S krví upíra

48. kapitola - Verbování vlkodlaků

Kristen
Po dobré půl hodině stálého běhu jsme se dostali k hranicím území další smečky.
,Ať se děje co chce, zůstaňte ve vlčí podobě.' řekla jsem Fredovi skrz spojení.
Po několika dalších minutách jsme se dostali k prvním malinkým domečkům, které obývali členové zdejší smečky. Zvědavě vylezli a následovali nás. Já jsem však nezastavovala a šla dál. Mířila jsem si to k jejich vůdci, který měl větší domek na malým kopečku. Bylo jasné, že tato smečka a více než třicet členů. Všichni nás teď následovali a čekali, co se bude dít a co chceme.
,,Jste na hranicích naší smečky! Opusťte jej!'' zahřměl hromový hlas staršího muže.
Vylezl ze svého domku a já konečně spatřila vůdce této smečky. Byl to svalnatý muž okolo čtyřiceti let, černé řídké vlasy mu prodkávaly šedivé a v obličeji měl víc jizev než já po celém těle.
,,Pokud nechcete válku, jděte!'' vyzval nás. Naznačila jsem, aby ostatní počkali a sama jsem došla až k muži. Teprve teď jsem se přeměnila.
,,My nepřicházíme se zlými úmysly.'' řekla jsem. ,,Hledáme spojence.''
Několik členů jeho smečky, kteří teď postávali pod kopcem, se zasmálo.
,,K čemu potřebuješ spojence?''
,,Bude válka. Chci, aby jste stáli po mém boku.'' vyzvala jsem je. Teď už se zasmál i vůdce.
,,Jsi ještě pískle! Co můžeš vědět o válce?''
,,Jsem možná pískle, ale už teď toho svedu víc než vy všichni dohromady.'' řekla jsem odvážně. Viděla jsem, jak členové mé smečky jen nevěřícně vykulili oči, ale neopovážili se ani pohnout.
,,Co si to dovoluješ?'' naštval se muž.
Aniž bych mu odpověděla, sešla jsem kopec a vešla mezi členy jeho smečky. Okamžitě se kolem mě utvořil kruh volného prostoru. Bylo vidět, jak jsou všichni zmatení, protože nikdo netušil, co dělám.
,,Tak? Kdo se chce prát? Ukážu vám, čeho jsem schopná. Můžete i všichni najednou.'' vyzvala jsem je s úsměvem. Skupinka můžu se podívala po svém vůdci, který řekl jen:
,,Vyhoďte ji z mého území.''
Šest vypracovaných můžu se ke mně vrhlo, ale já byla připravená. Jednoduše jsem je odhodila proudem vody. Poté jsem kolem sebe zapálila kruh tak, aby se ke mně nikdo nepřiblížil.
,,Ještě někdo to chce zkusit? Nebo mě už buďte poslouchat?'' řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšeli i nahoře na kopci.
,,Co jsi zač?'' zeptal se nevěřícně vůdce.
,,Potomek krvavé noci a úplňku!'' zavolala jsem nazpátek. Jako na povel všechen oheň zhasnul. Jediné, co po něm zbylo, byla ohořelá tráva. Vydala jsem se zpět nahoru, aby mě viděl každý.
,,Upíři nám vyhlásili válku! Požaduji od vás proto, aby jste stáli po mém boku. K žádnému sporu dojít nemusí, můžeme je přesvědčit i diplomaticky, ale když se to nepovede... Proto, jdete se mnou?''
,,Známe proroctví. Dívka, jenž se narodí z lůna upířího, dokáže ovládat všechny živly. Přinese však nepokoje a válku. Bude mnoho mrtvých. Dokáže-li, že je schopným vůdcem, může tomuto předejít. Bude to však stát hodně sil. Poté, teprve poté, může povstat mír. A my mír chceme! Jak ale víš, že chtějí válku?''
,,Jednoho upíra jsem s sebou dovedla.'' řekla jsem a pokynula Taře, aby vystoupila za mnou. Za chvíli už byla nahoře a také se přeměnila, aby bylo vidět, kdo to je. Někteří vlkodlaci ji znali ještě z doby, kdy se toulala po lese sama. ,,Tohle je bývalý upír. Ona zná všechny jejich plány. A já ji dokázala přeměnit na vlkodlaka! Pochybuje ještě někdo o mé moci?''
,,Jsme s tebou, dívkou narozena z lůna upířího a vychovaná řasou vlkodlačí. Pokud bude třeba, pro mír i zemřeme!'' zavolal vůdce a všichni jeho členové ho podpořily potleskem a výkřiky.
,,Sbalte si své věci, pobalte zbraně a připojte se k mé smečce!'' vykřikla jsem radostně.
,,Byla jsi úžasná.'' pochválil mě Fred. Všichni členové mé smečky se ke mně, už ve své lidské podobě, nahrnuli.
,,Adriane, zůstaneš tu a odvedeš všechny k našemu domu. Spolu s ostatními je zkusíš vměstnat dovnitř. Mělo by tam být místa dost. Alespoň na přespání ano. Jinak venku zapalte oheň, ať se ti promrzlí mohou ohřát.'' řekla jsem mu instrukce. On jen přikývl a vydal se k vůdci smečky.

,,My půjdeme dál.'' rozhodla jsem asi po třech hodinách, kdy jsme s vůdcem probíraly různé věci. Přeměnila se a vydala se spolu s ostatními směrem k další smečce.
Musíme jich sehnat dost, dokud je ještě čas.

Po dalších asi dvaceti minutách jsme dorazili k další smečce. Věděla jsem, že tihle s námi jistě půjdou.
,,Kristen? Co tu děláš?'' zajímal se Harry, když mě uviděl. Přeměnila jsem se a přešla k němu.
,,Já ti včera říkala, že se co nevidět zase uvidíme.'' usmála jsem se. Hned poté jsem ale zase zvážněla. ,,Chystám armádu.''
,,Takže je to pravda. To, co jsi včera říkala.''
,,Ano. Jedna smečka už se přemisťuje k nám. Proto se ptám i vás. Budete stát po mém boku ve válce?''
,,Až do konce.'' souhlasil. Pak ale dodal: ,, Není možné válce zabránit? Víš, jak...''
,,Jak tvrdí proroctví.'' dořekla jsem za něj. ,,Nevím. Nevím, jak bych mohla zabránit válce, když upíři ji chtějí. Musela bych je nějak přesvědčit.''
,,Však ty to zvládneš, věřím ti. A kdyby ne, budeme bojovat do konce sil. Ale musíš pro mě něco udělat. Když uvidí tebe, poslechnou tě.''
,,Jasně. Chápu. Mám říct několik povzbuzujících slov.'' pochopila jsem a přešla před jeho stan.
,,Bude válka!'' zavolala jsem a ti, kteří ze stanu nevylezla už před chvílí, zvědavě vylezli teď. ,,Upíři chtějí porušit mír! Tak těžce vydobitý mír! Chtějí válku! A vyhlásili ji mě! Na své straně mám jen několik desítek vlkodlaků, což je dost málo na bitvu. Ptám se vás, chcete mít? Anebo budete jen dřepět na zadku a nic pro to neuděláte?'' zvolala jsem.
,,Mír!'' volali všichni odhodlaně.
,,A budete za něj bojovat po mém boku?'' zařvala jsem ještě víc a bojovně zvedla zaťatou pěst. Nechápala jsem, kde se ve mně bere tolik povzbudivých slov, ale teď mě to nezajímalo.
,,Ano!'' zavolali všichni. Někteří pokřikovali i něco jiného takže byla slyšet jen všeobecná vřava.
,,Sbalte si své věci a pojďte s námi!'' zvolala jsem nakonec a všichni se vydali sbalit si alespoň nějaké osobní věci.
,,Jsi neskutečná. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budeš svolávat vlkodlaky do války, asi bych se mu vysmál. Změnila jsi se.'' pochválil mě Harry.
,,Nevím, kde se to ve mně bere. Tohle nejsem já.''
,,Jsi to ty. Jsi úžasná holka a vím, že přijdeš i na to, jak zastavit tu válku.'' pošeptal mi Fred do ucha.

Tahle smečka nepatřila k nejpočetnějším v okolí, tak během hodiny už byli všichni připraveni k přesunu.
,,Nino, tentokrát je k našemu domu odvedeš ty.'' řekla jsem mu.
,,Nestačilo by to pro dnešek?'' zeptala se unaveně Tara. Ani se jí nedivím. Je poprvé od doby přeměny tak dlouho vlkem.
,,Bez s ním taky, Taro. Jestli chceš, bez i ty. Frede. Já chci ještě přesvědčit tu poslední smečku v blízkosti. Je nejpočetnější a my nevíme, kdy upíři zaútočí.'' rozhodla jsem se.
,,Jdu s tebou.'' zastavil mě Fred. Oba jsme se tedy přeměnily a vydali se na cestu.

Běželi jsme asi dalších patnáct minut, než jsme narazily na hranice další smečky. Ta má prý přes dvě stovky členů. O to víc jsem však byla nervózní.

Daniel
,,Pane, vlkodlaci se začali hromadit. Rano jich bylo možná tak deset, teď už je jich k sedmdesáti. A podle dalších informací se dostala k jedné z nejpočetnější smečce v okolí. Pokud se jí ji podaří přesvědčit, bude ten jejich spolek mít počet bezmála ke tří stům. Musíme zasáhnout co nejdřív. Dokud se nestihly zorganizovat a dohodnout na strategii.'' domlouval mi poslíček. Vyslal jsem ho, aby zjišťoval informace a pak je tlumočil mě.
,,Já to vím. Ta dívka, Kristen, je hodně nebezpečná.'' zkonstatoval jsem. ,,Sežeň muže i ženy, všechny upíry, kteří se ke mně připojili. Řekni jim, ať se připraví. Za dvě hodiny vyrazíme.''
,,Dobře pane.'' poslušně se uklonil poslíček.
,,Anebo ne. Sežeň je pod pódium, řeknu jim pár povzbudivých slov sám.'' rozhodl jsem se.
,,Dobře pane.'' zase se uklonil kluk a odešel.
Byl to sotva třináctiletý klučina. Tak moc se ale toužil stát upírem, tak jsem ho z něj udělal. Později, když poznal, že už nikdy neuvidí svou rodinu, se chtěl vrátit. Už to však nešlo. Stal se z něj však velmi dobrý informátor. Je rychlý, mrštný, bystrý.

,,Podle proroctví, které bylo sepsáno již před mnoha desetiletími, nás má zničit jedna dívka, Kristen. Narodila se ženě naší krve! Je to napůl upír a přesto nás chce pozabíjet. Do jednoho nás chce vidět mrtvé. Ale my se nedáme! Musíme ji zabít dřív! A taky vám slibuji, že až vyhrajeme tuto válku, můžeme si společně pochutnat na krví našich protivníků!'' zvolal jsem a davem se ozval jásot a pokřiky. ,,Připravte se! Vyrazíme za hodinu. Obrňte si hrudníky, naleštěte tesáky! Půjdeme vstříc vítězství!''