Dědička dračí krve

2 - Kapitola - Dračí Matka

Arne údivem zůstala stát s otevřenou pusou. Až její teta jí musela pořádným drcnutím do boku připomenout slušné chování. 

Arne celá rudá vyhrkla: „Omlouvám se. Dobré ráno, paní."

Teta Laste spokojeně přikývla a slavnostně pronesla: „Milá Arne, je mi ctí ti představit Dračí Matku, v jejíchž žilách koluje nejstarší dračí krev." 

Poté se pousmála a pokračovala neméně slavnostním hlasem: ,,Dračí Matko, představuji ti svou neteř Arne, poslední z těch, co dostali dračí dědictví."

Arne se zatvářila velmi zmateně a zeptala se: „Jaké dědictví teto? Čí matka? A dračí krev?"

Odpověděla jí žena-Matka: „Arne, máš spoustu otázek, vidím ti to na očích. Ale zodpovím ti pouze pár z nich, spoustu bys jich nepochopila a na spoustu jich musíš přijít sama."

Při mluvení jí zableskly oči a vycházel z nich podobný třpyt, jako z očí Arne. Jen  mnohem, mnohem větší. Její hlas byl silný, vyzařovala z ní autorita. Oči se jí zableskly i při další větě: „Teď, když jsem tě letmo viděla bych si ale ráda promluvila nejdříve pouze s tvou tetou. Ale hned poté ti zodpovím vše, co potřebuješ znát"

Teta Laste se podívala na Arne a poprosila ji: „Arne, prosímtě, dojdi do kuchyně, uvař čaj a připrav sušenky. Myslím, že jsem ti říkala, ať je ve vesnici koupíš."

Arne němě přikývla a vytáhla z kapsy u kalhot sáček s lákavě vonícími sušenkami. Odebrala se do kuchyně, aby je připravila na tácek. Musela ještě dojít před dům pro čerstvou vodu ze studánky a dát ji ohřát do kotlíku nad oheň.

Jakmile bylo vše připraveno, včetně uvařeného čaje a připravených sušenek, vzala tác s hrníčky a čaj z kotlíku přelila do měděné konvice. Sykla, když jí horká kapka vody dopadla na ruku.  Konvici položila  na tác a ten přinesla do jídelny, kde se bavila její teta s tou neznámou ženou. Ještě než si všimly, že se k nim Arne blíží, slyšela útržek jejich rozhovoru.

„Laste, tohle je vážné, celému ostrovu hrozí nebezpečí. Už sis jistě sama všimla, že se v lesích zabydleli Hurni . A nejenom to, ještě výš v horách někdo zahlédl Zörhy."

„Zörhy?! To není možné. Už věky se tu neukázali... Máš pravdu, něco se děje. Král Revǎld už je také starý a bez potomků, to by mohl být také problém. A slyšela jsem fámy, že někde se tu ukázali i Montragové."

„V tom případě bys měla už Arne odvézt dál a zároveň ji začít cvičit. Nebo... Dostane učitele?"

V tu chvíli si všimly Arne jak se k nim blíží s tácem.

„Děkuji Arne, máš pro dnešek volno od všech povinností. Ale přijď večer včas na večeři, ano?" poručila ji teta Laste chvatně, aby mohla dál nerušeně pokračovat s Dračí Matkou v rozhovoru.

„Ano, neboj se teto, přijdu brzy," odpověděla poslušně Arne, když jim nalévala čaj do hrníčků, přitom ale horečnatě přemýšlela nad jejich rozhovorem.

Arne rozhodně neměla v plánu jít poslušně ven. Teta před ní něco skrývá a ona musí vědět co. A tak jen co oběma ženám nalila čaj, odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře. Už dříve si všimla, že má ostřejší sluch, než ostatní lidé, tak si potichu sedla a ucho přitiskla těsně ke dveřím. Neslyšela ale vůbec nic, dokonce ani zvuk hlasů. Když byla malá, vždycky poslouchala tajně tetu, jak se baví s návštěvou. Ale teď nic.

Ještě chvíli zkoušela poslouchat, ale nakonec se sebrala a otráveně odešla na zahradu. Vzpomněla si, že ta žena-Matka mluvila o nějakých příšerách jménem Zörhy, které se začaly objevovat vysoko v horách. 

Arne se nudila a vadilo ji, že před ní mají nějaké tajemství, které ona nesmí znát. A tak ji v jejím ztřeštěném mládí nenapadlo nic jiného, než  že zkusí ty Zörhy vypátrat. Snad to stihne do večera. Těšila se na pátrání po bájném tvorovy a netušila, že místo Zörh tam najde něco úplně jiného...

________