene a zamračí se. Nakonec se taky zasměje.

„Každopádně, teď je řada na tobě. Řekni mi něco o sobě" otočí hlavu na mě, což zaregistruju periferním viděním. Povzdychnu si.

„Nejsem ničím zajímavá"

„Joyce" řekl pomalu, hrajíc si s mým jménem na jazyku. Moje jméno znělo z jeho úst tak hezky. Na rukou mi naskočila husí kůže, mé čelo malinko orosil pot a můj dech se rapidně zrychlil. Nelíbilo se mi, co se mi po jeho vyslovení mého jména dělo. Nebo, líbilo, ale....zkrátka jsem věděla, že se mi tohle nikdy nedělo a to ve mně vyvolávalo menší strach.

„Harry" oplatila jsem mu. Byla jsem si jistá, že jsem to nevyslovila tak smyslně a krásně, jako on to mé, no snaha tu byla. Harry k sobě přivřel víčka, asi jsem ho malinko naštvala.

H A R R Y

„Harry" vyslovila mé jméno. Myslel jsem, že jsem zapomněl dýchat. Její jazyk si mé jméno vymazlil, zkrášlil. Znělo to tak rásně, smyslně z jejích plných rtů, který měla teď malinko vyšpulený, což dělala, podle mě, až nezdravě často. A to ji znám teprve jeden den.

„Tak mi řekni něco o tvém snu" pokusil jsem se najít něco, co by jí mohlo vyhovovat. Její úsměv mě utvrdil v tom, že jí to opravdu potěšilo a ráda se se mnou o tom podělí. A ona udělala něco nečekaného, něco, co jsem ani ve snu nečekal. Začala zpívat.