Byl už pokročilý večer a tma začínala houstnout, v lese se však zdála být ještě mnohem hustší. Po ztichlé lesní cestě procválal kůň. Byl to hrdý a silný hnědák s bílou skvrnkou na čele. Na koni seděla elegantně oblečená žena s hustými tmavými vlasy. Na hlavě měla posazenou korunku se zářivými diamanty. Kvůli svému zranění ztrácela mnoho krve. Jednou rukou se držela otěží a v druhé ruce k sobě tiskla malý uzlíček. Její tvář byla zkroucená bolestí. Za normálních okolností by v ní její zářivý úsměv prozradil nezvykle půvabnou krásu, nyní měla ale do úsměvu daleko. V sedle se držela nejspíš jen silou vůle.
Najednou zastavila na malé mýtince po straně cesty a sklouzla z koně. Přispěchala k ní nějaká osoba, co byla do této chvíle skrytá za stromem a podepřela ji. Žena se na osobu podívala a se slzami v očích zašeptala: „Laste, všichni jsou mrtví."
Oslovená s sebou při těch slovech trhla. Žena pokračovala: „Zranili mě, se mnou je konec, ale postarej se o ní. Jmenuje se Arne," s těmito slovy předala osobě malý uzlíček.
Žena se jménem Laste, k sobě podávaný uzlíček přivinula a zašeptala: „Kailin, já ti pomohu, jen se nesmíš vzdát!" Kailin ale odmítavě zavrtěla hlavou.
„Postarej se o Arne, prosím. Nesmějí ji najít, zabili by ji. Mně už nepomůžeš, ztratila jsem mnoho krve. Vem si mého koně, odvez Arne do bezpečí."
Katrin se zhroutila, byla smrtelně bledá. Po tváři jí tekla jediná slza. S vypětím všech sil zvedla hlavu, aby se na miminko naposledy podívala. Pak vydechla naposledy.
____________________________________
<3
ČTEŠ
Dědička dračí krve
FantasyTmavě modré vlasy měla rozpuštěné a v ranním světle se leskly, když projížděla kolem lidí, vrhali na ní zlé pohledy. Říkali jí Podivínka. .... Žena vypadala velmi přísně a vznešeně. měla na sobě brnění, u pasu v pochvě zavěšený meč a na zádech toule...
