Reading between the Lines - Drarry (CZ) ✓

1. kapitola

Miluji tvé oči. Jsou jako dva blyštící se diamanty. A u tebe obzvlášť jsou tou pověstnou bránou do duše. Ony jediné prozrazují tvé pravé emoce, dávají světu důkaz o tom, že i Draco Malfoy má city. A mnohdy z nich lze číst, že ti některé věci nečiní zas až takové potěšení, jak si všichni myslí. 

Když se díváš na mě, nevidím v nich to, co bych chtěl. Ale jak bych mohl? Vždyť přeci stále nevíš, kdo jsem. A tak se na mě díváš jako na všechny ostatní. Občas sním o tom, jaké by to bylo, kdybys v nich měl lásku. Kdyby ses na mě koukal a já viděl jen a jen ji. Nevím, jestli se to někdy stane, nevím, jestli se odhodlám ti říct, kdo jsem. Zatím tu raději jen budu opěvovat krásu tvých očí.

Všiml sis někdy, že se ti mění jejich barva? Já ano. Dokážou být čisté a jiskrné jako lesní bystřina, ale zároveň se z nich dokážou stát bouřkové mraky, ze kterých srší blesky na všechny strany. Byť to druhé přirovnání nemusí být příliš moc lichotivé, já je miluji i v těchto chvílích. Stejně jako miluji tebe. Se všemi chybami. Nikdo není dokonalý. Ani ty, ani já.

Užij si dnešní večer.

S láskou Ten, jehož okouzlily tvé oči

Draco Malfoy seděl na své posteli v jedné z chlapeckých zmijozelských ložnic. Popsaný kousek pergamenu, který mu jedna ze školních sov před chvílí doručila, lehce držel mezi prsty a již poněkolikáté si četl text napsaný hustým rozházeným škrabopisem. Bylo tomu již několik dní, co mu podobné papírky začaly chodit. Vždy touto dobou si jej našla nějaká sova ze sovince a předala mu milostný vzkaz. Jejich pisatel před Dracem nikdy netajil fakt, že je stejného pohlaví jako blonďatý chlapec, a vždy psal slova od srdce, vypisoval své pocity a opěvoval vybranou část Draca či jeho povahy. Dnes to byly oči.

Draca obsah těchto útržků pergamenů zpočátku vždy znepokojoval, ale i když se tak zmijozelský princ zprvu před svými přáteli tvářil, nikdy jej neznechucoval. Lichotivá slova blonďáka vždy zahřála u srdce, a i když se tomu nejprve bránil, nakonec mu zpříjemnila večery a on si na ně zvykl. Bral je už jako pravidelnou součást těchto večerních hodin. Jakmile se mu podařilo vzkaz vyluštit, protože, co si budeme povídat, pisatel měl opravdu strašné písmo, rozlil se na jeho tváři krásný široký úsměv.

Svým způsobem ho překvapovalo, jak dokáže jeho tajný ctitel pokaždé vymyslet téma, o kterém bude psát. Samotnému mu s každou další zprávou přišlo, že snad musel neznámý vyčerpat už vše, co se naskytovalo. Ovšem další den se tloukl do hlavy za to, že zapomněl na tu či onu věc. Ano, už několikrát se přistihl, jak v průběhu dne jednoduše přemýšlí o tom, čeho se bude týkat nový dopis. A také nad tím, jak se neznámý podepíše tentokrát. Fascinovalo ho, jak různě se chlapec do něj zamilovaný dokázal nazývat. Opět svůj podpis vždy vztáhnul k tomu, čeho se týkalo dané psaní. Dnes byl Tím, koho okouzlily oči Draca Malfoye.

Jedinými, kdo o těchto psaníčkách mimo blonďáka věděl, byli jeho dva nejlepší přátelé, Blaise Zabini a Pansy Parkinsonová. Draco neměl v plánu jim o této věci nic říkat, ale ke své smůle si ale čtvrtý či pátý večer nedal pozor a ti dva ho načapali při čtení. A od té doby jej neustále zahlcují svými poznatky a tipy na totožnost neznámého. Všem třem bylo jasné, že jde o někoho z Bradavic. Ale koho? Nastaly už i časy, kdy Draca celá tahle záležitost iritovala natolik, že měl chuť po Bradavicích vylepit inzeráty, ale nakonec jej Pansy s Blaisem vždy nějak uklidnili.

Další věcí, která Draca nejprve vcelku rozhodila, byla skutečnost, že pisatelem dopisů je kluk. Už za ta léta na Bradavicích zažil několik anonymních dopisů plných vyznání lásky, ale vždy je psaly dívky. A teď, najednou... Draco si moc dobře vzpomínal, jak po prvním dopisu začal jančit. Ale ani ne kvůli tomu, že mu své city vyznává chlapec, jako spíše proto, že v něm psaní vyvolalo dojem, že se někdo zvenčí dozvěděl o jeho tajemství. Fakt, že je gay si Draco nechával pro sebe a své nejlepší přátele. Nikdo jiný, ani rodina, to o něm nevěděl. Znepokojení však zahnal druhý dopis, kde neznámý pisatel vyslovil své pochybnosti ohledně toho, zdali by mohla vůbec kdy být jeho láska opětována. Nikdo si nedovede představit, jak moc se tehdy Dracovi ulevilo.

Lehké zaťukání na dveře vytrhlo Draca z rozjímání nad dopisem. Odtrhl oči od neúhledného písma a vyčkal, až se v ložnici objeví usměvavá Pansy s Blaisem v závěsu za ní. Oba dva si to ihned zamířili k němu a posadili se vedle něj na postel, každý z jedné strany.

„Tak co? Máš další?" zeptala se řečnicky Pansy, sotva dosedla. Než Draco stihl vůbec něco říct, dívala se mu přes rameno a s mírně nakrčeným čelem od soustředění si četla obsah nového dopisu.

„Měl bys s tím začít něco dělat," prohodil Blaise, zatímco napodoboval Pansy. „Ten kluk je do tebe blázen. Dej mu aspoň vědět, že má šanci. Nebo se ho zeptej třeba na věk, abys byl o něco blíž tomu, kdo to je. Je sice hezký dostávat tahle cukrující psaníčka, ale k čemu ti to je, když to nikam nevede?"

„Co když je to právě to, na co čeká?" zamrmlal Draco podmračeně.

„Co tím jako chceš říct?" nechápavě se na něj obrátil Blaise.

„Já nevím... co když je to prostě podraz? Lest? Já mu odepíšu a on celej šťastnej po Bradavicích vytroubí, že mě víc vzrušuje péro, než kozy. Za to mi to nestojí."

„Draco, nemyslím si, že kdyby se nějak přetvařoval či něco, tak by to vyznělo tak... upřímně a zamilovaně," nespokojeně mlaskla Pansy. „V těch psaníčkách jsou opravdové city. A jestli mi nevěříš, tak si zpod postele vytáhni ty předešlý a přečti si je všechny znovu. Ten kluk – ať už je to kdokoliv – je romantik a vidí tě jako něco naprosto dokonalýho, tak nepromarni svou šanci. Nikdo ti neříká, že máš líbat každýho kluka v Bradavicích, abys zjistil, o koho jde. Ale zkus mu odepsat, hm? Až ti zítra přijde sova, neposílej ji hned pryč a prostě... mu taky něco napiš."

Draco se na ni skepticky podíval, za což se mu dostalo pořádné herdy do zad od Zabiniho. „Za zkoušku nic nedáš. Třeba je to osud," ušklíbnul se, když viděl, jak se Draco nad jeho slovy zatvářil. Vypadá to, že dnes před spaním bude mít o čem přemýšlet.

Vítejte u první kapitoly nové povídky! :)  Doufám, že se vám příběh zalíbil a že vás snad i potěšil. Nepůjde o nikterak dlouhou ani na čtení náročnou povídku. Jedná se o kratší příběh s jednoduchou a nepříliš větvenou zápletkou, která má sloužit jako oddechové čtení a zkracovat dlouhou chvíli. Proto od povídky neočekávejte příliš (především ti z vás, kteří znají má jiná díla, jako je například Nápoj lásky či How is it possible?). 

Co se týká aktualizací, ze začátku budou asi s delšími rozestupy, které se postupně budou zkracovat. Uvidím, jak rychle se mi podaří povídku psát. Něco předepsáno mám, ale zdaleka toho není tolik, kolik bych si představovala, resp. kolik by mi dávalo patřičnou jistotu. Děkuji za pochopení. :) 

Makkakonka