Byl naprosto normální školní den. Při poslední hodině vyučování už skoro nikdo neposlouchal nudný výklad fyzikáře, všichni jen zamyšleně koukali z okna nebo znuděně leželi na lavici. Samozřejmě i já. Těšila jsem se až odejdu ze školy a potkám se s bráchou.
Konečně zazvonil zvonek k ukončení hodiny. Rychle jsem běžela do šatny abych byla konečně doma. A v tom mi zazvonil telefon. Volal mi brácha!!!
Nepřijede. Nestihl letadlo z New Yorku!!! Byla jsem neuvěřitelně naštvaná, běžela jsem na záchody v prvním patře a i přez varování na velké ceduli "nepoužívat toaletu" jsem se v kabince zabouchla.
Najednou se kolem mě začal vířit černý oblak prachu, zhaslo světlo, viděla jsem jen tmu, nekonečno tmy. Ocitla jsem se v neznámém světě, temném světě ,bylo mi chladno. Neměla jsem na sobě svou školní uniformu, byla jsem oblečená do černé sukně s rostrhanými silonkami a čenrným tílkem. Na nohou jsem neměla školní pantofle ale tmavé špinavé tenisky.
