Ginny Sunny [POZASTAVENO]

Brumbál ?!

   ,,Ginny večeře!'' křičela mamka z kuchyně.
   ,,Počkej chvilku mami, teď je to nejnapínavější!'' zakřičela jsem zpátky. Abyste tomu rozuměli: právě čtu Harryho Pottera a Relikvie smrti. Tyto knihy se mi líbí. Já ani nevím proč, ale asi proto, že mám stejné jméno jako Ronova sestra. Nebo proto že mi to připadá podivně známé...
   Co si to tu namlouvám. Kdybych patřila do Bradavic, přišel by mi dopis už v jedenácti a mně je dvanáct. Už dávno jsem ztratila naději.
   Dočetla jsem kapitolu a vydala se na večeři.
   ,,V kolik se táta vrátí z práce?'' zeptala jsem se mamky.
   ,,To bych taky ráda věděla,'' odpověděla mi.
   Mamka a taťka nejsou moji biologičtí rodiče. Říkali, že mě přivedl nějaký bělovlasý pán, když mi byli tři roky. Prosil je, aby mě u sebe nechali bydlet. Protože nemohli mít děti, tak se mě ujali a od té doby tu bydlím.
   Dnes je třicátého prvního července. Přesněji osm hodin večer. Táta se měl vrátit v půl osmé a ještě tu není. Obě si děláme starosti.

   Táta se vrátil v půl deváté a přivedl s sebou vysokého, staršího, bělovlasého pána s dlouhým plnovousem. Vypadal jako...
   ,,Brumbál...'' vydechla jsem. Byl mu podobný skoro stejně tak, jak uváděla kniha.
   ,,Jmenuji se Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Rád vás vidím, slečno Sunny. Jsem tu s vaším dopisem,'' natáhl ruku a dal mi ho. ,,Který Vám za podivných okolností nepřišel.''
   Podívala jsem se na obálku. Opravdu je to ten dopis, na který jsem čekala celých 12 let? Nestřílí si jen ze mě někdo? Se srdcem až v krku jsem obálku otevřela, vytáhla dopis a začala číst:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

                    Ředitel: Albus Brumbál         (nositel Merlinova řádu první třídy, Velký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Sunny,
s potěšením Vám oznamujeme,
že ve Škole čar a kouzel
v Bradavicích počítáme se
studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme
seznam všech potřebných
knih a vybavení.

Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději
31. července.

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele

   Koukala jsem na to s otevřenou pusou. Takový šok jsem nečekala. V tom se ozval Brumbál: ,,Čekal jsem, že budete překvapená. Co kdyby se tu stavil zítra profesor Snape a pomohl Vám s nákupem věcí do školy? Je to moc milý chlapík...''
    ,,Jo, to vím taky...'', zamumlala jsem si jen tak pro sebe.
    ,,Vy mudlové jste hrozně zvláštní. Máte všechno tak čisté! Vždycky mě to udivovalo, jak dokážete udržet pořádek i bez kouzel.''
    Myslím si, že Brumbál osobně navštívil mnoho mudlovských domů, tak nechápu, proč ho to vyvádí z míry. Jen kdyby viděl můj pokoj...

    ,,Tak už běž spát Ginny, my si tady s panem Brumbálem ještě popovídáme a ráno ti to všechno vysvětlíme.'', ozval se najednou táta.
    ,,Já stejně neusnu. Víš jaká je to pro mě pocta? Dostala jsem dopis do Bradavic! Do mé vysněné školy! Kdy už to konečně pochopíte!?" s touto větou jsem se sebrala a zamkla se v pokoji.
    Lehla jsem si na postel. Musela jsem si srovnat myšlenky: Takže asi za měsíc jedu do Bradavic. Je tam Snape a Brumbál. Když žijí, znamená to, že budu chodit do školy s Harrym Potterem? Není to jisté, ale doufám v to. Co když všechno co napsala Rowlingová je pravda? Je to všechno tak pohádkové, jako kdyby to nebyla realita...
    Pustila jsem si Vězně z Azkabanu, abych si urovnala myšlenky. Vždycky mi to pomohlo, ale teď ne. Spíš mě to ještě rozhodilo. Jestli to bude stejné, já to budu všechno vědět. Budou si o mně myslet, že jsem nějaká vševědoucí, či co? Budou mě pokládat za blázna? Ví to Brumbál? No, on asi ano... Je to všechno nějaké zvláštní. Takové štěstí! Nikdy se mi moc nepoštěstilo, myslím si, že tohle je dávka štěstí na celý můj život.
    Film skončil. Já jsem ulehla. Ještě chvíli jsem přemýšlela a pak usla. Zdál se mi sen o tom, že stojím na nádraží Kings Cross, zavře se přede mnou přepážka a já se už nikdy nedostanu do Bradavic. Budu žít jako obyčejný mudla... A pak jsem se probudila.