Our Big Secret [H.S.]

Page 4.

„Vstávej" Poručí Harry. Leknu se, jelikož jsem neměla ani ponětí, že přišel. Nemám ani čas na něj začít nadávat, jelikož mě chytne za ruku a vytáhne na nohy. Rozejde se a mě táhne za sebou.

„Tak si idiot? Kam si myslíš, že mě táhneš" vystartuju a snažím se mu vyvléct.

„Klid. Věř mi, bude se ti to líbit" uklidňuje mě, ale mě to ještě víc znervózní.

„Přesně tohle říkaj pedofilové svým obětím" zamumlám a Harry se zasměje.

„Nechci tě znásilnit. Věř mi, jestli mezi náma k něčemu někdy dojde, bude to dobrovolný" slíbí mi a jelikož ho asi přestalo moje vzpírání, přehodí si mě přes rameno.

Ne, vůbec se právě nechováš jako úchyl Harry.

„Co si myslíš, že děláš?" zeptám se ho, ale nejsem si jistá, že to slyšel, jelikož moje slova tlumili Harryho záda. Naštěstí jsem po chvíli dána opět na zem. Opráším si z oblečení neviditelný prach a špínu a bouchnu Harryho do ramene. Ten se jen zasměje mému pokusu, jak mu udělat bolest.

„Nastup" poručí a já protočím oči, ale opravdu nastoupím. Harry nevypadá jako úchyl a jeho práce to jenom potvrzuje. Dám si pás a sleduju Harryho, jak nasedá do auta a startuje auto.

„Kam to jedeme?" zeptám se hned jak Harry vyjede na silnici. Harry se zasměje, jako by to, co jsem před chvílí řekla bylo směšný.

„Neřeknu ti to" vítězně se usmál a  já se spokojeně zavrtala do pohodlné sedačka Harryho auta.

„Miluju překvapění" vydechnu a Harry se na mě překvapeně podívá, ale jen na sekundu, jelikož řídí a tma, která venku panuje, mu řízení rozhodně neulehčuje. Nechápavě nakrčím obočí a bouchnu Harryho do ramene, mírně, aby se na mě podíval a tak zjistil, že ho naprosto nechápu. Když tak Harry udělá, vysvětlí mi jeho počínání. „Jak asi víš, měl jsem již hodně holek. A každá, když jsem ji bral někam na večeři, se mě ptala kam jedem. Já jim odpověděl, že jim nic neřeknu a všechny mi odpověděli stejně 'Nesnáším překvapení'"

Pokývala jsem hlavou na znak, že rozumím a soustředila se na dění vedle sebe. Z okna jsem se koukala i po zbytek cesty, Harry se soustředil na vozovku nebo si broukal náhodné melodie. Dokonce jsem postřehla jednu z reklami na dětské plenky, čemuž jsem se musela potichu zasmát. Místo, na které jsme po asi půl hodině přijeli, mi nic neříkalo. Byla tam větší kopule, jinak nic. Čekala jsem něco zajímavějšího. No, uvidíme, co se z toho vyklube.

„Vítej" otevřel Harry dveře té kopule a jako gentleman mi je podržel, abych mohla projít. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na neosvícenou místnost, ale když Harry osvítil místnost lustrem, co nahoře byl, mohla jsem se konečně pořádně porozhlédnout. Zatím jsem neviděla nic jiného, než točité schody, po kterých jsem se taky hned vydala. A to co následovalo po té, mě rozhodně překvapilo.