My Another DNA

Uncertain

Jsem pozitivní na všechny séra. Hrdlo se mi stáhne a já jaksi nevím, co mám říct. Vlastně ani co to znamená. Fury neustále kulí oko, Steve je stejně vykolejený, jako já. Znamená to, že mohu být více než pták? Nebo že jsem více než pták? Ticho v místnosti je skutečně hrobové, nikdo se ani nehne, všichni jen zírají na mě. Na člověka, který tomu rozumí nejméně. Možná ani ne člověka.

"Jste si jistý, doktore?" Ticho po nekonečných minutách protrhne Furyho hlas. Jeho zbývající oko těká mezi mnou a doktorem, který občas zezelená. Ten se znovu podívá na monitor, pečlivě ho prozkoumá a pak přikývne.

"Jsem si naprosto jistý. Testy ukazují, že její DNA obsahuje části DNA všech živočichů, která jste dal na seznam. Všech do jednoho." Celý tým, který kolem mě stojí, udělá nenápadně krok vzad. Tedy aspoň pro ně nenápadně. Všimne si toho i Steve, který je zpraží pohledem. Jenže já se nedivím. Taky bych před někým, jako jsem nyní já, brala nohy na ramena. Pokud mohu být z části jakékoliv zvíře, co se může stát, když ztratím kontrolu? Ani se mi nad tím nechce přemýšlet.

"To je super cool, ne?" Jediný lehce nadšený z výsledků je Pietro, který si mě měří s širokým úsměvem. Jeho sestra ho sjede pohledem a zavrtí hlavou.

"A nebo neskutečně nebezpečné." podotknu s pohledem zabodnutým kamsi do zdi. Všichni stočí svůj pohled ke mně. Všichni vědí, že máme pravdu oba. Jen moje je vážnější. 

"S tréninkem to tak být nemusí. Když tě budeme trénovat v používání tvých schopností, můžeme se tomu všemu vyhnout." Steva nepřechází lehké nadšení tak rychle jako mě. "Začneme s ním hned zítra." Pohledem přejede po ostatních. Většina jen nevýrazně přikývne, zřejmě si v mysli přehrávají ty nejhorší scénáře toho, co bych mohla vyvést. Lidé jako Pietro a Tony jsou více nadšení. Nick k tomu dodá pouze komentář o tom, že mě nyní má Steve na starosti. 

Z laboratoře odcházíme společně, jediní, kdo zůstali, jsou Nick a Banner. Zřejmě ještě budou probírat podrobnosti mých schopností. Já sama si připadám, jako bych šla na popravu. Křečovitě se držím Stevova svalnatého zápěstí a snažím se myslet na něco pozitivnějšího. Vedle mě kráčející Quicksilver si všimne mého zkroušeného výrazu a rázem vymyslí způsob, jak mě rozveselit. Modrá šmouha se prodere dopředu a strčí Clinta s Falconem na stěny. Oba muži se s nadávkami postaví a třou si bolavé zadnice. To mě skutečně donutí se usmát.

Jelikož jsem nyní Stevův "problém", vracíme se zpátky do Avengers Tower. Nad ní zakrouží mediální vrtulník ve snaze najít a natočit podivné stvoření, které zde mělo přistát. Když už ne to, tak aspoň některého z hrdinů. Výhodou je, že quinjet zastaví zadkem přímo k výtahu a já tak mohu neviděna proklouznout dovnitř. Vrtulník mi připomene, že jsem se dnes vlastně vůbec neukázala v práci. Smska s vysvětlením, že jsem byla zraněna při tom incidentu a pár dní se neobjevím by měla stačit. 

Na rameni mi přistane studená ruka, samozřejmě Stevova. Jsem ráda, že mám jako podporu jeho. Jinak bych se asi zbláznila nebo proměnila v padoucha, se kterým by museli bojovat.

"Jestli chceš, můžeš být se mnou v pokoji. Nebo chceš svůj vlastní?"

"Ne, bude lepší, když na mě někdo bude dohlížet. Měla bych se stavit doma a vzít si nějaké věci. Když už tu mám zůstávat."

"Chápu. Chceš abych šel s tebou?"

"To je v pohodě. Máš práci. Můžu jít sama."

"Nebo s ní půjdu já." Hlas za námi patří hnědovlasé Wandě. Hlavu má lehce na stranu a oba nás pozoruje. Za ní stojí i zrzavá Natasha, která rozhovor také poslouchá. Vlastně to není špatný nápad. Budu se teď muset spřátelit s obyvateli Avengers Tower. A jediné dvě ženy z týmu jsou dobrým začátkem.