Fontaine de Lumière

Kapitola 3

Rochelle
,,Ty jsi smrt...?" Ptám se vylekaně, ale se zájmem.
Lars vesele kývne hlavou.
,,A jak se to projevuje?"
,,Podobně jako tebe, například rostliny v mé přítomnosti usychají." Říká jakoby to nebyla žádná přítěž.
,,Takže když se tě něco nebo někdo dotkne, tak..."
,,Tak zemře. A musíš mi slíbit jednu věc. Nikdy se nesmíš dotknout mojí kůže. Protože pokud bys zemřela, náš svět by zanikl." Vkládá mi do duše. Hledí mi přitom přímo do očí.
,,Slibuju." Jsem zvyklá dělat věci, které prospějí ostatním.
,,Rochelle!! Co ti tak trvá?" Volá na mě Samuel. V tu chvíli se ocitnu zpět v realitě.
,,Musím se vrátit na led." Říkám Larsovi. Ten se mi ale staví do cesty.
,,Ne."
,,Jak ne? Já teď mám trénink, jestli sis nevšiml. A teď mi ustup. Sam mě čeká." Zvyšuji hlas.
,,Ne! Ty půjdeš se mnou." Chytá mě za zápěstí a trochu mou ruku stlačí. Syknu bolestí.
,,Jdeme." Říká a otevírá dveře toalet. Bojím se. Nevím, kdo mě to právě připravuje o trénink krasobruslení. Nevím, kam mě vezme. A nevím, co mi udělá.
,,To byla doba," slyším Samuela. ,,Počkat, kdo jste?!" Zřejmě už zahlédl Larse. Rozjíždí se k východu a co nejrychleji se snaží dostat k nám. Ale protože má brusle bez krytů, moc mu to neběží.
Křičí na nás, abychom zastavili, já bych teda ráda, ale Lars ne. Vybíháme ven. Stmívá se. Pustí mojí ruku, na které jsou viditelné otlaky. Otočí se ke dveřím stadionu a natahuje ruku.
,,Co to děláš...?" Ptám se ho nejistě.
,,Pomocí tohohle nás nebude sledovat." V jeho dlani se objevila modrá záře a celé dveře se zbarvily do mrazivě bílé barvy.
,,Můžu už jít domů? Prosím..." Žádám ho. Nelíbí se mi, co se děje.
,,Tak naposledy. Ty půjdeš se mnou."
,,Ale já nechci jít! Nevím, o co tady jde. Vůbec tě neznám. A děláš, jako bych byla tvůj majetek! Tak buď se ke mně chovej jako k holce tobě rovné, nebo ty a ten tvůj imaginární svět zaniknete!" Nikdy bych to do sebe neřekla, že umím být takhle upřímná.
Lars vzdychne a sklopí zrak. Pár jeho blonďatých pramenů vlasů mu spadne do očí. Podívá se na mě.
,,Ach... Dobře. Promiň."
,,Omluva se přijímá. A ještě mi prosím vysvětli, co se děje." Říkám.
,,Řeknu ti to cestou k portálu. Pojď za mnou, prosím."
Kývnu hlavou na souhlas a on se dá do chůze. Já jdu vedle něj.
,,Náš svět není na zemi. Je to něco jako čtvrtá dimenze, vzdoruje všem pozemským zákonům. Máme jediné město, které je ale úžasné. Jmenuje se Fontána Světla. Lidé, kteří tam žijí, mají zvláštní schopnosti. Mají sice státní občanství země, kde se narodili, ale v určitém věku jsou povinni se přestěhovat do města. Všichni obyvatelé mají znamení na obličeji nebo na krku. Jejich moc je neomezená díky nymfě Erasto, která sídlí ve fontáně na náměstí. Erasto zásobuje místní lampy světlem, které nezhasínají. Tamní lidé totiž nesnáší tmu, kouzelné schopnosti mizí spolu se světlem. Ale čtvrtá dimenze má i temnou stranu. A ta se jmenuje Avel. Avel je fénix. Snaží se zatemnit Fontánu. A bohužel, před několika dny se mu to povedlo. Zabil Erasto a kvůli tomu zhasínají lampy. Až zhasne poslední řada lamp, svět se zřítí sám do sebe. Proto jsem tady, potřebujeme moc života, aby oživila nymfu." Lars ukončuje vysvětlení dění.
Já jsem překvapená. Netušila jsem, co pro někoho můžu znamenat. Pro cizí svět.
,,Ale já neumím nikoho oživit." Říkám pravdu.
,,K oživení Erasto je potřeba několik přísad. Rituál je nezbytně potřebuje."
Přicházíme do menší slepé uličky, kde stojí, zdá se, dívka.
,,Aleo," oslovuje dívku Lars. ,, Otevři portál, prosím."
Dívka si sundavá sponu z vlasů a vyhazuje ji do vzduchu. Ze spony se stává hůl s kruhem na konci. Alea jí chytne, bouchne s ní o zem a my se spolu se žlutou září přemisťujeme do čtvrté dimenze.
Giovanna
,,Příroda není v rovnováze. Slunce nesvítí, zvířata umírají. A život stále nikde."