4. Zpráva

118 5 0
                                    

Když jsem se ráno probudila rodiče mi řekli, že když přišli, tak už jsem spala. Ze včerejšího večera si pamatuju, že jsem si lehla do svojí postele a pak už nic. Byl víkend, tak jsem nemusela do školy. Na s ní dal a jsem se, oblékla a pak jsem začala přemýšlet co budu dneska dělat. Začala jsem si vybalovat.
O hodinu později......
Hotovo. Vybaleno. A co budu dělat teď? Rozhodla jsem se že si půjdu zaběhat. Převlíkla jsem se do sportovního. Nebo spíš do legín, svítivě růžové podprsenky a na to volné tílko. Vyhledala jsem si nejbližší park a šla jsem. Rozběhla jsem se, ale po nějaké době jsem zaslechla své jméno. Někdo na mě volal. Byl to Dan. Přiběhl ke mě a pozdravili jsme se. ,,Ty jdeš běhat?  Můžu s tebou?"zeptal se. ,,Jojo. Já budu ráda s někým běhat. Nerada jsem sama" odpověděla jsem a sprintem se rozběhla. ,,Počkej" zakřičel když jsem byla docela dost daleko.
Hodiny ubíhali a já si s ním připadala bezpečně. Smáli jsme se. Ale máma mi volala a já už musela domů, tak jsem se s ním rozloučila a odešla.
Když jsem dorazila domů, máma mi řekla zprávu kterou jsem vážně nečekala. ,,Baruš. Je mi líto a táta dostal novou práci v Liberci, takže se tam musíme stěhovat. Vyber si. Buď opustíš akademii a přestěhuješ se s náma, nebo tady zůstaneš sama a budeš moct dál chodit na akademii. My by jsme ti tenhle dům platili, abys nemusela na kolej. Jo? Můžeš tady mít 1 spolubydlícího. Tak si vyber, stěhování nebo akademie? A řekni pravdu" řekla mi. ,,A nebudeš se zlobit? Akademie. Zůstávám tady. Promiň" řekla jsem jí smutně. ,,Ale zlato, nemusíš se omlouvat. Já to chápu" pohladila mě po tváři.
------------------
Ahojky! Jo krátký já vím, ale mě se chce už spát. Omlouvám se za chyby v pravopisu.

Láska K TanciKde žijí příběhy. Začni objevovat