Pod Hladinou (jednodílovky)

Pod Hladinou

Voda mě pohltila jako chřtán zlé příšery z hlubin. Ta příšera se jmenovala Smrt. Stáhne mě k sobě a zanechá po mě pouhé mrtvolné tělo, moje duše zůstane uvězněna v ledovém království.

Pomyšlení na to, že umřu mě zpočátku děsilo, ale teď jsem jen chtěla aby bolest odešla a nechala mě jít. Plíce se mi plnily. Voda byla vůči vzduchu, který potřebuji, nemilosrdná. Všude kolem bylo ticho, pouhé bušení mého vyděšeného srdce. Mozek zřejmě pochopil, že bude brzy konec, ale srdce s tím smířené nebylo. Chtělo žít a tlouct dál. Už jsem vzdala snahu o svou spásu, přestala jsem se snažit, prohrávala jsem. Temné hlubiny vítězily nad mojí slabostí a strachem. Vyhrály. Oheň z plic pomalu mizel a já se pohroužila do sladkého bezvědomí, lákalo mě. Svá osidla spřádala v mé hlavě. Propadala jsem se do temnoty. Konečně bych došla klidu, kdybych neucítila tlak okolo pasu. Někdo mě táhnul nahoru.

Vzduch mě pálil na kůži, štípal jako tisíc malých jehliček. Nasála jsem nosem zdárný kyslík, který mi znovu vnukl do těla život. Začínala jsem si uvědomovat bolest, kterou jsem přetím odmítla cítit. Teď se mi rozlila tělem jako nákaza. Ruce jsem měla spálené, nohy jako z olova. Nebyla jsem sta se ani hnout. Zmohla jsem se na pouhé sípavé nádechy a výdechy. Zem pode mnou byla studená a tvrdá. Někdo se tyčil nade mnou jako obrovský přízrak. Je tento přízrak mojí spásou a nebo zhoubou?