S krví upíra

8. Kapitola - Pravda

Adrian
Vešel jsem do obýváku a upřely se na mě všechny oči v místnosti.
Byli tu všichni - Amber, Nino, Samuel, Leo i Will. A teď i já.
,,Kde je ta dívka.'' zeptal se po chvíli mlčení hlubokým hlasem Samuel. Byl to něco jako náš vůdce. Prozatímní. Byl to starší muž s kdysi havranově černými vlasy, které teď zdobily šedivé prameny. Nesčetně malých jizev, které mu zdobily vlastně celé tělo. Značily tak mnoho potyček i větších bitev, které už zažil. Jeho, jindy trochu přísný, obličej byl dnes o hodně přísnější. I kdybych ho neznal, mel bych z něj strach. Ale protože ho znám, mám z něj velký respekt a celkem i velký strach.
,,Nahoře, spí.'' odpověděl jsem a sklopil oči ke svým botům.
,,Myslím, že máš co vysvětlovat.'' řekl a usadil se do pohodlného křesla. Já jsem si sedl na starou stoličku a začal s vyprávěním. Pěkné od začátku.
,,Začalo to v den posledního úplňku. Viděl jsem na Kristen, jak je nepozorná, otáčí se za každým nepatrným zvukem. Tehdy jsem ji odvedl domů a jejímu otci jsem vysvětlil, že ji musím odvést sem. Pro její bezpečí i bezpečí všech kolem ní. Její otec tomu však nechtěl věřit, tak se rozhodl, že ji se mnou pustí, až se objeví další příznaky. Však víte, ze ji začne bolet hlava, břicho a tak.
Den na to jsme šli s Kristen parkem. Hodně pršelo, ale i tak se rozhodla, že chce jít domů delší trasou, protože se den před tím pohádala s otcem. V parku jsme byli jen my dva, alespoň jsem si to myslel. Přes déšť jsem neslyšel, že se k nám někdo blíží. Že nás někdo sleduje.
A pak nás napadl ten upír. Okamžitě jsem zareagoval, ale bylo to pozdě. Stihl ji zapustit jed do předloktí. Její tělo se s tím snažilo vypořádat a tak začalo s přeměnou. Já zavolal Willovi a ten nás dovezl sem.
Přeměna se však i za nejméně tři hodiny nestala. Všichni jste byli pryč, a tak mi Will poradil, abych se přeměnil a kousnul ji. Po přemáhání jsem to udělal a to byl konečný spouštěč pro její přeměnu. Pak omdlela, tak jsem ji odnesl do pokoje.'' vysvětlil jsem složitě.
Všichni na mě chvíli jen hleděli než se konečně ozval vůdce.
,,Její přeměna se zasekla?''
,,Ano. Měla hrozně bolesti, ale pak nic.'' kývl jsem.
,,To není dobré znamení.'' mumlal si.
,,Jak to myslíš? Co to znamená?'' zahrnul jsem ho otázkami.
,,Znamená to, že je její vnitřní vlk něčím odlišný. A její tělo si s tím neumělo poradit.''
,,A co se stane při její další proměně?'' zděsil se Leo.
,,Buď umře, nebo bude její tělo několik silné, že to přežije a dál bude jako jedna z nás.'' přiznal se Samuel. Po jeho slovech už byli všichni zticha, než jsem promluvil já.
,,Půjdu za ní, kdyby se probudila dřív.'' a odešel jsem.

Kristen
Procitla jsem, ale víčka byla tak těžká, že se nechtěla zvednout. Tak jsem jen spoléhala na sluch a čich. Ale to mi moc nepomohlo, protože se kolem mě něco nedělo. Byl klid. A tak jsem zkusila poznat, kde ležím. Je to něco měkkého, asi postel.
Snažila jsem se vzpomenout, co se stalo. Poslední, co jsem si pamatovala byla... bolest. Můj mozek si však začal vybavovat i další útržky.
Šli jsme parkem... Hodně pršelo... Najednou jsem ležela na zemi... Byla to ukrutná bolest... Jeli jsme někam autem... Ležela jsem k něčemu připoutaná na studené zemi... Něco mě kouslo...
Rychle jsem se na posteli posadila a otevřela oči. Moje tělo však proti tomuto pohybu začalo silně protestovat bolestí. Sykla jsem, ale dál se snažila rozeznat, kde ležím. Cítila jsem, že na mě někdo mluví a snaží se že zatlačit zpět do postele. Mě se však nedařilo rozeznat, kdo to je.
,,Uklidni se sakra už!'' zařval na mě mužský hlas. To jsem se už uklidnila a nechala se, i když ne moc dobrovolně, položit.
,,K...'' snažila jsem se promluvit, můj hlas mě však zradil a místo slov ze mě vyšlo jen zachraptění.
,,Na, vypij to. Uleví se ti.'' řekl mi Adrian a podal mi sklenici s nějakou lehce nazelenalou tekutinu.
Rty jsem mu naznačila otázku: Co se k čertu stalo!
,,Musíš si odpočinout. Až nabereš trochu sil, všechno ti vysvětlím.'' špitl a chystal se odejít. Já jsem ho však chytla za rukáv a naznačila jsem mu, aby tu se mnou zůstal. Beze slova si ke mě přisedl. Okamžitě se mi začaly klížit oči a během pár minut jsem usnula.

Musela jsme spát opravdu dlouho, protože když jsem se probudila podruhé, do mého okna svítilo vycházející slunce. Opatrně jsem se posadila a kupodivu, tělo už mě bolelo mnohem méně než včera. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila jsem, že jsem tu úplně sama.
Byla to světle fialový pokoj s několika skříněmi, psacím stolem a židlí, pohodlnou postelí, nočním stolkem. Přes celou zem se táhl světle fialkový koberec. Vlastně se celý pokoj nesl v duchu fialové. Pomalu jsem vstala a zděšeně jsem se podívala, co mám na sobě. Nebylo to žádné oblečení z mé skříně.
Snažila jsem se to nevnímat a místo toho jsem se vydala ke dveřím. V břichu mi kručelo a tak jsem šla hledat něco k jídlu. Nemusela jsem chodit daleko, protože jakmile jsem ty dveře chtěla otevřít, otevřely se samy a v nich stál Adrian s tácem a s jídlem.
,,Už jsi vzhůru? To je dobře.'' řekl s úsměvem. Beze slova jsem se vrátila zpět do postele.
,,Děkuji.'' špitla jsem a pustila se s chutí do pečeného kuřecího masa. Čtvrt hodiny, kdy jsem jedla, bylo slyšet jen mě mlaskání. Poté jsem odložila talíř na noční stolek a přemýšlela, jak bych zformulovala tu větu.
,,Co se teda stalo?'' vyhrkla jsem nakonec. Bylo vidět, jak se Adrian napnul a nevěděl, co by řekl. To mě začalo dost znervozňovat. On mě jen chytil za ruku a táhl mě ven. Šli jsme chodbou a pak vyšli dveřmi ven z domu. Byli jsme někde na kraji lesa. ,,Co tu děláme?'' nechápala jsem.
,,Chci ti ukázat, co vlastně jsi. Jen mi slib, že nebudeš ječet nebo neutečeš.'' poprosil mě. Začínala jsem mít strach, ale přeci jenom jsem mu to odkývala.
Odstoupil ode mě a najednou jsem viděla, jak se jeho tělo deformuje. Nohy i ruce se prodlužují, prsty zkracují, nos zvětšuje, a páteř ohýbá. Během několika vteřin místo Adriana stal obří vlk. Vyděšeně jsem začala couvat a výkřik mi zůstal hluboko v krku.
Pak se ten vlk začal zase mění v lidskou osobu. I když už přede mnou stál Adrian a ne vlk, byla jsem vyděšená a pořád couvala.
,,Kristen, uklidni se! Vysvětlím ti to!'' začal Adrian a pomalu šel ke mě.
,,Nechoď ke mě!'' zaječela jsem. Zády jsem narazila na zeď domu. Teď jsem v háji!
,,Počkej! Musím ti to vysvětlit.''
,,Ne! Nemusíš! Nejsi člověk!'' křičela jsem dál.
,,To máš pravdu. Ale nejhorší na tom je, že ty jsi stejná.'' hlesl. Otevřela jsem pusu, protože jsem chtěla něco říct. Jamile mi však došel význam věty, ztichla jsem. Můj mozek mi nechtěl tu větu pobrat.
,,Co - cože?'' zakotala jsem se.
,,Pasaď se a všechno ti vysvětlím.''
Přesunuli jsme se tedy na lavičku. Posadila jsem se co nejdál od něj.
,,Chci vědět všechno.'' špitla jsem potichu a uslyšela, jak si Adrian povzdechl.
,,Nikdo neví, kdy to začalo, ale existuje taková pověst. Je to vlastně stejné jako to, že člověka stvořil bůh. Někdo tomu věří - někdo ne. No, zkrátka v té pověsti se říká, že bůh měl sestru. On byl stvořitelem míru, jeho sestra války. Proto bůh stvořil člověka. Aby se mu pomstila, některé lidi spojila se samotným ďáblem a některé s krvelačnými vlky. Bůh už neměl tolik sil, a tak místo, aby stvořil na ochranu lidstva další druh, zasadil do mutantů člověka a vlka pud ochrany. Nepovedlo se mu to však u všech. Poté už on ani jeho sestra do osudů lidí nezasahovali.
Těm mutům člověka a ďábla se říká upíři. Sestra boha je obdařila bledou pletí, neuvěřitelnou rychlostí, nesmrtelností a vysouvacími tesáky s jedem. Když se do těla normálního člověka dostane dostatek tohoto jedu, za pomoci jiného upíra se z něj ten upír stane taky. Tedy pokud přeměnu přežije.
Těm druhým mutům člověka s vlkem se říká vlkodlaci. Tito mají schopnosti měnit se ve velké vlky. Jsou rychlejší než normální lidé, i v lidské, ale i vlčí podobě může mít bystřejší smysly. Vlkodlakem se buď člověk narodí, nebo se jím stane. A to tak, že ho pokouše jiný vlkodlak. Je tu zase to riziko, a to celkem velké, že to nepřežije.
Pamatuješ si na den, kdy jsem k vám přišel? Nebylo to kvůli té práci. Tvůj otec tě chtěl mít pod dohledem. Tvoje matka - ona totiž byla vlkodlakem a tak tu bylo riziko, že se ty geny přenesly na tebe. Tehdy o úplňku jsi měla první příznaky. Říkal jsem to tvému otci, ale neposlouchal mě. Chtěl další příznaky.
V den, kdy jsme šli tím parkem, nás napadl jeden z upírů. Trochu jeho jedu se ti dostalo do těla a to se začalo bránit přeměnou. Jakmile jsem ho zabil a podíval se na tebe, věděl jsem, že tě musím dostat sem. Poprvé se mladí vlkodlaci neumí ovládat, proto je potřeba je přivázat okovy.
Tvá přeměna však trvala mnohem déle, než u ostatních. Nakonec ses ale přeměnila a pak jsem tě odnesl do tvého pokoje, aby ses mohla pospat a odpočinout.'' vysvětlil a pak bylo ticho. Já se na něj dívala a přála si, aby to byla jen legrace. Jeho vyraz v tváři byl však naprosto vážný.
,,Po - počkat. To chceš říct, že jsem nějaký prašivý pes?'' vykřikla jsem nevěřícně.
,,Nepřekrucuj to! Kdyby jsi jen viděla tu krásu, když se můžeš proběhnout po lese.''
Nevěřila jsem vlastním uším. Nevěděla jsem, jak se zachovat. Tak jsem se sebrala a běžela do svého pokoje. Byl to vlastně můj pokoj? Každopádně ať už je nebo ne, tak jsem si do něj vlezla a sedla si na postel. Přitáhla si kolena na prsa a tiše přemýšlela.