Můj pohled na svět - život bezcenného

Strach

Každý dítě je hodně rádo, že objevuje nový věci, zjišťuje jaký je doopravdy svět. Táta mě vzal na místo, kde nebyli lidi, na místo kde byl klid. Jo klid. To teď chybí na téhle posraný planetě. Klid už tak všude nenajdeme, všude jsou města. Jsou místa, kde je jenom les, kde jsou jenom zvířat. Je to příroda, která je ničená každým dnem. Na místě kde jsem byl s tátou, byl výhled. Ale nebol nejhezčí. Byl to výhled na veliký, španělský město. Ne, nebyla to příroda, která okouzlila každého, byl to pohled, na který nezapomenu.

Už od doby kdy jsem byl malý, a po zvláštním rozhovoru učitelky s tátou se všechno změnilo. Začal jsem objevovat, jaký je svět ve skutečnosti. Ale to jsem ještě nevěděl, do čeho se hrnu. Jako dítě jsem jen poslouchal, ale nerozuměl jsem tomu. Věta „Svět je zrádný, musíš dávat bacha, musíš se koukat do černých uliček, protože nikdy nevíš, co tě může překvapit" mi pořád zůstala v mysli. Byla to věta, na kterou se nedalo zapomenout.

Kdysi byl svět jen tráva, zelení, stromy, malý dědinky, malý městečka a zvířata, kterým nejde o život. Ale co hlavni? Hlavni bylo to, že na světě nebylo tolik továren, jak je teď.

Jednou když jsem šel do školy, tak cestou jsem uviděl kluky. Nevěděl jsem co je to tehdy cigáro, alkohol nebo drogy. Kluci si tam něco dávali do huby, nezajímalo mě to, ale pořád divně na mě koukli. No jo. Ulice. Jediná dobrá zbraň feťáků. Lidi jsou divní, někdy se chovají normálně, jiný zabíjejí, kradou, a ostatní, tak oni lidi spíše ignorují. Co já? Já nic, já jsem tehdy byl pořád nic tušící kluk. Vždyť jsem měl osm let, co bych já zmohl proti 18-ti letým klukům, ještě ke všemu zkouřeným. Každý můj den byl divný, nemluvím to ještě o škole.

Děti ve škole se hrají hezky, mezi tým, co já sem se s části choval jak ti feťáci, co jsem viděl po cestě. A tady to začalo. Jasně, jasně... osm letý kluk a hraje se na tvrďáka? Stane se, nesoudím to, byl jsem dítě. Ale i tak. Jednoduše, zlý příklady ze světa každý zkouší, nemluvě o 8 letých klucích. Holky se hráli s panenkami, my kluci jsme se občas „rvali". Další věc, kterou učitelky nemají rádi? Jop, je to když se malí kluci rvou. Ani se to nedá nazvat rvaním. Jednoduše hra každého dítěte. Jediný co učitelka nesnášela. Jediný řešení? Poznámka. Proč ne.

Poznámka v tvaru „Thomas se se spolužákem rval. Prosím tátu, aby se dostavil zítra i se svým synem do školy." Prvá věc, která umí zničit svědomí. Proč ne, lidi jsou takový už odmala, podle toho jak slušně je rodiče vychovají, tak to někdy nesedí. Protože s polovice ve škole, jestli tomu mám říct „Dům hříchů" se každý člověk, neboli student zničí. Jasně, škola je od toho, abychom jsme se naučili něco nového o našem světě. A co je tady znovu? „Učení o světě" to je super, ale co když učitelé neučí, nebo spíše neříkají o tom, jaký je ten svět doopravdy? O čem je Zeměpis? O čem je Biologie? O tom jak nám říkají, jak vypadá svět z hezké stránky. Jednoduše to, co chtějí, aby malý děti na prvým stupni věděli.

Dny mi moc neubíhali. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek a pátek, neboli taky řečeno „Ďáblové dny", samozřejmě jak pro koho. Když jsem chodil se školy, kluci tam měli pití (alkohol), ale já jsem tomu nechápal. Příchod domov nebyl jak každý den. Nebyl s úsměvem na tváří, jelikož jsem měl v tašce menší zádrhel. Byla to poznámka od učitelky, kterou jsem tátovi za žádnou cenu ukázat nechtěl. Kdo ví, co by mi na to řekl. Ale jo Thomasi, znovu se hraješ na zlého kluka, ale dlouho ti to nevydrží. Ale co jsem měl dělat. Šel jsem do pokojíčku, kde jako každý den Baster ležel na mojí posteli. Horší bylo, když přišel táta, aby mi zkontroloval tašku, a učil se trochu se mnou. A je to tady, ne každý dítě zná ten pocit viny, horší je když už ví co ho čeká, ale i tak se bojí, že přijde něco horší než minule. Každý táta má dobrou silu, a není sranda dostat takový výprask.

Tady ten svět pokračuje, už když seš malý, víš co je to sila. Jasně jde tam i o výchově, ale co když, ta výchova zajde daleko? Na světě jsou rodiny, které nejsou hezký. Každý se tam hádá. Při hádce si to nikdo z nich neuvědomuje, ale má to tak vplyv na dítě. Jo Thomasi, ale co když je to kvůli financím, nebo kvůli nenávisti, nebo dokonce kvůli nějakým kravinám? Ne každý člověk má na to důvod, i když důvodů je na světě hodně. Prvý stupeň byl zvlášť obtížný, jako nevím, jestli tým učením, nebo tým jak pro mě bylo těžký se socializovat. Jedno vím, člověk se učí každým dnem.