Miluju tě Sofi(FF of MarweX, MenT)

#3 Honza je...

Ahoj vítám vás u nové části. Nebojte se názvu. Jak už asi většina ví tento příběh bude vycházet v neděli😄. Na mém profilu najdete rozvrh takže se tam koukněte. To je asi vše a čau🙌

                    Pohled Marka

Šel jsem s hlavou domů protože jsem zjistil zprávu která není pozitivní. Honza šel ze školy a srazilo ho auto. Není to tak vážné a nebude mít žádné následky ale to auto ho srazilo. Najednou do mě někdo ale celkem silou narazil. Zvedl jsem hlavu a jak jsem zjistil kdo to je tak jsem ho chytil kolem pasu. Byla to Sofi. "pro...jé ahoj Marku"usmála se a já jí pustil. "ahoj Sofi a příště si dávej pozor"poučoval jsem ji protože nechci aby jí taky něco srazilo. "ahoj ty jsi Marek že? Já jsem Juli"přiběhla jak už vím Juli a podala mi ruku. "jo já jsem Marek"potřásl jsem si s ní. "a Máro neměl si jít za Honzou?"zeptala se Sofi a zvedla obočí. "no...on jak šel ze školy tak ho srazilo auto"řekl jsem a sklopil jsem pohled. "cože?! A přežije to? Můžu jít za ním do nemocnice?"vyjekla Juli. "neboj nebude mít žádné následky a navštívit ho můžem za hodinu"uklidňoval jsem ji. "ale co když si nic nebude pomatovat"nepřestávala ječet. "klid Juli slyšela jsi bude v pohodě a za hodinu ho půjdeme navštívit"objala jí Sofi. "děkuju"taky jí objala. "nepůjdem k nám a pak za Honzinem?"zeptal jsem se když se otrhly. "jo tak jdem"usmála se Sofi a chytla nás oba za ruku. Došli jsme všichni tři ruku v ruce až k nám. "mami?"zavolal jsem když jsem se zul. "ano Marku?"ozvalo se z kuchyně. Proč vždycky když volám tak je v kuchyni? "pojď sem"zase jsem zavolal. "je to tak nutné"přišla. "jo a tohle je Sofia a tohle Julia"ukázal jsem na holky. "dobrý den mě říkejte Sofi"usmála se Sofi. "mě Juli"taky se usmála. "tak to jsem ráda že máš kamarádky"objala je. "mami mi tu chvíli budem a pak pojedem za Honzou do nemocnice"popadl jsem svoji tašku. "panebože co se mu stalo?!"vyjekla jak předtím Juli. "srazilo ho auto"sklopil jsem pohled. "aha tak já vás tam vezmu"usmála se. "tak mi jdeme nahoru"usmál jsem se a vzal jsem holky za ruce. Dotahl jsem je do pokoje a všichni jsme si sedli na postel. "ale co když to...nepřežije"šeptala Juli. Slzy jí tekly proudem. "přežije neboj bude naprosto v pořádku"objali jsme jí. "to nevíte"vzlykala. "říkal mi to doktor a kdyby se do sanitky nenacpala ta kráva tak bych jel s nim"zamračil jsem se. "on...on...má holku?"zvedla Juli hlavu. "ne ale ona se snaží aby byla ale zase on nechce to je složitý"mávl jsem rukou. "jak...jak to víš to nevíš on možná umře a ty to tady bereš s klidem"vykřikla a utekla. "to jsem nechtěl"dal jsem hlavu do dlaní. "buď v klidu ona když někoho miluje tak pro něj i zabíjí"hladila mě Sofi po zádech. "aha"objal jsem ji. "já s ní jdu promluvit a jak moc dobře vim bude v koupelně"taky mě rychle objala, mrkla na mě a odešla.

                      Pohled Juli

Nechtěla jsem na něj tak křičet ale on to bere tak s klidem. Doběhla jsem do koupelny sice nevim jak jsem ji našla ale to je jedno. Sedla jsem si na vanu a popadla jsem žiletku. Sofi je jediná kdo ví že jsem se řezala kvůli šikaně. Dřív jsem bydlela tam kde ještě minulý týden Sofi ale to že se řežu zjistili rodiče a odstěhovali jsme se. Pomalu jsem přiložila žiletku na zápěstí a chtěla jsem tam zaříznout ale někdo začal klepat. "Juli Marek to tak nemyslel dokonce se omluvil otevři"říkala Sofi. "otevři zlato"klepala. Nakonec jsek odemkla a silně jsem ji objala. "zas jsi se chtěla řezat?"sebrala žiletku ze země. Jen jsem přikývla. "pšš bude v pohodě půjdem tam hned jo ať se dočkáš"objala mě. "děkuju jsi ta nejlepší kamarádka na světě"silně jsem ji stiskla. "pojď a už nebreč"utřela mi slzy a táhla mě zpět do Markova pokoje. "Juli prom..."zvedl se Marek a začal se omlouvat. "ne to já bych se měla omluvit já po tobě vyjela"sklopila jsem hlavu. "já to chápu máš být proč vynervovaná"objal mě. "dobrý"taky jsem ho objala. "tak jdem tvůj Honzíček tam na tebe čeká"zasmála se Sofi. "není můj"zase jsem dala hlavu dolů. "to není ale brzo budeš ty jeho"začal se smát i Marek. "proč by miloval takovou nulu jako jsem já? Nejsem hezká, koukněte třeba ty oči. A ty vlasy. Co by na mě viděl"povzdychla jsem si. "ale prosimtě máš hezký oči i vlasy jsi hezká celá a věř tomu přece ti to říkal ne?"povzbutovala mě Sofi. "to možná ale to nic neznamená"rozhodila jsem ruce. "hele že je holka hezká kluci neříkají jen tak"pokýval hlavou Marek. "mm možná ty"povzdychla jsem si a přistoupila jsem k dveřím. "ale ticho a jdem"usmál se a otevřel dveře. Vyšli jsme dolů a zjistili jsme že Markova mamka tam není. Nebo spýš Marek to zjistil lístkem v kuchyni. Obuli jsme se a vyšli jsme ven. Pomalým krokem jsme došli do nemocnice. Kdyby jsem šla sama tak běžim sprinty ale byli tam se mnou ty dva tak jsem musela pomalu. Konečně se ty loudy nechali přemluvit ať zrychlíme. Naštěstí  jsme tam byli do deseti minut sice promoklí na kost ale to třeba mě bylo jedno. "dělejte šuo"hnala jsem je. "no jó no jó"protočila Sofi oči v sloup. "dobrý den kde leží Jan Macák"přiběhla jsem k recepci. "vy jste"řekla jedovatě sestřička která vypadala na důchodm "já jsem ka..."nedořekla jsem protože mi Marek skočil di řeči. "tohle je jeho přítelkyně a já jsem bratr s přítelkyní"vysvětlil a já na něj vykulila oči. "no dobře pokoj číslo 18"řekla neochotně a dál si nás nevšímala. "ale já nejsem jeho přítelkyně a ty nejsi jeho bratr a  ještě Sofi není tvoje přítelkyně"zašeptala jsem. "podle mě by ti to nevadilo"podotkl. "to možná ne ale jemu jo"dala jsem ruce v bok. "ale jemu taky ne víš jak dlouho mi o tobě povídá? Jak jsi hezká akorád neví jak tě oslovit a takový blbosti který mě naprosto nezajímají"povzdychl si. "vážně?"zčervenala jsem. "jo vážně a teď jdeme ať stihneme dobu náštěv"otočil se a pochodoval ke dveřím s číslem 18. Konečně asi po deseti minutách jsme je našli a já zaklepala. Ozvalo se jen tiché dále. Vztoupili jsme a tam byl Honza s úplně červenýma očima. "holky běžte chvíli ven já vás zavolám"řekl Marek a my poslušně odešli.

                   Pohled Marka

Holky odešli a já si sedl na židli vedle postele. "Honzo proč si brečel?"soucitně jsem se na něj koukl. "jsem tu přes sedm hodin a rodina tu nebyla vůbec nikdo já už se bál že nepříjde nikdo"tekly mu slzy. "a nepřišli když jsi ještě spal?"snažil jsem se ho povzbudit. "ale to by tu počkali aspoň jeden"nedůvěřivě mi koukl do očí. Měl pravdu. Jeho rodina není zrovna milující ale zas jako jsou normální a příjdou za svym synem do nemocnice ne? Asi ne. "jdu zavolat holky"zvedl jsem se ze židle. "zavolej mi Juli jenom Juli prosím"zašeptal a já se usmál a odešel jsem ven z pokoje. "tak co můžem tam"přilítla hned Juli. "chce tam jenom tebe"usmál jsem se. "proč?"zarazila se. "nevim ale prosil mě"pokrčil jsem rameny. "tak já jdu"usmála se a vztoupila. Sedl jsem si vedle Sofi a zakecali jsme se.

                     Pohled Honzy

Ahoj vítám vás u nové části. Ukončila jsem to u nového pohledu😁. Část zase vychází později ale já jsem prostě já😆. Jesrli chcete aby části vycházeli častěji napište jak často by jste tak asi chtěli😉. Já si svůj rozvrh nějak urovnám. To je asi vše a čau příště pp:* 🙌