Šla jsem do tátovi pracovny a prohlédala si fotografie...
"To snad ne... ty ještě nespíš?"
Ve dveřích stál táta a usmíval se na mě.
"Ne, já..." přerušil mě "co tu děláš?"
"Prohlížím si rodinné fotografie" odpověděla jsem. Sedl si vedle mě.
Obejmul mě. Já začala brečet, vzpoměla jsem si na maminku, ale ne na mojí macechu. Pohladil mě po vlasech. "Neboj, to bude dobrý" utěšoval mě.
"Cos tu hledala?"
"Nic já chtěla jsem, chtěla jsem se podívat na rodinné fotky. Víš ty o tom nikdy nemluvíš, o rodině, babičkách, dědečkách, mamince. Ty se mnou nikdy moc nemluvíš." Se slzama v očích jsem sklonila hlavu k zemi a oči přizavřela. Pořád jsem měla rudé oči od breku a pálily mě.
Táta vzdychnul a odvrátil hlavu. Chvíli bylo ticho. "Promiň Kelly, nechtěl jsem tě zklamat. Chtěl bych to napravit, jen mu řekni jak. Podívala jsem se na něj. Pak jsem sáhla po albu a podala ho tátovi. Usmál se.
Začal mi ukazovat fotky a povídat kdo je kdo. Byly tam i lidé, které jsem viděla. Dědův duch a spol. všichni byli z mojí rodiny. Duch mého dědy byl doopravdy můj děda z maminčiny strany. I starší paní s černými šaty, moje babička, maminčina maminka. Byla tam i stará paní s černou sukní. Byla to moje prababička, maminčina babička. A starý pán v obleku a berlí byl můj pradědeček, tedy dědeček mojí maminky. Ani pán s džínami nechyběl. Byl to maminčin bratr.
Maminka je původem z Německa, ale prý když bylo mamince 6 let přestěhovali se do Mexika a zde se poznala i s tátou. Strýček zůstal v Německu a jiným jazykem neuměl, umřel v 50 letech na rakovinu. Dědeček se začal ve svých 61 letech začal učit jazyky, anglicky a latinsky. A přesně po 8 letech se naučil mluvit plynule latinsky a den na to umřel. Babička prý po smrti dědy udělala sebevraždu. A aby toho nebylo málo tak v rok, který se všechny tyto události udály v rok, který umřela moje maminka, tedy v mých sedmi letech. Nejhorší rok mého života.
Táta se zvednul a řekl "zůstaň jak dlouho chceš, já jdu do postele."
Skoro celou noc jsem si prohlížela fotky. Usla jsem nad všemi albami.
Druhý den jsem se rozhodla zavolat Nickovi. "Ahoj Nicku, tady Kelly, jak se máš?" "Dobrý, co ty?" "No až na to, že jsem celou noc nespala..." "Jakto?"
"No to je jedno koukala jsem na rodinné fotky." "Aha. Máš čas?" "J-jo já jo." Znervózněla jsem. "Chceš si někam zajít?" "Eeeem." "Myslím jen jako kamarádi, samozřejmě." "Jo tak v tom případě jo." "Fajn tak ve tři v parku." "OK."
Ještě mi zbývá hodina a půl. Hmm co budu dělat? Šla jsem za tátou, dnes si vzal volno. Obejmula jsem ho. Usmíval se. "Kde je ten harant!" křičela macecha, "tady si ty..." všimla si, že tam stojí i táta. "Ahoj drahý" dělala milou. "Ty si řekla mé dceři harant?" Ptal se rozčíleně táta.
----------------------------------------------
Tak a je tu další díl sice je trochu slabší a kratší, protože je toho na mě trochu moc, zkrátka nestíhám. Proto se omlouvám, když budou díly kratší, ale přece lepší než žádné.😁
