INRIE- souboj národů

3. VÝCVIK ( VODA)

Pohled Helči
,, juuuj já se tak těším! "Běhala Jsem furt okolo ostatních a řvala jsem se světýlkem, Které místo mojeho křičení zvláštně pískalo. ,, Prosím uklidni se, Jinak budeš spát pod hvězdama" řekla služka, která s Nás vedla ke svým příbytkům , Když se dořekla tak jsem Jenom zvedla ruce na náznak, že se vzdávám a postavila se vedle Laury, ale i Tak Jsem za chvilku byla pryč. Začala jsem za světýlkem běhat a   ostatní Jsem Vůbec nevnímala.                                                    *************
Ve chvilce, když jsem zavřela oči a skákala dál tak jsem vrazila do zdi. To bych nebyla já. Otevřela jsem oči a uviděla jsem trošku větší domeček. Byl skoro celý z kamene. Najednou přišli ostatní a já jsem se s nechapavým pohledem zahleděla na naši průvodkyni. ,, tady bude bydlet Veve" řekla a ukázala prstem na dům. Veve hned měla úsměv na tváři, vběhla dovnitř a narazila do jejího učitele, který tam na nás čekal a po chvilince se vinořili další čtyři učitelé. Veve zatřásla hlavou a prohlížela si učitele. ,, každý půjde se svojím učitelem a ten ho dovede k jeho novému domovu. Ke mně přistoupila moje učitelka ovládání vodu usmála se na mě a řekla ,, už radši půjdeme" řekla klidným hlasem a rezošla se ke  dveřím, já jí poslušně následovala, abych se nestratila, přece jsem v novém prostředí. ,, a jak se jmenuješ?" Když položila tuhle otázku došlo mi, že nezná moje jméno ( překvapivě)
,, Helena a ty?" Odpověděla jsem ji a dívala jsem se se zájmen na ni. ,, jmenuju se Voa" trochu jsem se udivila nad tím jménem. Pak jsem si, ale uvědomila, že nejsem v normálním světě. Povzdechla jsem si v tom jsem si uvědomila, že mi Voa mává rukou před nosem. ,,jsi v pořádku?" Zeptala se mě ,, jojo" zatřásla jsem hlavou a uvědomila si, že stojíme před velkou vodní plochou.
,,ehm....kam teď?" Zeptala jsem se Vo. Podívala se na mě a usmála se. Zapískala na prsty a před námi se vynořil rejnok. Trochu větší, ale celej tenhle svět nechápu. Voa nasedla na rajnoka a podala mi ruku. Šla jsem za ní na rejnoka a Voa nám kolem hlavy vykouzlila kyslíkovou kapsuli. Pak se rejnok potopil a já mohla vidét různé druhy ryb, mořské koníky atd. V dáli jsem zahlédla malé podvodní město. Rejnok plul číl dále tím více k němu. Čím blíž jsme byli, tím krásnější bylo ono město. Samozřejmě kolem města byla taky vzduchová kapsule, aby tam přežili. Rejnok zastavil před kapsulí těsně u mořského dna. Voa seskočila na mořské dno a kývla hlavou, že mám jít za ní, tak jsem tedy seskočil a chodila po kořském dně. Byla jsme pořád omámená z toho co se děje. Voa mě chytla za ruku a spolu jsme vkročili pře vzduchovou kapsuli do města. Šla jsme méstem pořád za Voou, nechci se stratit. Dívala jsem se kolem sebe. Domy převážně obrostlé korálem a jinak normální obchůdky a tak dále. Voa zastavila před domečkem ,,tady budeš bydlet" řekla a můj pohled jsem upřela na domeček ,,zítra ráno začneme s výcvijem ano?"  Řekla a podívala se na mě ,,ano" řekla jsme a otevřela dveře do domečku. Bylo to tam útulné a pěkné zařízené. Procházela jsem různě pokoje. Koupelna, kuchyně, obývák aaa....konečně! Ložnice. Zaradovala jsme se sama pro sebe a sedla si na postel. Po chvilce do pokoje vešla Voa. ,,odpočiň si zìtra tě čeká téžký dne" řekla a věnovala mi poslední úsměv předtím než odešla. Lehnula jsem si do postele a okamžitě jsem usnula.....