Ginny Sunny [POZASTAVENO]

Jak to ví?!

   Přišli jsme k nám domů. Snape se chtěl co nejdříve vypařit, ale já měla ještě pár otázek: ,,Pane profesore, jak stoprocentně víte, že jsem čarodějka? A proč mi dopis nepřišel dříve?'', zeptala jsem se ho narovinu. Chvíli váhal, jestli mi to má říct, ale pak začal: ,,Stalo se ti někdy něco zvláštního? Ne obyčejně zvláštního, ale něco nad čím jsi třeba chvíli uvažovala, jestli to je fyzicky možné?''.
   Zamyslela jsem se. A pak mi to došlo. Bylo to nedávno, seděli jsme s kamarádkou na obědě. Normálně jsme se bavili o knihách, ale pak si k nám přišel sednout jeden kluk, co mě šikanoval. Začal mi nadávat a tak podobně. Naštvala jsem se. Moc jsem si přála, aby se mu něco stalo. Cokoliv. Když od nás odcházel, začala jsem ho propalovat pohledem. V hlavě se mi začali honit myšlenky, co kdybych ho před celou školou ponížila. A pak se to stalo... Samy se mu stáhly kalhoty, a pak ho něco ještě pověsilo za nohy do vzduchu. Celá škola se smála, ale když jim došlo, že ho nikdo nedrží, smích je přešel... On se podíval na mě. Začal brečet, že to dělám já a ať ho dám okamžitě dolů, že slibuje, že už mě nebude šikanovat. On se veřejně přiznal k šikaně, tak jsem se koukla jinam, protože jsem celou dobu koukala na něj. Spadnul na zem a utíkal tak rychle, jak mu jen nohy stačily. Nakonec ho učitelky potrestaly za šikanu a od té doby se mě ani nedotkl.
    ,,Ano, stalo.'', zakývala jsem hlavou na souhlas. ,,Ale jen jednou, nedávno...''.
   Snape se na mě podíval: ,,A to je ten důvod, proč ti dopis nepřišel dříve. Kniha se nemohla rozhodnout jestli jsi nebo nejsi čarodějka. Není to obvyklé... Řeknu to jinak. Tohle se nikdy nestalo.''.
   Než jsem se mohla zeptat na další otázku, přišla mamka s tím, jestli si pan profesor nedá kávu. Snape to odmítl. Raději se rychle rozloučil, dal mi jízdenku a zmizel.
   Celý zbytek prázdnin jsem se nudila. Přečetla jsem celou sérii Harryho Pottera. Druhý díl dokonce dvakrát, protože to je vlastně letos. Nikdy jsem nebyla tak nervózní při balení kufrů, ale teď jsem se nervozitou doslova klepala. Radši jsem nezkoušela nezjistitelné zvětšovací kouzlo, protože nezletilí kouzelníci doma kouzlit nesmí a vůbec v přítomnosti mudlů! Nechci se nechat vyhodit ještě před začátkem školního roku!
   Když jsem si balila své oblíbené knihy, Harryho Pottera, říkala jsem si, jestli to nebude divné, ale nakonec jsem si je přece jenom vzala. Co bych tam jinak četla (kromě té hromady učebnic, které se mi do toho kufru nevešly, a tak jsem je dala do samostatné tašky)?!
   Poslední den před odjezdem se mamka začala strachovat: ,,Co když na tebe budou zlí? A co když tě budou šikanovat?''. Uklidnila jsem jí, nebo alespoň jsem se o to pokusila, že jediní, kdo mě mohou šikanovat, jsou Zmijozelští. Nemyslím si, že jí to nějak uklidnilo, ale alespoň jí to ubezpečnilo o tom, že vím do čeho jdu.
   Další ráno jsem se rozloučila s mamkou a s tátou jsme všechno naložili do auta. Vyjeli jsme. A já začala přemýšlet jestli to bude tak úžasné jako v knize...