°2°

80 19 11
                                    

Příští pátek jsem se k tomu lesu vydal znovu. Už né za cílem relaxovat, ale za cílem vidět tě. A to se mi podařilo. Měla jsi sluchátka v uších a oči zavřené. Byla jsi ponořená do hudby a do běhu. Lehkým sprintem jsi běžela po úzké polní cestě. Zastavil jsem a pozoroval tě. A pak se to stalo! Nechtěně jsi do mě narazila. Trochu jsem se zakolísal, ale udržel jsem se na nohách. Avšak ty jsi spadla. Okamžitě jsem k tobě napřáhnul ruku, kterou jsi ale k mé smůle nepřijala. Zvedla jsi se a ihned si rukama oprášila stehna. Potom jsi ke mně vzhlédla. Poprvé jsem se ti podíval do očí. V těch modrých studánkách jsem se ztrácel.

,,Pardon," řekla jsi, obešla mě a běžela dál. Na tvůj slabý, sametový hlas nikdy nezapomenu.

Děkuju moc za podporu u první části mysicka333, withEra_forever_, Sariblog a AnetPilaov :)
PS: Další'část' vyjde v úterý!

Krásný zbytek dne, Markéta

Páteční běhKde žijí příběhy. Začni objevovat