My Another DNA

Old friend

"Ahoj strýčku..."

Vysoký černoch se, řekla bych dost poděšeně, otočil za mým hlasem. I po těch letech je stále děsivý. Polknu snad všechnu svoji odvahu a přemítám, jestli byl dobrý nápad vylízt z toho podělanýho stínu. Steve za jeho zády na mě vrhne až vražedný pohled, který odbiju rychlým pokrčením ramen. Furyho skenující pohled mě už pěkně štve a jen těžko bojuji s pokušením ho okřiknout. On se ale probere sám.

"Cassidy?" Nevěřím, že si vzpomněl. Je to přes patnáct let, co jsme se viděli naposledy.

"Ano strýčku. Dlouho jsme se neviděli. Nezměnil ses." Kulí na mě své zbývající oko tak moc, že mám pocit, že ho za chvíli budu sbírat z podlahy.

"Za to ty ses změnila. Vyrostla si."

"No nemůžu zůstat jako desetileté dítě. Je to patnáct let, co jsi mě viděl naposled. Každý se za tak dlouhou dobu změní." Naši vzájemnou konverzaci zmateně přeruší Steve.

"Vy dva se znáte? Ví co se ti stalo?" Těká mezi námi pohledem. Lehce si povzdechnu.

"Technicky vzato ano. Byl to jeho výzkum." Fury se mi dlouze zadívá do tváře.Je to stejný pohled, který mi věnoval v mých čtyřech letech. Ten den, kdy se mě ujal.

"Jeho výzkum?" Lehce na Stevův dotaz kývnu a pak přejdu k dlouhém stolu, kde si dřepnu na jednu z židlí. Oba muži mě napodobí.

"Nicka znám prakticky od narození. Moji rodiče pracovali pro S.H.I.E.L.D. v laboratořích. Když mi byly čtyři roky, pracovali zrovna na nějakém důležitém projektu. Ten se ale nepovedl a explodoval. Nikdo, kdo do té laboratoře pak vstoupil, nepřežil." Na chvíli se zarazím nad vzpomínkami.

"Kromě malé holčičky, kterou nikdo nezastavil." Doplní mě po chvíli Nick.

"Nikdo ji nezastavil, protože byla dost mazaná na to, aby ji nikdo neviděl." Steve Furyho dost nechápavě sleduje. Smiluju se nad ním a odůvodním Furyho slova.

"Byla jsem první, kdo vstoupil do laboratoře po výbuchu. Hledala jsem rodiče."

"Nejenže tam vstoupila jako první. Byla jediná, kdo ten vstup přežil. Ostatní do týdne či dvou zemřeli. Ostatní vědci tehdy mysleli, že tě ten experiment ovlivnil."

"Co to bylo za experiment?" Steve je zřejmě stále zmatený, jeho oči mezi námi totiž kmitají, jako kdyby sledoval ping pongový míček.

"Zkoušeli jsme vytvořit séra, každé mělo jiné zvířecí geny. Při výbuchu se séra smísila a stala se smrtícími. Jediný, kdo to přežil, bylo čtyřleté dítě."

"Které sis pak vzal do péče. Na šest let." U tohohle podotknutí se Nick zarazí. Trefila jsem zřejmě citlivé místo. V konverzaci není možné pokračovat, protože se na můstek jako stádo bizonů nahrne zbytek Avengers, přičemž Hawkeye políbí podlahu lodi, když ho Quicksilver srazí ze schodů. Všichni chtějí vědět, co se mnou Fury udělá. Ten se postaví s výrazem, ze kterého by se člověk s nízkým sebevědomím asi po.....

"Hillová, podrobíme slečnu Johnsovou několika testům, abychom potvrdili nebo vyvrátili přítomnost sér v její krvi."

"Sér?" Starkovu otázku všichni ignorují a následují mě a Furyho, kráčícího do laboratoře. Hlavně nás následuje chlápek v brýlích. Letěl s námi v quinjetu, ale nemám tušení, kdo to je z týmu. Steve vedle mě si všimne mého podezřívavého pohledu.

"To je doktor Banner. Po jedné nehodě s gama zářením se z něj stal Hulk." Takže tenhle nevýraznej chlapík je ten zelenej buldozer, ničící budovy? V tom případě jsem čínskej bůh srandy. Za námi se ozve nadávka z úst Hawkeye a pak se vedle mě objeví kluk, možná stejně starý jako já, se stříbřitými vlasy.