Reading between the Lines - Drarry (CZ) ✓

12. kapitola

Bradavice se pomalu ponořovaly do tmy a Draco Malfoy právě uznal, že je vhodný okamžik vyrazit směrem na astronomickou věž. Pomalu se plížil chodbami zalitými stále temnějším šerem a s každým krokem, při kterém se odraz jeho podrážky rozléhal do okolního ticha, mu nohy více těžkly, zatímco jeho srdce začínala pohlcovat nervozita. Ruce raději strčil do kapes u svých kalhot, aby se mu náhodou nerozklepaly a někdo, kdo by jej až náhodou zahlédl, si toho nevšiml. Většina studentů však byla již na svých kolejích nebo dojídala svou pozdní večeři ve Velké síni.

Pevně stisknutá čelist zmijozelského prince prozrazovala, jak moc jsou Dracovi jeho nynější pocity nepříjemné. Přišlo mu to tak nepatřičné! Proč se proboha třese jako osika, když jde jen na jednu jedinou podělanou schůzku? Pravděpodobně za to mohla skutečnost, že stále neměl tušení, kdo je jeho nápadníkem. Ve svém přemítání nad vhodnými kandidáty opět došel k nejasnému závěru. Nebyl sto určit jedno jediné jméno! Ani kolejí si nebyl jistý. Nakonec skončil u vzpomínání na každého kluka studujícího v Bradavicích, jenž byl  zhruba ve stejném věku jako on sám, a následně u podrobného přemítání nad tím, zdali by byl zrovna za toho nebo onoho rád či nikoliv.

Když začínal být pomalu večer, seznal, že je na další uvažování nad celou záležitostí s tajným ctitelem dosti pozdě. Chtěl se s ním setkat, bude mu to dopřáno. Pouhým zvažováním vhodných kandidátů ničeho nedosáhne. Raději se rozhodl, že vyhoví svému hladovému žaludku a zajde si na večeři o něco dříve, než byl zvyklý. O půl osmé již netrpělivě stepoval po své ložnici ve sklepení a jeho plně nasycený žaludek protestoval nad neustálým houpáním. Avšak ani to Dracovi nezabránilo v tom, aby se krátce po půl osmé sebral a vydal přes celý hrad na zadané místo schůzky.

Musel své nohy krotit, aby se náhodou hbitě nerozeběhly kupředu. I když aristokrat pociťoval náznaky nervozity – ale opravdu jen náznaky, Malfoy přeci nervózní nebývá, že? – byl zároveň nedočkavý. Nedělalo by mu žádný problém celé Bradavice prosprintovat, jen aby už byl na místě. Ale k čemu by mu to bylo, když má dotyčný na věž přijít až na osm? Odkašlal si do ticha v chodbě.

Několik minut před osmou stanul pod točitým schodištěm vedoucím nahoru na věž. Zhluboka se nadechl, než s odhodláním uchopil do pravé ruky kovové zábradlí a s druhou rukou zastrčenou stále hluboko v kapse začal vystupovat nahoru. S každým schodem mu nohy rosolovatěly a vypovídaly službu, jak se chvěl v očekávání, ale nic toho nedbal. On musí vědět, s kým si celou dobu psal! Který student si jej dokázal natolik získat jen skrze slova? Už aby tam byl!

Tichý výdech, nervózní polknutí a oči mžourající do tmy, postupně rozeznávající jednotlivé obrysy různých hvězdářských přístrojů a modelů rozesetých po dřevěných parketách. A nakonec balkon v hrůzostrašné výšce, podíval-li by se z něj člověk dolů na bradavické nádvoří. Čas - kolik vůbec je? Ještě zbývá několik minut... Dracova ruka opět zamířila do kapsy černých kalhot, zatímco se mladý Zmijozel vydal směrem, kde na něj čekal ohromující výhled. Zastavil se úctyhodných několik centimetrů od zábradlí, pro jistotu. Přeci nechce spadnout dolů, že?

Zašustění látky hábitu si vyžádalo jeho pozornost. Podmračil se, jelikož se ozvalo jen malý kousíček od něj! Zamžoural doprava, odkud se zvuk ozval a jeho oči narazily na chlapeckou postavu opírající se o zábradlí na druhém konci balkonu. Popošel blíže, aby zjistil, zdali se náhodou nejedná o chlapce, se kterým se zde má setkat. Jakmile ale zpozoroval známou střapatou hlavu svého nebelvírského rivala známého jako Harry Potter, jeho rty se zvlnily do nelibého úšklebku.

„Pottere, co tu sakra děláš?!" utrhl se na něj, a aniž by dal černovlasému chlapci příležitost k odpovědi, pokračoval: „Koukej vypadnout!"